Každý z nás má nějaká přání, malá, velká..a každý z nás má určitě aspoň jedno veliké, které si přeje celý život.. žene se za svým cílem a když se mu splní.. jak to prožívá?
Jaká jsou tedy vaše přání, kdy se vám splnila, co jste pro to udělali, kdo vám pomohl.. a jak jste se cítili po tom, když se váš velký sen uskutečnil?
Já měla jeden jako malá holka. Chtěla jsem koně, kterého mi samozřejmě nikdo nikdy nedal. Ostatně, i když jsem si to moc přála, nikdy jsem tomu, že ho najdu o Vánocích pod stromkem nevěřila. 
Chyba.. musíme věřit..
Sen jsem si ale splnila já sama a koně jsem si ve svých jednadvaceti letech koupila. Juch!
Ovšem dětský koňský sen se splnil částečně, dostala jsem psa. Obrovského psa, který částečně toho koně nahradil. Dnes je moje psí parťačka už v nebíčku a je nenahraditelná... 
Moc jsem ale po pár měsících zatoužila po dalším pejskovi,bylo to opravdu mé velké přání a splnil mi ho můj přítel..pejska máme už druhým rokem a dělá nám veeelikou radost
Menších přání jsem měla nespočet, některá se vyplnila, některá ne, ale jedno mě drží už spoustu let a to se mi teď vyplnilo a vedlo k napsání tohoto deníčku. Chtěla jsem se podělit o velikou radost a zároveň být radostí podělena vámi a prostě si popovídat o tom, jak je krásný, když se nám plní naše přání..
Joo abych nezapoměla.. Nikon je teď můj novej kámoš a budem spolu fotit.. Můj budoucí muž je prostě zlatej!
Poslat SZ
my je máme právě kvuli těm dětem, který přijdou a třeba jezevčík (kterého jsem hrozně chtěla já) je k nim nejméně vhodný.. Jedna je jako beránek a druhá je střela, která ani nejde vyfotit, jen když spí 
