Odpustit?

Reaguji na nika11: Holka, mně bude letos 34 a ačkoliv bych to brala, kdyby mi bylo zase 30, tak se moc nebojim. Vzdyt zivot neni jenom o tom byt ve vztahu, od te doby, co jsem single, tak je kolem mě nekolik nápadniku - zádny z nich tedy nepripadá v uvahu jako budouci partner, ale je to známka toho, ze nepatrim do stareho zeleza. Ty jsi o 5 let mladsi, takze o tebe bych se nebála

Mmch - pokud v tom vztahu zustanes, tak hrozi to, ze budes zacinat od zacatku tak jako tak, ale budes starsi, rozvedena a treba i s ditetem na krku (protoze on nevypada, ze by s tebou chtel zestarnout). Myslim, ze pokud novy zacatek, tak ted a bez zavazku

Jsi fakt hodná, že se mi takhle věnuješ...a ty nápadníky ti přeju, pořádně vyber

Reaguji na nika11: Nemaš zac Tvuj denícek me inspiroval k tomu, že jsem napsala poslední príspevek do meho vlastního denícku, abych popsala, jak to všechno dopadlo. Budiž mi to do budoucna mantrou, kterou nikdy nezapomenu, zkusenost je neprenosna a znovu uz to nikdy nechci zažít....

Z toho, co píšeš, to vypadá, že číslo jedna je pro něj pořád bývalá, jí má plnou hlavu a tebe má jen rád. Je mu s tebou dobře, klape vám to - proto povařuje společnou budoucnost za reálnou, ale zamilovanej je pořád do ní. Může to takhle fungovat další roky, ale opravdu chceš žít s tím, že holka třeba jednou pískne, přítel poběží za ní a ty tak ztratíš čas, který bys už mohla strávit s někým, pro koho budeš číslo jedna ty?
Už jen to, že lituje, že jim to neklaplo. Měl by být za to přece rád, protože jinak by s tebou nebyl. Ale on to tak nemá.

Zažila jsme něco podobnýho - s tím, že dotyčný se netajil tím, že se pořád nedostal z rozchodu a bývalou miluje. Přišel mi perfektní, rozuměli jsme si, rádi jsme spolu trávili čas - a já o něj moc stála a doufala, že se to někdy změní. Nezměnilo, takže jsem to nakonec s těžkým srdcem ukončila - a teprve pak jsem byla připravená potkat někoho, kdo má minulost vyřešenou a stojí jen o mě. A když si ted představím sama sebe v nějakým paralelním vesmíru - možná bysme spolu pořád byli, bylo by nám třeba docela dobře - ale pořád bych se asi užírala tím, jestli všeho nelituje a nebyl by radši s ní. Za to to rozhodně nestojí, věř tomu, že ten pravej na tebe teprve čeká.

Souhlas.

Mmch; jak to s nim dopadlo? Vrátil se k te jeho ex, kterou pořád tak miloval?

Tak to je teda tady zajímavý příběh. Jsi statečná, že jsi to takhle vyřešila. A jste třeba aspoň v kontaktu jako známý? Nebo černá čára za minulostí?
Ona to není jeho ex, byl přede mnou dlouho sám, chtěl jí, ale ona jeho ne, měla manžela a on si pak našel mě....proto jako litoval, že nevyšlo tehdy, protože ho nechtěla. Přesto od začátku našeho vztahu jí píše tyhle řeči! Ona už je sama, řekla mu, že to můžou zkusit a jí napsal něco ve smyslu, že mi tohle nemůže udělat,že už jsme spolu hodně dlouho, ale dřív kdyby se ozvala, tak jde do toho! Nic prostě: já jí miluju, chci s ní žít do smrti...a ještě jí napsal, že on o ní taky přemýšlí furt a tyhle kecy

Nevrátil. On už tenkrát říkal, že by se vrátit nechtěl, že už by ta důvěra byla pryč - ale že ji prostě nemůže dostat z hlavy. Nicméně po nějaké době se znovu zamiloval a vypadá to, že už se přes to definitivně přenesl (i když do hlavy mu nevidím). Takže já jsem v tom celém figurovala jenom jenom jako mezera mezi dvěma láskama

Jinak jsem si přečetla tvůj deníček a je to teda síla - myšlenkový pochody člověka, který si tě chce brát a mít s tebou děti a chvíli na to se s tebou rozchází jsou asi mimo ženský chápání Nicméně věřím, že všechno má nějaký svůj smysl a že tahle zkušenost tě sakra posílí. Držím palce, ať se přes to co nerychleji přeneseš, abys byla co nejdřív připravená na něco nového - lepšího

Diky Posilena jsem, jen co je Pravda! Rikam si, ze bych brala byt meně posilena a vice štastna...

Diky moc. Momentalně nemam chut se moc vazat, ale spiš si chvili uzivat a nechat prozměnu pany, aby se snazili. Ta zkušenost se mnou tak zacloumala, ze momentalně nemam chut se vrhat do něceho dalšiho...

Reaguji na nika11: Tak co, jak to dopadlo?

Taky by mě to zajímalo?

Dámy, zklamu vás i sebe, protože já zatím dělám to nejhorsi...potajmu brečím, trápím se, čtu další e-maily typu že on závidí jejímu mamželovi(tehdy když byli ještě manželé) a zatím jsem nic neukončila...myslíte, že tu k...fakt miluje, když vlastně zůstal se mnou?

Buď mu to řekni nebo to konečně přestaň číst! Tahle se jen ničíš!

Milovat ji nemusí, někteří lidi, jen prostě chtějí to, co nemůžou mít. A chce vůbec ona jeho? Spíš mi to připadá, že jí to jen lichotí a jinak o něj moc nestojí. Navíc, kdyby ji tak miloval, tak s tebou už dávno nebude...

já vím, nemůžu si vůbec pomoc, jsem srábotka. Nechci být sama. ona ho právě tehdy odmítla, když byl ještě on sám a neznal mě. Pak jsme spolu začali žít a on jí od začatku skoro píše! Uchylárny a věci, jak ho mrzí, že spolu už mohli být a že je možná jeho top oma atd...a ona se nedávno rozvedla a dala mu snad vědět, že už jo a že nad ním taky uvažuje směrem jako on o ní. A on už začal řešit, jak to udělají a naposledy jí napsal v tom emailu, že prostě přišla pozdě, že mi to už nemůže udělat, že kdyby tehdy kývla...

Teď už ale nevím, co chceš slyšet?
Rozejít se nechceš, řešit to s ním taky ne, ale sleduješ ho dál......

Chci, jen na to asi nemám ty správný buňky. Ještě jsem se s nikým nerozvházela já. Dbes mu to řeknu a budu vás informovat...