Pamatujete si zážitky z dětství?

Pamatuji si útržky ze školky (když jsem bačkorou rozbila zářivku), když mi nutili mléko...
A můj manžel dává k dobru. že si pamatuje, jak ho vážili na té plechové váze jako mimino. No a my se mu vychechtáváme, že to není možný a on pořád tvrdí, že jo, a že ho to studilo. Jo, ale nepamatuje si, kolik mu navážili, prý

Ještě,že si nepamatuje porod,třeba by byl impotent jinak vtipného manžela pozdravuj

Pamatuju si celkem dost Ráda vzpomínám na zážitky ze školky, základní školy... Moje první vzpomínka je dokonce z jeslí, vždycky mě potěší, když mi tak nějak vyvstane na mysli.

příznám se, že docela dost věcí si pamatuju, někdy jen takové střípky, nad kterými se dýl zamyslím a vyjede mi celej příběh...je to super, mám to vzpomínání ráda

Já si bohužel moc nepamatuji Z první školky nic, jenom místnosti... Z druhé školky, kde jsem byla 2 roky před nástupem do školy, si už něco málo pamatuji, ale je to také bída. Nejvíce mě vždy mrzí, že si příliš nepamatuji svého dědu, který zemřel, když mi bylo 5,5 roků. Dle vyprávění to byl úžasný člověk a trávili jsme spolu hodně času, v paměti mám pouze dvě krátké události s ním a hodně často si je vybavuji, abych na ně nezapomněla úplně

Pamatuju si celkem dost věcí z dětství. Děcka ze školky, jak to tam vypadalo, jak jsem chodila každý den po takových obrovských schodech, paní učitelky. Pamatuju si, jak jsem byli v mých čtyřech s našima v létě u moře, molo, po kterým jsme chodili, dokonce si pamatuju, jak hrozný mléčný polívky tam podávali (v Bulharsku), úplně vidím námořnický trička s kotvama, loďkama a různý sponečky do vlasů, který mi tam mamka koupila, prázdniny u babky, prostě dost. Jsou to maličkosti, ale jsem strašně ráda, že jsem to nezapomněla

Tak já si toho taky z dětství moc nepamatuju, když máma něco vypráví, ale ségra třeba řekne že si to pamauje, a to je mladší než já..

Já si pamatuji jen matné útržky, spíš jako obrazy, třeba chodbu v domě kde jsem bydleli, když mi byl rok, zahradu v jeslích, děda jak seděl u kamen... Zjistila jsem, že my tyto vzpomínky spoutí třeba vůně, nebo když se na to místo vrátím.

Tak to vám docela závidím i jen ty střípky paměti, já mám tak špatnou paměť, že každou chvíli zírám na přátele s otevřenou pusou, když se baví o něčem, co se stalo před rokem nebo dvěma, a oni naopak zírají na mě, že nic nevím =/ Nepamatuju si ani obličeje, jména, data, relativně dobrou paměť mám tak vždycky půl roku zpátky, pak už je jen jedno velké okno =/ Bohužel jediné, co si pamatuju perfektně, jsou úrazy a všechno špatné, co se mi kdy stalo, jinak vzpomínky z dětství a puberty jsou u mě absolutní tabu, a je mi to docela i líto =(

Taky si toho pamatruju hrozně moc... Kolikrát se mi stalo, že jsem si na něco vzpoměla, vyprávěla to mamce a ta na mě zýrala, kde jsem to vzala a jak si to můžu pamatovat.... myslela, že mi to vyprávěl táta nebo babička, že to není možný. Pamatuju si i narození mé sestry a návštěvu v porodnici a to mi byly 2 roky a 1 měsíc.. Můj přítel i moje sestra si nepamatují taky nic... max. od 2 - 3 třídy ZŠ - ze mě si dělají srandu, že si pamatuju i to, jak spolu mám s tátou začali chodit

jsou výstřižky který si pamatuju ale většinou když uvidim fotografii nebo mi to někdo trošku připomene tak si vzpomenu

Asi úplně první vzpomínku mám na prababičku, která umřela, když mi byly 2 roky. Mám pocit, že si toho pamatuju hrozně moc, nejvíc takové ty silnější zážitky. (Pohřeb pradědy, svatba tety, předčasné narození a následná smrt bratrance, první den ve školce, ...). Je zajímavé, jak to má každý jinak, říkáš, že si pamatuješ až od 6 let, já mám v paměti úplně normálně to, jak jsem byla v golfáčích a sestřenice se se svou kamarádkou hádala, kdo mě poveze.

Je normální, že si člověk své rané vzpomínky nepamatuje nebo si pamatuje jen útržky. Říká se tomu dětská amnézie

Já si pamatuji události zhruba od tří, spíš čtyř let. Jsou to jen útržky - jak jsem se naučila plavat, jak jsme šli s tátou do kina, když jsem byla v nemocnici a ti parchanti mi nutili nočník Potom čím jsem byla starší, tím si vzpomínám na víc věcí, na školku, první stupeň základky..

Do tří let si lidé nic nepamatují. Ale je sranda, když si to myslí. Můj ex mě přesvědčoval, že si pamatuje, když byl mimino, jak se obracel na zádech

aha, takže to že si z hruba ze dvou let pamatuju jak mamina byla těhotná, jak zvracela, jak pak prala a žehlila ty hnusný bavlněný plíny - to je jen moje fantazie jo?