Pes z útulku

Já jsem si vzala Frutu z útulku, jako vlastním pejskem ještě nedotčená, takže jsem se vůbec nepozastavila nad tím, že je to labrador křížený se staffordem, jsou mu dva roky, do útulku ho už dvakrát někdo vrátil zpět kvůli chování. V záznamech měl, že se pere, nesnáší psy a hrozně tahá - potřebuje pevnou ruku. No, klidně mi řekněte, že jsem byla nezodpovědná,ale já se do něj zamilovala, i když jsem ho měla cvičně před útulkem na procházce a smýkal se mnou až k VLtavě a pak dělal, že mě nězná. Od první noci, to bylo největší zlatíčko. Zažili jsme spolu toho hrozně moc a vlastně to byl můj největší přítel a člen rodiny, když jsem se poprvé odstěhovala sama z domu. Ke konci života se zklidnil natolik, že jsme spolu podnikali spoustu výletů a stal se z něj hrozne hodny spolecnik - i cizich psu si iprestal vsimat, takze jsme mohli chodit mezi lidi, aniz bych se musela (jako cely jeho zivot) bat, ze se porve s nejakym jinym coklikem. Bohuzel, ho atakovala po roce uz druha tezka nemoc, na kterou v cerstvych deseti letech, ted v listopadu umrel
Chtela jsem zase nejakeho pejska z utulku,ale jak uz tu nekdo psal výše, jdu do stenatka - chci si ho vycvicit, socializovat, aby mohl chodit i mezi jine psy a uzivat si s nim vsechno to, co jsem mohla s Frutou az ke konci jeho zivota..
Ale chci tim rict, ze i kdyz ma v posudku tohle, tak se to da zvladnout - nikdy po me nevyjel, vzdy jsme si rozumeli a dokonce jsme meli spoustu mimoverbalnich posunkovych triku, kterymi Fruta hrozne rad oblazoval obecenstvo