Nízké sebevědomí

Přesně tak...bývalý mě podvedl...a mně kleslo sebevědomí hodně nízko...teď mám skvělého přítele, ale furt se bojím, že mě nechá kvůli nějáké jiné..Bojím se, když někampůjde beze mě, třeba na nějakou akci, že mě tam podvede. Je to hrozný, furt na to musim myslet a myslim si, že těhlech myšlenek se jentak nezbavím

Barunkaa
Za prvé si musíš uvědomit, že ona závidí Tobě, jinak by Ti tak neubližovala. Ty jsi v tomhle případě ta, která má navrh. Přítelovi se možná líbí, ale je s Tebou. Muselo tam přeci proběhnout něco, proč se rozešli.
Mě zase přítel řekl, že v něčem jsem lepší já a v něčem byla lepší jeho bývalá Je to sice asi logické, ale byla jsem z toho taky v háji. Pak jsem si řekla, že když je se mnou, tak přece musím být já ta lepší. Také mám období, kdy mě to hodně štve, ale zase na to abych se neustále nervovala, na to se mám až moc ráda
Říkám si, že když bude chtít, tak za ní odejde (nebo za jinou), ale svět se nezhroutí a třeba potkám někoho ještě lepšího

Rubynka
Jo tak to by mi taky kleslo, to bez debat

Se sebevědomím je to těžké... Záleží na hodně faktorech, jak se k člověku chovali v mládí, jestli ho rodiče podporovali, jestli měl sourozence, který ho zastiňoval a podobně... Takhle to začíná a pak už se to s lidmi veze a táhne se to třeba celý život.
Mám kamarádku,která má sebevědomí na bodu mrazu - její starší sestra ji celý život tak trochu zastiňovala, hlavně ve společnosti kamarádů tu mladší brali jako takovou šmudlu, která je sice fajn, ale jají ségra je například na chození rozhodně lepší... A doteďka se z toho holka nevyhrabala. Snaží se být dokonalá jinde a když se nedaří, je to problém a je znova tam, kde byla na začátku.
Já měla problém u mamky, už domalička jsem slyšela, jak jsem nešikovná, něco rozbiju, zkazim a tak (a že moje ségra je mnohem šikovnější a všeobecně nadaná, samozřejmě) a mám doteď pocit, že jsem na všechno levá... teď bydlím u přítele, který se to ze mě snaží dostat, on mi poprvé řekl, že si tak připadám jenom kvůli tomu, co slyším od mamky - on sám se prý občas divil, co mi mamka řekne a že jí to není blbý (a mně to přitom přišlo naprosto normální)...
Pokud jde o nespokojenost se vzhledem - může to s člověkem zamávat, ale není to neřešitelný, to je důležitý si uvědomit. Jak to ale pramení z něčeho jiného, je to větší problém a je nutné s tím něco dělat...

Tebe zastiňovala ségra, mě švagrová. A nic mi nepomohlo ani to, že mám milujícího (snad ještě) manžela, jejího bratra. Prostě ona měla krásné vlasy, já ne, ona všechno stíhala, ona vyžehlila, ona uvařila. Ne, že by neměla v mládí trable, to měla, ale mně se to neříkalo. Něco jsem se dozvěděla třeba až po letech od kolegyň. Pro mě to byla bohyně. Když mi jednou řekla, že bych měla přibrat, abych vypadala jako ženská, brala jsem si to tak, že jsem za pár let přibrala 20 kilo. Teď to jde pomaličku dolů. Málem jsem se zbláznila z toho, že ona má o jedno dítě víc, připadala jsem si méněcenná. Vlasy švagrové už ubyly, ale má práci, a to já teď nemám.

Lolly
No řekla bych, že jsme na tom úplně stejně... mám z toho úplně nabourané sebevědomí. Stalo se to už před třemi roky, ale pořád jsem se z toho nedostala.A nevím, jak zase získat to ztracené sebevědomí.

Jo, tak to taky stojí za houby... Když je člověku pořád předhazován někdo "dokonalý" - je pak potřeba si uvědomi, že nikdo není dokonalý, ale to je určitě hodně těžký... Já mám doteď takový syndrom, že stejně nikdy nebudu lepší než ségra... (potom to u nás docházelo do takových extrémů - ségra maturovala se 4 jedničkama a já byla špatná z toho, že mám 3 jedničky a jednu dvojku, za prvé naprostá blbost, hlavně že člověk maturitu má a za druhé to pořád bylo vyznamenání...) člověk má tendence se srovnávat a to je na houby, každý jsme jiný, tak se to tak musí brát...

LHL
no to sice semnou zatím je jen já nevím jestli s ním bez podezřívání že myslí na ni nebo že mě s ní srovnává můžu být. nejhorší je že ji oba často potkáváme a při pohledu na ni si vždycky vzpomenu že se mu líbí apod...je to takový složitý

Rubynka
Tak to na tom budem časově taky skoro stejně...ale já si myslim, že tohodle hnusnýho pocitu se nezbavim. Kolikrát jsem se snažila uklidňovat,ale nejde to...pochybnosti jsou a budou....

Tak tohle je taky pěkně hnusný pocit..to znám. Přítelovi se líbí blondýnky (já jsem teda taky blond) ale to je potom pocit když jsme ve společnosti s nějákou blondýnkou a já vidím že je pěkná, tak právě nemyslím na nic jinýho než co se mu odehrává v hlavě..např. : Ona je lepší než ta moje, škoda že taky takovou nemám...atd...No asi jsem magor . Přítel mě sice ujišťuje, že jsem pro něho nejhezčí a že žádná jiná není v jeho očích to co já...ale prostě NÍzké sebevědomí jenízké sebevědomí...

Lolly
No tak to mám stejný problém,až na to a že já blondýnka nejsem a vždycky mi tvrdil že se mu nelíbí,ale ted jak mi řekl že se mu ta jeho bývalá pořád líbí (mimochodem taky blondýna) tak vůbec nevím co si mám myslet

Barunkaa
vždytˇjsi strašně moc hezká.
co takhle oprášit zase knihu:Miluj svůj život.já se k ní vracím průběžně.sice jsem taky pěkná holka-myslim,ale sebevědomí můžou kazit i jiné věci než je vzhled.

no právě..spíše než věci,tak mě ho kazí ostatní lidi víš jak člověk si o sobě může myslet dost pěkný věci,ale pak stačí aby přišel jeden člověk a všechno zničí

Barunkaa
jsi ještě mladá, věkem zjistíš, že na názoru jednoho nějakýho vůbec nesejde a naučíš se většinu ignorovat, a bude dobře

už aby to bylo díky moooc

Ahojky lidičky,
tak koukám, že v tom nejsem sama... ničím se ale úplně neuvěřitelně... Kvůli blbému sebevědomí... Jsem bohužel dost otevřená k druhým a když mě něco trápí povím to... No a pak to dopadne tak, že druzí toho zneužijí... Řeším své sebevědomí už několik let.. Vše plyne v čem člověk žil. Jaký měl rodiče, partnery, kamarády.. A hlavně dnešní dobou. Jelikož mi ženský blbneme ideálama... Co je v časopisích a televizi všude okolo nás... A kdo v dnešní době obdivuje přirozenou krásu....Skoro už nikdo... No a ty co nejsme jako, ostatní tak se neskutečně trápíme.... Je to smutný..