Oslovit cizího člověka, když se Vám líbí co má ně sobě?

Taky jsem taková. Něco se mi hrozně líbí, ale prostě nemám odvahu se na to zeptat, přijde mi to strašně hloupý :/

Párkrát už jsem se zeptala, a nikdy mě nikdo neodbyl, byli třeba zaskočeni, ale ne nepříjemně. Jsem ale z Prahy, myslím, že tady jsou lidi zvyklí na ledacos vydíte tu i výstřednější oblékání, takže jsem třeba pochválila v tramvaji bláznivej oroginální kabátek, a paní měla radost. Mně by to potěšilo, a dodalo odvahu pro další kreace.

Když se mi něco líbí, tak se dotyčné nebo dotyčného zeptám Nikdy se mi nestalo, že by mě odbyli nebo byli na mě nepříjemní, s některými jsem i pokecala pak víc... takže pro mě to není problém, zeptat se

Taky mám tendence to udělat, jednou jsem to udělala ale už nevím co to bylo ale paní se divila a byla na mě mílá Není na tom nic špatného zalichotit a zeptat se z kama ta věc je

Já už sem se taky několikrát chtěla zeptat.. myslím, že by to toho člověka potěšilo, aspoň mě by potěšilo, kdyby se někdo zeptal mě

Mně by třeba vůbec nevadilo kdyby se mě někdo zeptal, ale přijde mi, že když to zkusím na někoho jiného, tak si lidi myslí co blázním, jak se jich na takovou věc můžu vůbec zeptat a div že se neurazí.

I já mívám tendence se zeptat....ale skoro nikdy nenajdu odvahu. U oblečení se občas zeptám (i když většinou se spiš snažím odhadnout o jakou značku může jít nebo hledám nějaké indicie, podle kterých bych rozeznala co to může být za značku), ale třeba u parfému nebo u barvy na vlasy jsem si ještě netroufla

Občas se někdo na něco zeptá, beru to spíš jako lichotku ,než otravování...ale sama se stydím.I když na druhou stranu ráda někomu něco pochválím.Abych přímo vyzvídala odkud to má, to ne..to bych z toho nákupu neměla radost,líbí se mi originalita.

Jednou se mě jedna slečna zeptala odkud mám bundičku, taky jsem jí v pohodě odpověděla a i jsme si trochu popovídaly... Jinak když jsem v USA, tak tam je to normální, že se mě třeba i prodavačka v obchodě ptá odkud mam tričko atd., nebo někdo něco pochválí...

Občas, když mám výstřednější nehty, se někdo zeptá kam na ně chodím (většinou v metru, tramvaji), jedna slečna dokonce i požádala jestli si je může vyfotit A určitě mě to neobtěžuje, naopak, přijde mi to milé.
Já jednou neodolala a zeptala se v kavárně servírky jaký má parfém (krásně mi voněl) a taky mi v pohodě odpověděla.

Taky se vždycky stydím zeptat, ale jednou mi prodavačka pochválila lak na nehty, přitom to byl obyč od činanů, ale hezký, to musim uznat

Když je mi ta dotyčná osoba milá, tak neváhám a s úsměvem se zeptám. Zrovna včera jsem se ptala klienta čím voní a hned si semnou začal povídat. I u holek, jsou příjemně polichocený a řeknou mi to a i třeba cenu přihodí.

Brýle mi taky byly několikrát pochváleny.
Jinak mě, když něco zaujme, tak jen na to koukám, ale nikdy jsem se ještě nezeptala a myslím, že ani nezeptám - nemám na to odvahu.

Mně byl jednou pochválen účes
Ale k tématu.... klidně bych se dané osoby zeptala, nejsem moc ostýchavá, tak proč se nezeptat. Vždyť na tom nic není

Záleží i na tom, jak na mě člověk působí- pokud vypadá mile a tak, že by mě snad neposlala do pr.. tak bych se i odvážila zeptat Jinak sama jsem to ještě neudělala. Jen se mě zeptala nějaká paní na boty, pak jedna holka na kabát..jo a pak ještě servírka v kavárně jak jsem si udělala ten účes A nepřišlo mi to teda jako otravování