Ahoj, už jsem tu zakládala diskuzi, kdy jsem ještě nevěděla, že můj problém je tak velký problém. Pak mi další o návštěvě psycholožky, která mi vůbec nepomohla, byla smazána. Tam mi ovšem stihlo pár lidí poradit, ať zkusím jinou. Tak jsem zkusila, po dvou návštěvách mám pocit, že si ze mě opět jen utahuje ( dívá se na mě jako na rozmazlenou hysterku), jako ta předešlá. Vůbec nevěřím tomu jejich postupu, vlastně mám pocit, že věškerý jejich zkoušky prokouknu, že vlastně můžu odpovědět, udělat, co chci, ne to, podle čeho poznají co mám za problém. Připadá mi, že ze mě vůbec nepoznaly, že je něco nenormální. Já pár hodin předtím uvažuju, jak se dostat pryč ze světa, 9 let na základce mě šikanovali, protože jsem byla stydlivá a tichoučká a ony mi povědí, že jsem v pořádku a že se jim nijak zakřiknutá nezdám. Vím, že určitě nejsem jediná, ale mám snad tisíc problémů najednou. Početla jsem si o všelijakých poruchách a myslím, že mám hraniční poruchu osobnosti. Mění se mi pocity z hodiny na hodinu, hrozně výbušně reaguju, nemám klid, celý den mě trápí něco co ostatní hodí za hlavu hned, někdo se špatně podívá a já začnu nenávidět celou školu a chci pryč. Nemám žádný cíl, nevím co mě baví, nevím co chci. Dokážu se ihned rozejít s klukem, když řekne něco, co mě naštve, nedokážu prostě ovládat svoje reakce. Do toho se míchá to, že jsem k smrti žárlivá, dokážu týden v kuse brečet, že mluvil s tou a tou holkou, moje fantazie už rozjede jejich svatbu atd., preventivně už mažu společné fotky, abych až se se mnou určitě rozejde neměla na co vzpomínat. Pak také to, že nevycházím s lidma, prostě se jich chci stranit, nevím o čem s nimi mluvit, neuvěřitelně se stydím ve společnosti, připadám si absolutně jiná než když jsem někde sama- ošklivá, trapná, nejsem schopna ani normálně mluvit ( přitom ani jedno z toho v soukromí nejsem). Nemám žádnou svoji hodnotu, přitom, jak už jsem uvedla v jiné diskuzi, jsem chytrá, jde mi vlastně všechno do čeho se dám,vzhled jsem schytala taky velmi dobrý. Už se mi to motá vše dohromady a nepostupuje to k lepšímu.
Tak se ptám, je lepší toto řešit u psychiatra ? nebo jsem narazila jen na špatné psychology ? Myslíte, že dle popisu je to na psychiatra ?
Poslat SZ
