Pasivní kouření v domácnosti

Předpokládám, že když je ti 21 let, tak studuješ VŠ a maturitu máš. Pokud se cítíš, že je tvé zdraví ohroženo, tak bych o tom odstěhování vážně popřemýšlela i za cenu, že budeš bydlet s více lidmi (nekuřáky) v jednom bytě, pokud si nenajdeš třeba nějakého přítele.Tohle je dlouhodobá záležitost a on jen tak nepřestane. Můj děda byl také vážně nemocný po operacích a stejně si šel zapálit i když mu to zakázali. Je to závislost, je to droga. Navíc je to jeho domácnost a on se rozhodl být bezohledný a když ho k tomu nemotivuje ani zdraví jeho nejbližších, tak s tím asi fakt nikdo nehne. Proběhla nějaká diskuze všech? Jinak já jsem také dříve kouřila a přišla jsem ke kamarádce domů a tam bylo nahuleno, že i mě jako kuřákovi to tenkrát vadilo. Nikdy jsem nekouřila doma ani ve vlastním bytě, kde by mi do toho nemohl nikdo kecat..

Maturitu mam, jsem konkrétně na VOŠ.. jde o to, že práci sháním přes rok, ale problém je že maturitu mam na všeobecným gymplu, takže totálně bez praxe a co si budeme povídat - to mě nikde nevemou.. Další věc je, že kvůli těm zdravotním problémům nemůžu dělat kde co - chvíli jsem byla v NewYorkeru a fakt mě to bavilo, ale prach z hadrů, špína a plísně ve skladu mi na alergie fakt nepomáhaly a musela jsem skončit.. Nemůžu dělat nic extra fyzicky náročného (takže supermarket-sklad taky padá).. Brigádničim na kase v Albertu, ale to opravdu není na uživení se.. A na HPP mě nechtějí, jelikož mají prostě lidí moc..
Společné bydlení bych uvítala, ale tady ve městě je jenom pár nabídek. Nejlevnější nájem za pokoj je 3000,- což je skoro můj plat z brigády.. To bych finančně prostě nedala..

Já to chápu, ale pokud se doma nic nemění ani po tom, co jste se o tom bavili a je mu jedno, tak to buď budeš muset vydržet a nebo se odstěhovat třeba k nějakému chlapovi, co nekouří O tom, že je to bezohledné se tu můžeme bavit hodiny. Dala bych hlavu dohromady s mámou a jakmile by si zapálil doma, tak bych mu to osobně šla zlomit se slovy ať bere ohledy na nemocné lidi kolem sebe. Po dobrém to asi nepůjde S chlapem je to těžké. Ten se postaví na vlastní hlavu a i když mu to řekneš 100% v klidu, tak si bude dělat svou. 100x si zapálí doma, 100x bych k němu došla a ty cigarety mu vyhodila, zničila apod. dokud nezačne chodit kouřit ven..Je to boj, ale bez toho to nejde ))

Chci jen říct, že tě naprosto chápu... Rodiče jsou oba silní kuřáci, máma bohužel asi o něco víc, kolikrát ji sleduji, típne cigaretu a za chvíli zapaluje další. Otec zas hodně kouří když něco dělá, pije, nebo sedí u počítače, takže vlastně furt Kouří se u nás doma, ale máma momentálně pouze v kuchyni, kdežto tátovi nic nebrání, aby kouřil všude... Hlavně mě baví, jak někdy po mámě štěká ve stylu "fuj, jdi s tím smradit někde ven!" a sám se pak neštítí zapálit si u nás v pokoji, když nám tam něco opravuje i přes to, že protestuji Nedávno i u mě v autě se zeptal "můžu si tu zapálit?" a já na to "když řeknu ne, tak si nezapálíš? Ne, nemůžeš" a on "no, ale já si zapálit chci" takže na úrovni, pár dní na to jsem pak vyfoukávala popel z plata nad kufrem... A to děda - jeho otec taky zemřel na rakovinu plic, bohužel to nezabránilo ani jemu a ani babičce - jeho ženě, aby přestali, takže já taky vážně nevím, co už může pomoci...

Reaguji na petulajz: no tak to můžu být ráda, že tát kouří "jenom" na záchodě.. kdyby tohle dělal v kuchyni u přípravy jídla tak se asi pozvracím
Táta je zase tak "ohleduplný", že v jeho autě se prostě kouřit nesmí, že nechce aby to tam smrdělo, ale to že v domácnosti to je cítit po otevření bytových dveří to mu nevadí..
U nás v rodině kouří vždycky jenom chlapi.. Nevím co nás ženský na kuřácích podvědomě přitahuje - obě babičky nekuřačky, oba dědové kuřáci. Matka nekuřačka-otec kuřák.. sestra taky ne, její přítel je horší než továrna.. a já vlastně taky nikdy nechodila s nekuřákem ale měla jsem to štěstí, že ti moji byli prostě ohleduplní a dávali si bacha aby mě nemuseli "křísit" kdybych se začala dusit
Holt jedině se upínat k představě, že se jednou odstěhujeme a svojí domácnost si zařídíme podle sebe...

Kouřit je jedna věc, ale takto kašlat na zdraví svých blízkých je věc druhá. O povaze tvého otce to dost vypovídá. Bohužel ale ještě víc o tvé matce. Kdybych měla já a moje dítě zdravotní problémy, tak by si doma už prostě nezapálil. A kdyby ano, neváhala bych od něj odejít, s takovým člověkem bych prostě nebyla.
Stejně je mi ale divné, že by byl někdo až tak zlý. Řekly jste mu vůbec někdy s matkou, jak moc vám to vadí a ubližuje? Sice píšeš, že se kvůli tomu často hádáte, ale dochází mu to vůbec? Pokud to nezvládne tvoje matka a ty se nemůžeš odstěhovat, jediná naději by byla zkusit si s ním o tom vážně sama promluvit, bez hádek. Prostě se mu snažit vysvětlit, že tím vážně ohrozuje vaše zdraví.

Reaguji na Candy86: tak on o našem zdravotním stavu ví.. Než šla matka na operaci tak mluvil i s její doktorkou, která řekla, že pokud mu na matčině zdraví záleží tak to musí nechat.. V té době se ještě trochu snažil, je to cca 10 let od mamči operace a pamatuju si jak byl nepříčetný když si prostě nemohl zapálit. Ale pak, jak jsem psala, spolu rodiče přestali komunikovat, ale ani jeden není schopný vyplatit toho druhého aby mohl odejít z bytu..
Dojít mu to už muselo, tolikrát jsem mu to říkala (v klidu i křikem), ale pořád si jede tu svojí písničku.. "Kouřím tady už 20 let a najednou ti to vadí?"..
Takže fakt už dál nevim

No, ono v dnešní době zas není tak jednoduché natrefit na nekuřáka Bohužel... Můj ex taky kouřil a i když se za to celkem stydím, "naučila" jsem se to od něj... Hlavně když jsem jednou dělala servírku, to jsme s kuchařem chodili "na cigárko" každou chvíli, když přes den bylo mrtvo... A můj nynější přítel čadí e-cigaretku, na kterou mě následně taky přetáhl a i když jsem tomu zprvu nevěřila, že se to může stát, klasické cigarety mi začaly smrdět a jsou mi naprosto odporné. Ani to neberu jako kouření, s přítelem jsem se shodli, že je to spíš "koníček" a jsme tím mezi přáteli tak nějak pověstní, že my jsme ti dva "propiskáři" navíc s klasickou cigaretou to má málo společného... Nesmrdí, naopak to voní, když do toho kápnu něco ovocného a navíc to ani není dým, ale pára, je to spíš takový relax, trochu jako vodní dýmka Jaký vliv to má na zdraví, to ale netuším... Každopádně bych to třeba ráda naučila i naše, ale jim jejich situace bohužel vyhovuje. Hlavně mamce, která se podle mě klasických cigaret ani vzdát nechce Taktéž jsme se s přítelem rozhodli, že až jednou budeme bydlet ve svém, cigarety u nás nestrpíme, ať si naši, až přijdou třeba na návštěvu, jdou zapálit na balkon

Tak nechat toho přece nemusí, stačí, aby chodil kouřit ven, nebo si na doma pořídil třeba elektronickou cigaretu.

Tak řekni, že se ti astma zhoršilo a proto ti to teď vadí víc.

Jinak ale nevím, co bys chtěla poradit. Buď se s tím smiř, nebo se co nejrychleji odstěhuj (najdi si brigádu, případně se zkus s rodiči domluvit, jestli by ti něco na studium nepřispívali), nebo jak říkám, zkoušej s ním dál najít rozumnou řeč. Nic jiného ti asi nezbývá.

to je právě to.. psala jsem, že jsem se asi potřebovala z toho všeho jenom vypsat.. chápu, že moc věcí, které mi pomůžou není a nebo jsou už vyzkoušené a nezabraly
Al díky všem za příspěvky..

tak nějak.

Já taky s mýma potravinovýma alergiema to mám tak, že něco se projevuje až teď a dřív ne. Co nadělám. Tak to je.

Tlačila bych na taťku opravdu hodně, pokud tam máte s mamkou dál žít. Jestli máte balkon, tak není co řešit. Táta si oblékne bundu a hotovo.
Mamka s ním teda nemluví vůbec, jo?! Podle mne je taková atmosféra nevhodná i k léčení jakékoli nemoci, z důvodu psychiky. Ale chápu, že finanční situace je taková, jaká je.
Rodiče už třeba i nějakou partnerskou poradnu zkoušeli? I když z popisu to vypadá, že už to vzdali úplně.

To je celkem složitější, zkusim to ve zkratce Ani jeden s tím druhým mluvit nechce, já jsem jejich prostředník (což mě fakt nebaví, ale naštěstí to není častý)
Manželskou poradnu zkoušeli cca před 5-6 lety (když jsem byla v prváku), ale byla tam řečena jedna věc, kterou máma prostě nevydýchala a s tátou se rozhodla skončit nadobro..
Jen je problém v tom, že ani jeden nechce opustit tehle byt s božským nájmem a ani jeden si nechce brát půjčku na to aby toho druhého vyplatil.. takže začarovaný kruh..

To mě mrzí.

Nedokážu si to vůbec představit takhle žít vedle sebe s expartnerem, ale já jsem horká hlava.

Každopádně bych to s taťkou pořád dál zkoušela domluvit. Podle všeho je paličatý a asi by na něj sedla i jiná slova, ale když jste schopni nějak žít spolu (což je zázrak), tak i to zimní kouření by mělo jít domluvit. Můžeš třeba taťkovi nachystat bundu k balkónu... napadlo mě třeba i koupit věšáček k balkónu, aby měl bundu po ruce.... ale záleží na tom, zda není vysloveně nervák. Ty ho znáš líp než my tady.
Nejdřív bych se to snažila pořád řešit po dobrém. Použila bych třeba i bílé lži, jak Ti doktorka řekla, že z Tebe cítí kouř a co to má znamenat při Tvém zdravotním stavu....

Já taky měla expartnera kuřáka, ale neexistovalo, aby kouřil v bytě. Vždycky na balkóně nebo venku.

Držím pěsti