Ahoj holky,
brzo mi bude 26, studuji mgr, do toho pracuji v oboru, mám kde bydlet, mám jak platit účty jsem zdravá. I přes to mám poslední dobou pocit, že jsem se ocitla v bodě, kde jsem totálně ztracená. Nevím, co vlastně od života chci a čemu se věnovat. Všichni kolem mě mají vztahy, já jsem single, což není úplná tragédie, jen si někdy přijdu sama.
Mám pocit, že by to chtělo nějakou změnu, napadl mě Erasmus, i když si na to přijdu trošku stará, ale chtěla bych se naučit druhý jazyk.
Přijde mi,jako bych ztratila jiskru do života, motivaci. Možná mi chybí láska/partner ( to ovšem nezměním lusknutím prstu),možná jsem už moc pohodlná ve svém stereotypu.. Začalo to cca před rokem, když jsem dostala kopačky, potom byla další milostná zklamání a tato frustrace se pomalu rozšířila do celkové životní emoce týkající se nejen milostné sféry.
Znáte to taky? Také jste kolem tohoto věku prožívaly podobné pocity? Jak jste to (vy)řešily?
Poslat SZ
měla jsem to taky, taky v 26...dodělala jsem skolu, uz jsem byla dlouho v práci, která mě nebavila, vztahy hruza, jestě jsem měla po rozchodu dluh, takze jsem jenom chodila do práce a splácela. No, nakonec jsem se sbalila a odstěhovala se do zahraničí. Uplně mě to nakoplo
Naštěstí se seběhlo pár náhod a čeká mě odchod do zahraničí ( možná na trvalo). Jsem ráda, že mám plán - i když mě trochu děsí.
Škola skoro hotová, žádné závazky...teď je ten pravý čas být Yes manem
