Panický strach ze smrti

Reaguji na Nympha:
Smrt není tak hrozná pro toho kdo zemře,je to daleko horší pro ty,co zůstanou.Pro pozůstalé je to smutné,mrtvému už je to jedno.

máš naprostou pravdu, ale zase jsme u toho, že nechci aby mi to bylo jedno
tak i tak mi nezbyde nic jiného než se s tím smířit hold tak to chodí... co bude pak uvidíme...
strach ale budu mít furt... někdy jsem jak šílenec

Mám z toho taky hrůzu, ale jediné co mě drží, je víra v to něco po smrti. Celý život je pro mě neuvěřitelný zázrak, všechno to došlo až tak daleko, že nevím proč nevěřit na něco po smrti. Spousta lidí při smrti popisuje nějaký tunel, věda to vyvrací tím, že naposledy odchází oko, které ten tunel vytváří. Ale jsou lidi, kteří viděli ze vzduchu své tělo, všechno co se dělo kolem slyšeli a dokázali popsat a tohle asi věda nijak nevysvětlí.

Mě na to dokonale zabraly regrese. Jak jsem si během několika sezení prošla některé životy a občas i své úmrtí, tak můj závěr z toho byl ten, že pocit "po smrti" je jen a jen příjemný. Lehkost, pohoda.
Ale ohledně regresí se zdráhám doporučovat. Možná by na daný strach byl dobrý obyčejný schopný psycholog...

mám stejný názor.

však já nejsem proti dalším životům ale prostě mě deptá ten pocit, že už to nebudu já, s hnědýma očima, se stejnými sourozenci, rodiči, atd atd jak jsem psala... to mě dohání fakt k šíleným stavům...

v tom je ten problém, asi bych k němu asi nedošla, najednou by se mi to zdálo dětinské můj problém a styděla bych se, navíc by se mi doma asi smály a sama ze studentského kapesného ho nezaplatím

Tak to je pravda.V knize Život po životě to popisuje dost lidí..Nemůže to být sen,když své tělo vidělo tolik lidí-Pak taky vidělí celý svůj život před očima....atd.

Teď ho máme rádi, ale co za pár let, až bude opotřebované, staré, nemohoucí...

To je taky krásné, zestárnou a dostat se do bodu kdy budu chtít umřít
připadám si trochu jako blázen, ale kdo by si nepřál být věčně mladý aby všechno bylo stejné...
se smrtí asi počítám jen kdybych neměla ty šílené stavy

Reaguji na Nympha:
Já Ti rozumím. Myslím, že ty šílený stavy máme občas všichni.
Škoda, že tělo stárne, protože duše zůstává mladá - a z toho důvodu věřím, že neumře.
To jen tělo, přestože je teď možná krásné a žádoucí.
Říkám si, že na tu nesmrtelnou a v podstatě hodnou duši někde čeká lepší "tělo", které třeba nebude podrobeno fyzikálním zákonům.
Proč si myslíme, že po smrti to musí být nutně horší. Určitě to bude jiné, ale proč horší?
Třeba to je neskonale krásnější a právě proto se od "tamtud" ještě nikdo nevrátil.

Tak v tom případě oslavuj, že máš skvělou rodinu a važ si současnosti. Užívej si to. Tady a teď...
Já se víc než smrti (a případného života potom) bojím stárnutí (těla). V tomto směru nás čeká dost změn už v tomto životě. Brrr.

Byla jsem letos bohužel u smrti jednoho (neznámého) člověka a pamatuji na starší lidi, kteří tomu byli přítomni. Byli ohromně smíření ve stylu "To se stává". Vyděšení byli hlavně mladí lidé... Takže s věkem nastává nejspíš smíření. Nevím.

Pokud by tě strach výrazně omezoval, psycholog není žádná hloupost ani směšnost.

Můj manžel má babičku - 87 myslím, a ta se nekecam každé ráno probudí a nadává, že ještě neumřela. Už to trvá 2 roky. Prostě už je tak slabá a nemohoucí, že jí jak se lidově říká, se*e život. Tak toho bych se snad dožít nechtěla.
Jinak nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jestli se bojím smrti, vlastně ani ne, představuju si jako nějakou úlevu. Zato se bojím umírání.

Taky jsem přišla o dva kamarády v mém věku a pokaždé jsem se z toho nemohla vyhrabat, tisíc otázek bez odpovědí, bezmoc, stesk, vztek...
Čím jsem starší, tím to hůř snáším.

Já mám ale třeba i hrozný strach, že se mi někde něco stane... nesnáším když stojím a čekám na metro a kamarád mě jakoby chytne zezadu že mě tam schodí ale přitom mě chytne (víte snad co myslim)... to mě dost děsí, takový ty náhody...
nebo nemám ráda rychlou jízdu vlakem, přecházení kolejí a tak

Tak to bych kamaráda kopla do zadku. Nesnáším takové zahrávání si, známý mi hodil petardu před obličej, jaká že to nebude sranda, no spálil mi blbec bradu. Apod., házení nožem na člověka, shazování do vody, hecování se v autě, bungee jumping...
Ze všech tebou jmenovaných věcí mám strach, jsem na sebe opatrná. Možná až příliš, ale příčí se mi riskovat zdraví či život.
Ze smrti strach nemám, věřím, že se shledám se svými blízkými a že mě čeká "pokračování". Mám obavy z umírání a děsím se případné smrti někoho blízkého.