Ahoj, holky možná tohle téma zakládám abych se vypovídala (vypsala) nebo našla slůvka pochopení... 
ale co už...
Už déle (2-3 měsíce) trpím depresí a pocitem samoty... běhěm prázdnin jsem se přestala stýkat se sposty kamarádama, a skoro se všemi přerušila kontakt (neodepisovali mi na sms, zprávy na Facebooku atd), přitom jsem dříve byla moc oblíbená, příjemná, veselá...
Čekala jsem že se to změní příchodem na VŠ ... že potkám spoustu fajn lidí atd, jenže je to ještě horší, jsem v Praze, znám tam pár spolužáků s kterýma si sice popovídám ale jen ve třídě... pak mám pocit že nezvládnu VŠ (ani ne pocit, fakt) je asi nad moje síly a vědomosti
O vztazích doma už se tady ani nevyjadřuji...s tím už jsem se snad i naučila žít...
vždycky sedím doma, sama (nebo na koleji) a fakt mám depky, jako by v mém životě nastal zlom a vše bylo naopak, čekala jsem že to přejde ale už to trvá docela dlouho a já už nemám energii ... starým kamarádům už nepíšu, občas se ozvou ale jako bych s nima ztratila společnou věc...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Nympha
méně než 10 příspěvkůCeny v bazaru jsou uváděny vč. poštovného pokud není uvede jinak. Pošta je obyčejný balík, na dobírce se lze domluvit :-) Jsem ochotna i vyměnit, prosím ale aby se dalo za co, respektujte prosím mojí velikost.
Pocit vyhoření - krize, deprese
Poslat SZ
Galerie obrázkůPoslední dobou je tohle téma taky akorát pro mě. Mám sice přátele a rodinu co mě podrží, ale stejně se často cítím sama, práce mě nebaví (od září jdu podruhé na VŠ, už ani nevím co mám čekat)...chodím mezi lidi a snažím se pořád něco dělat, myslet pozitivně..ale stejně to na mě přijde. Když přijdu domů, nebo když jsem sama. Doufám že jen "jarní depka"..
Mám pocit, že i já jsem se dostala na dno a pořád se z něho nemůžu vyhrabat..
Jsem bez práce, a ten pocit, že mě nikde nechtějí je hrozný, už opravdu nevěřím, že by se mi poštěstilo, zůstala jsem sama, bez podpory rodiny, vztahy zvláště s otcem jsou k nevydržení, potřebuji někam vypadnout, ale není kam, "kamarádi" jestli se dají nazvat kamarády se ozývají jenom když potřebují, dělám vrbu, ale s mými problémy se nemám na koho obrátit..
Pořád si říkám, ano, žiju, můžu sportovat, radovat se z maličkostí, ale k čemu mi je sluníčko a dobré počasí, když ten čas nemám s kým trávit, nic se mi nedaří, pořád nepřichází to dobré období.
Nevím, co by už pomohlo, odstěhovat se, změnit úplně život...?
