Pamatujete si zážitky z dětství?

mám to stejně, taky si vše pamatuji, je mi 31

Tak to funguje,děcko postupně zapomíná,nové zážitky překrývají ty staré.Náš kluk třeba dovolené,které si užíval má naprosto smíchané a prvních pár si nepamatuje,jasně jen podle fotek ale jinak nic ........... první byla v jeho pěti letech Mallorca a to vůbec nic.Ucelené vzpomínky má tak od cca deseti let.

Reaguji na Scarlette: Já taky, vzpomínám si úplně na všechno tak cca od tří let Taky mám na dětství spoooustu krásných vzpomínek

Já si taky přesně pamatuju kdo mě učil jezdit na kole, nějaký ten úraz, první den ve školce, když jsem šla trhat mandle víkendy u babiček a je toho hodně... takže se řadím k těm, co si toho pamatují dost

Já si třeba věci z doby, kdy mi bylo méně než 6 nepamatuji - maximálně si tak vybavím chutě či vůně (třeba svých oblíbených jídel ), sem tam nějaký střípek, ale jinak nic (kromě toho, co vím od rodičů a z fotek...). Ale u mě to může být dáno i tím, že jsem v 6 letech prodělala zánět mozkových blan a ten mozke byl prostě v tak extrémní situaci, že se možná některé vzpomínky "vymazaly"

Jinak tedy od 6 let si pamatuji vše, leckdy i s docela velkýma detailama Dokonce i pobyt v nemocnici si vybavuju výrazně lépe než dobu předtím......Jinak události před těmi 6 narozeninami (plus mínus) si nepamatuji ani pomocí fotek či vyprávění rodičů - vydím sice fotky, ale jako bych viděla fotky cizí, prostě se mi k tomu vůbec nic nevybavuje. Vyjímkou je těch pár střípků - hodně intenzivních zážitků )třeba narození bráchy). Třeba prababičku bych si bez fotek vůbec nevybavila )umřela těsně před bráchovým narozením) a žádné příhody s ní se mi nevybavují (až na jednu spojenou s jídlem Nějak mi vůně a chutě pomáhají si vzpomenout). Ale jak říkám, já jsem v tomhle možná naprosto jiný případ než drtivá většina diskutujících......

U nás v rodině nikdo nic neprodělal a pamatujem si kulový takže si myslím,že jsi naprosto v normě

Já si celkově sama od sebe moc věcí nevybavím... Musím třeba s někým o nějakém tématu se bavit a pak až mi skočí, že třeba v mých 3 letech jsem si koupili nové auto - to si pamatuju do detailů... Když někdo vypráví zážitky třeba ze škol v přírodě, já sama od sebe nic nepovím... Musí mě nějaký podnět donutit si vzpomenout Buď odehrávané místo, nějaký předmět, člověk atd.. A pak už to jede... Ale mrzí mě, že si zpětně moc věcí nepamatuju... Co já budu pak vyprávět vnoučatům?! Fakt, z vody lovím zážitky těžko.. A to nijak nudný život nemám

nepamatuji si vše. ale pamatuji si dost. úplné minimum co se stalo před 5. rokem. A pak kolem 6.roku už si pamatuju hooodně

ty nejdůležitější věci si pamatuju úplně od malička ...

Já si právě po šestých narozeninách pamatuju skoro vše, předtím ale skoro nic - i fotky mi připadají cizí, nic z toho si nevybavuju proto mě to přišlo divné

Mě to právě ani takto nenaskočí - prostě prázdno.....

Já si pamatuji spíš útržky z různých období mého života. A když se třeba sejdu s bývalými spolužáky ze základní školy a oni něco vyprávějí tak si tak dobrou polovinu nepamatuju a obviňuju je z toho že si to vymysleli

Tak já mám pamět jak slon a a s nadsázkou můžu napsat, že si pamatuji vše.

Kluci si většinou nepamatují "nic" nebo jen mlhovitě. Holky si toho pamatují více bych řekla.

Zajímavé téma, já byla vždycky pověstná tím, že si pamatuju všechno, hlavně různé detaily, třeba kdo měl před 15 lety při opékačce co na sobě, kdo jak skončil a kde zvracel... Spolužáci a kamarádi mi vždycky říkali kronikářka, že prý bych mohla psát kroniky z toho všeho, co si pamatuju.

Z dětství mám hodně vzpomínek, ale stáří už taky pracuje, třeba před deseti lety jsem si toho pamatovala víc než teď, asi další a další nové zážitky vytěsňují ty staré.

Úplně první vzpomínku mám ze dvou let, bylo léto, na baráku se měnily okna a já jsem nevěřícně zírala na dvě vybourané díry, co v kuchyni zbyly místo oken. Pak si docela intenzivně pamatuju období několika měsíců okolo třetího roku, kdy mě vychovávala babička a prababička, protože moje mamka ležela celé druhé těhotenství na rizikovém v nemocnici. A pak když mi bylo tři a půl a poprvé jsem viděla novorozenou sestru, to byl taky hodně intenzivní zážitek.
Plynule si pamatuju asi od první třídy. Ale když prohlížím fotky, tak se mi vybavují i starší momenty, kdy byly foceny, teda krom těch vyloženě v peřince.

Mě je 18 a skvěle si pamatuji na hodně věcí od svých tří let a na něco si vzpomenu i ze 2, na to jak jsem vozila kočárek a na svoji kamarádku Soňu a jak jsem měla ráda jízdu hromadnou dopravou protože jsme jezdili jen autem, na to jak jsem dostala zpívajícího kačera a doopravdickou barbie .. a ještě hromadu jiných věcí, a to mi jsou pořád 3... a potom mi bylo 4 ..atakdále..jééé to jsem si ale hezky zavzpomínala