Partnerský vztah po miniinterupci

To je mi lítoAle už ses rozhodla,zpět se to vzít nedá,chápu tě,že si to vyčítáš,ale musíš to uzavřít a jít dál.Možná mu to zazlíváš,protože sis podvědomě děti nechtěla nechat i kvůli němu...?Třeba,že ti přišel nezralý nebo jsi mu nechtěla komplikovat život apod...Nebo ti to pohled na něj stále připomíná...Možná by byla nasnadě i návštěva psychologa,popovídat si s někým,kdo má nadhled a dokáže tě směrovat k "uzdravení" tvé duše.

Je mi to moc líto, chápu, že se cítíš zle a přeji ti, aby to brzy přebolelo.
Ale nemůžu se nezeptat: Co to jsou ty "finanční důvody"? Jaká situace je tak finančně beznadějná, že donutí rodiče zavrhnout šanci na své dvě děti? Prosím, neber to jako útok, jen se na to dívám svýma očima a popravdě : nedivím se, že už ho nechceš ani vidět. On měl říct, že se o vás postará a udělat všechno proto, aby jste to zvládli. Místo toho to rozhodnutí "hodil" na tebe a nechal tě napospas výčitkám..
Stalo se a teď je třeba se s tím vyrovnat a jít dál. Psycholog je dobrá volba, může ti pomoci tu bolest překonat, odpustit si a už se k tomu nevracet.
Určitě to přebolí a všechno bude dobré, uvidíš!

Já to trošku nechápu. Za co ho proklínáš? Vždyď píšeš, že jste se na interupci dohodli oba dva. Takže vina je teď na obou stranách ne jen na straně chlapa. Píšeš, že partner tě k ničemu nenutil a jen čekal na tvé rozhodnutí, tudiš předpokládám,že kdyby ses rozhodla děti si nechat tak by se o vás postaral. Já v téhle situaci nikdy nebyla, takže ti těžko poradím ale myslím si, že tvůj krok byl únáhlený. Spíš jste si měli sednout a vše si vyříkat. Hlavně teda jsi mu měla říct jak se cítíš.

Ahoj, také je mi líto co Tě postihlo, ale teď už si nic nevyčítej, je třeba jít dál. Možná jsi čekala, že Ti partner miniinterupci rozmluví, že řekne, že to nějak zvládnete a teď mu dáváš za vinu, že nic takového neudělal, tak ses s ním rozešla? - asi je to dobře, váš vztah už by tím byl nejspíš narušený. Teď se potřebuješ dát dohromady hlavně ty sama, tak rozhodnutími, která jsi udělala - ať už miniinterupci, nebo rozchod s partnerem, se už netrap. Budu Ti držet palce, ať se ze všeho co nejdříve dostaneš, ať to co nejdříve přebolí.

jde o to,že teť když to beru malinko s odstupem,to asi bylo špatné rozhodnutí si je nenechat,partner sidce nenaléhal,ale vzaly jsme to ze všech stran a byli jsme spolu jen krátce i přes to,že jsme zvažovaly peníze a vlastně vše kolem,tak mi vlastně důvod nikdy neřekl,proč je nechce přitom by je zaopatřil je hasič,zachraňuje lidské životy.Jde i o to,že bychom spolu třeba časem nebyli a protže je o osm let mladší zamiloval by se a já s nimi zůstala sama,ale rozhodně to cítím jako že jsem podlehla šílenému tlaku a udělala něco co jsem tak necítila i když v tu chvíly to asi bylo nejlepší řešení.Od té interupce nejsme schopni komunikovat a vzdálil se,bydlí v jiném městě tak jsem to ukončila a bolí to o to víc ačkoli s ezdálo,že to srdci uleví a bude o starost míň.V čera jsem byla po týdnu na kontrole a byl to první den ,kdy jsem nebrečela,zmínila jsem se doktorovi,že to psychicky špatně snáším a on se usmíval,načež dodal,že interupce je špatná antikoncepce,tak to mě opravdu dorazilo..vrátit to vše nejde,ale rozhodně si to budu vyčítat asi už celý život.Mám synka z předchozího vztahu a tři děti by bylo moc natoš kdybych s nimi zůstala sama...je to holky strašně težký..tak jsem si ve skrytu duše přála aby se narodily ačkoli jsem bez práce,že by jsem to zvládla,ale dvě mi přišly strašně moc..

Reaguji na amelie1111: ..asi je to přesně jak říkáš,čekala jsem ,že řekne,že se o nás postará..místo toho vše hodil na mě i přes to,že vlastně teť může říct ,dyť jsem ji se vším pomohl,zalplatil a je jakoby čistěj a jede si dál svůj vysněný sen..přestal komunikovat..když jsem mu psala,že jsem na tom špatně,né fyzicky ale psychicky tak napsal co pro to můžu udělat...a tím to asi vše skončilo...když jsem napsala je to konec ,že to nezvládám,tak nic pořád jen ticho..takhle se problémy neřešijou..a musím se přiznat,že ve mě klíčí teť už jen zlost a to neustále přemýšlím nad tím,jestly to říct rodičům a nebo sestře,jaký vlastně je a co provedl...že ta opora byla asi jen pro ukojení jeho svědomí a toho aby měl situaci podchycenou...

jinak Vám děkuji za podporu,o psychologovi opravdu vážně uvažuji..unáhlila jsem se a mohla to asi opravdu zvládnout sama...jsem neskutečná blbka co podlehla šoku z tak krásné věci..mám v hlavě chaos a ten čas je jediné co teť mám ,jen doufám,že aspoň časem otupím..

a tys ten konec opravdu chtěla nebo to byl jen takovej výkřik do tmy?

tak určitě jdi, uleví se ti

Reaguji na kozenka88: ..asi ne,nechtela..smázla jsem ho v domnění,že se mi uleví aspoň v této věci a nebudu muset nic řešit,že tzv.ulehčím srdci a je to spíš naopak...vymazala jsem ho z fb ani o tom nevěděl,útěchou mi snad je v tuhle chvíly ,že se za čas až si doléčí zlomenou ruku potkáme ve fitku,kdy on tam chodí na squosh..ale to už bude asi v náruči jiné..je ticho po pěšině..asi mu to tak vyhovuje a já se snažím v sobě pohřbít všechno co bylo..je to hrůza..jsem jak malý dítě co neumí vyřešit tak jednoduchou věc..

Reaguji na brebentilka: ono to v prvnim prispevku vypadalo, že ho nechceš ty a teď to vypadá, že spíš on tebe.. do toho fitka běž, ale ne kvůli němu, ale kvůli sobě a vybij ze sebe ty emoce a bude líp.