Panicka hrůza, deprese

Přeji hezký den, zajímalo by mě, jestli má někdo podobné zkušenosti jako já a nebo je to jen moje vymýšlení a opravdu je to hovadina a o nic nejde. Když jsem byla malá, tak rodiče hodně pracovali a my trávili hodně času s babičkou a dědou. Taťka nás zasadně nechvalil i když na nás byl hrdý. Já jsem byla klasický jedničkár co přešel na osmiletý gympl, kde jsem najednou začala mít horší známky. Začala jsem se citít naprosto obyčejná a ve snaze na sebe trochu upozornit, jsem si nalomila zapěstí (prvni na jedné pozdeji na druhé ruce). Nicméně tyhle stavy pokaždé pominou a já jsem pak několik měsíců, roků v pořádku. Před 4 roky jsme se přestěhovali s rodiči do Anglie, kde jsem zase začala excelovat ve škole a tím pádem, jsem začala mit pocit, že mě mají zasi všichni o hodně vic radi. Jenže teď dělám maturitu a stavy jsou zase zpátky. Mám strašný strach z toho, že ty zkoušky neudělám za A a tím pádem zase všeschny zklamu. I když vím, že to tak není nevím co s tím mám dělat, protože je mi pokaždé na omdlení. Někdy se to dostává i do takových stavů, že skoro omdlim každý den, i když mám pořád vědomí, takže do slova neomdlím. Brácha a naši i když se mi snaží vždy pomoct, tak tohle nikdy nepochopoli a vždy mi jen řeknou, že se tomu moc poddavám. Tak bych ráda veděla, jestli ma třeba někdo podobné zkušenosti.