Partner u porodu - já o to nestojím, on moc

Reaguji na EleanorWoods:
To bych řekla, že spíš platí u té ženy, ne? Nebo teda aspoň mně to připadá pochopitelnější, že si ji budou víc vážit za to, co všechno musela protrpět, aby porodila jejich společné dítě. Že by si dítěte nevážil, toho se nebojím. Vychováváme mého synovce a on ho vzal jako syna a myslím, že i malý v něm bude mít tátu.. až se jeho kamarádi diví, jak je rodinný typ nijak k tomu dřív netíhnul

Tak snad by úplně nepřekroutil pravdu!

Já bych taky chlapa u porudu nechtěla. Ale napadlo mě co třeba takový vzájemný kompromis? Nebude přímo na sále ale bude čekat za dveřma a mimi uvidí chvilku po porodu.

ja osobne by som to nechcela...je to riziko, pretože nie každý chlap to zvládne. Mojej kamoške sa kvli tomu rozsypal vzťah. lebo chlap s ňou už potom nemohol ani spať a zhnusila sa mu..JJ ja viem je to sila, je to hnusné ale aj to môže byť jedna z reakcií a ja by som to neriskovala hoci si myslím, že on asi nebol vyzretý..takže za mňa, nie

Keď bude v miestnosti a nebude chcieť odísť, jednoducho povieš lekárovi, aby zavolal ochranku a vyviedli ho von

Možná je to to naprosto zcestná úvaha, ale napadlo mě, zda-li by ses s partnerem nemohla domluvit na kompromisu - tj. pokud už teď víš, že v budoucnu budete chtít (pravděpodobně) další mimi, tak že by se účastnil jen jednoho z nich, jeden porod by byl podle tvé představy, druhý podle jeho...nejlepší by bylo, kdybys první porod zvolila ve prospěch partnera a třeba se ti jeho přítomnost zalíbí a budeš ráda, že tě měl kdo držet za ruku a bude i u případných dalších porodů.

tak zase nechtěla bych z toho mít aféru, abych nebyla v nějaké rubrice na blesku jako šílená prvorodička, co volá bouchače na otce svého dítěte ne vážně, myslím, že tak daleko to nedojde

nevím, jestli bych tohle řešení volila, nejspíš ne, každopádně děkuji za příspěvek, určitě se pokusíme dohodnout na nějakém kompromisu!

Jen jsem chtěla vzbudit myšlenku, že by jeho přítomnost nemusela být k zahození. Na druhou stranu chápu, že k takové intimní události máš takový postoj. Já se snažím na věc vždy dívat i z druhé strany, zkus si představit(příklad), že by mohl dítě po několikaletém pobytu v cizině vítat jen tvůj muž...chápu tebe, ale i partnera...někdy v životě nastanou situace, kdy se musíme přemoci, abychom druhému udělali radost, když ho milujeme. Tím spíše, že se jedná o takovou jedinečnou a neopakovatelnou událost.

To já taky. Teda doufám Právě proto píšu, že mu to nechci zakazovat..

teď moc nerozumím, jak to myslíš?

s tím absolutně souhlasím. Ale jak psali holky ty případy, že se partnerovi zhnusilo spát s jeho ženou, tak toho se obávám, to není o přemáhání mé hrdosti, že bych nesnesla, že mě vidí neupravenou, spíš strachu z toho, co by celá ta akce mohla zapříčinit. (i když je samozřejmě spoustu a spoustu pozitivních ohlasů, tak se toho obávám )

Ahoj, tak já u porodu přítele měla, nedovedu si přestavit že bych tam byla na vše úplně sama - a že tam fakt budeš jelikož porodní asistentka tam s tebou nesedí několik hodin ale odchází a pak zase přichází... Já ho u porodu chtěla ale nakonec mi to bylo jedno, je totiž citlivé povahy a o porodu se doma nemohlo ani mluvit, natož mu pouštět nějaké videa či mu číst o průběhu..říkal že tam půjde kvůli mě i když jsem ho nenutila.. taky tam šel s tím že se na nic dívat nebude, jen mě bude podporovat..
Na porodním sále ale úplně obrátil, díval se na vše, viděl i jak tlačím, držel mi nohy.. pak poporodní vyšetření atd.. prostě viděl vše a byl mi opravdu obrovskou oporou.. Když dostal malou do ruky brečel.. Já jsem určitě pro aby si tímto prošel každý chlap..
Ovšem pokud nechce nebo ty nechceš je to vaše rozhodnutí a nutit někoho je k ničemu protože to může mít následky do budoucna u obou..
Já ti můžu říct že ho tohle hodně změnilo a určitě si mě v tomto směru váží ještě víc než kdykoliv před tím..

Já to říkala také spíš jsem byla názoru že pokud to bude úplně nesnesitelné tak si ho nechám dát.. nakonec to dopadlo tak že jsem rodila cca 8hodin, otevírala se hodně pomalu a nejhorší bolesti přišly 3 hodiny před samotným tlačením ale já myslela že to bude dřív protože jsem byla už na 6cm, porodní asistentka říkala že to teď půjde rychle a nemá cenu ho dávat.. Nicméně jsem chytla i křížové bolesti a opravdu řvala jak prase na porážku. Bolest taková že mi připadlo jak kdybych měla páteř rozdrcenou :-/ a já jen doufala ať už jdeme tlačit.. takže epi příště určite ano i kdyby to vypadalo že průběh bude rychlý..

pokud si žena nepřeje muže u porodu , měl by její přání respektovat.

promiň teda , ale nechápu proč by se měl někdo přemáhat jen proto , aby někomu udělal radost co to je za zoufalost?

někdo rodí rychle bez obtíží , někdo má komplikovaný a protáhlý porod , nějak si neumím představit , že v době kdy jsem několik hodin zmáhána kontrakcemi a cítím se dosti vysílená mě chytá chlap za ruku a ujišťuje mě , slůvkem vydrž Já jsem také jedna z těch , které o to nestojí.

Reaguji na Dendínka:

pokud si to nepřeješ tak mu to řekni, a pokud si nadále trvá na svém lze domluvit i to, že by čekal na chodbě a zůčastnil by se porodu až v úplně poslední fázi ,ta trvá jen pár minut .

ty to nazýváš zoufalostí, já láskou...já jsem si taky vždycky říkala, že bych partnera u porodu nechtěla, ale když jsme se o tom bavili jen hypoteticky a já viděla jeho jiskřičky v očích, jak po tom touží, tak bych to udělala proto, že ho miluju...neodepřela bych mu to, připadala bych si sobecká, ikdyž jsem ten typ, který by byl raději sám...vždyť přichází na svět i jeho dítě...opravdu to není zoufalost...

myslela jsem to tak, že si představíš, že tvé dítě odjelo na pět let do ciziny a při jeho příjezdu, ač bys po tom moc toužila, by jej mohl vítat jen partner...jen takové přirovnání...taky je to sobecké
s tím zhnusením se...to je těžké odpovědět, kdo ví, co se jim honí hlavou...

Reaguji na mikkýsek:
mám úplně stejný pohled na věc.

Na druhou stranu...a nebo je láska právě to, že muž pochopí přání své ženy a nebude na ni naléhat? A teď, babo raď a hledej kompromis...