Posedlá touhou být nejkrásnější

nene právě, že ty osoby se sice moc vnímaly ale právě v tom slova smyslu, že si myslely že okolí je lepší než ony a že ostatní je kvůli tomu určitě pomlouvají a určitě si prohlíží ty boty co se asi nehodí k té kabelce... Že mají špatné vlasy a nohy...a..
Kamarádka už pak nemluvila o ničem jiném. Všichni se jí zdály lepší přitom byla krásná a měla umělecký talent. Pije. Velká škoda. Pak už to hraničí až se sebedestrukcí.

Taky si myslím, že největší problém nastane, až začne stárnout a pocitovat čím dál větší konkurenci. Taky si ji neumím představit jako partnerku, manželku. Bude tak žárlivá, že chudák manžel. To ho přiváže ke stolu doma, protože venku budou všechny čím dál hezčí a časem i čím dál mladší. Myslím, že to bude nějak řešit- někdo pije, někdo užívá léky na uklidnění, někdo běhá po plastikách, každopádně to nekončí dobře a líp nebude, spíš huř. Psycholog by mohl pomoci.

Tak v tom bohužel taky poznávám svou kamarádku.Ne že by teda pořád jen chodila po obchodech,ale to focení...pořád nějaké nové fotky,pózy na facebooku,spolužácích,seznamkách,...člověk,který ji zná,by ji nepoznal.Tak se napózuje,namaluje,vystyluje,že to vůbec není ona.Skutečnost pak možná leckoho překvapí.Ona měla od mala mindráky z postavy atd. a teď si to tímhle kompenzuje.Přesně vždycky pak vypráví,kdo jí psal,jak je krásná,úžasná,jak jsou z ní chlapi hotoví....
Občas mi připadá,že snad ničím jiným nežije.

Není mi 22, ale o 20 víc a poznala jsem něco podobného. Když to někde nějaké ženské slušelo, nějaké blízké, kolegyni nebo příbuzné, měla jsem strach, kdy o tom začnou lidé mluvit a chtělo se mi utéct. Ještě jsem si představila, že by mohli dodat, že já jsem nána, nána, jako v té pohádce. Jako bych byla najednou ošklivější, protože to dnes někomu sluší, takový nesmysl. Je to asi tím dětstvím, a u mě i mládím, protože mi pořád dávali někoho za vzor. A opravdu to chce mít víc práce. Nejen, že na to zapomenete, ale skutečně jste hezčí, nepozorujete se, nemačkáte vyrážky, pleť je prokrvenější a vzhled zdravější. A taky vám přidá na kráse dobrý pocit, že už je kus práce hotovo.

tady je článek, jestli pomůže, osobně si myslím, že je to nemoc a potřebovala by odbornou pomoc

http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/202164-za- dysmorfofobii-mohou-casto-prehnana-ocekavani-rodic u.html

Já bych doporučila navštívit Fakultní nemocnici Karlovo náměstí, kde mladí lidé bojují se zákeřnou nemocí. Přestala by řešit tyto hloupé věci. Nehledě na tom, že krása také vyplývá z duše a ani tuny šminek nezakryje tupost, hloupost, závist.....

Myslím, že kromě toho, co tady už holky psaly, by mohlo hodně pomoct, kdyby (pokud nemá) měla přítele, který by jí dával často najevo, že je krásná.
Časem by ji to věčné srovnávání přešlo. Už jsem tenhle "posun" u několika holek, po tom, co si našly přítele, viděla.

Taky mám ve svém okolí podobný případ...dceru mé kamarádky. První jsem myslela, že je to pubertou, ale bohužel zřejmě ne. Pořád kouká po holkách, kluka si ani nevšimne a hodnotí jak která vypadala, jaké měla vlasy, oči, dlouhé nohy, prsa.Je z Prahy kde je velká konkurence, ale když přijede k babičce do maloměsta, ještě pořád je tu na diskotéce za hvězdu Je pak celá šťastná, jak ji balil nejhezčí kluk a jak na ní všichni koukali a holky byly zelené závistí.Není o to vzhledu, Sandra je typ Adriany Lima, veliké modrozelené oči, souměrný obličej,super vlasy,zkoušela to i v modelingové agentuře, řekli jí, že má nádherný obličej ale bohužel 169 cm je na modelku málo, byla z toho špatná.Kamarádka je z ní nešťastná, holka chce pořád nové oblečení, šminky, časopisy o módě, sleduje všechny modelky a herečky.Pomalu taky začíná uvažovat o návštěvě psychologa. Já osobně mám pocit, že ona chce být spíš středem pozornosti a má strach, že jí tu pozornost někdo ukradne. Bohužel to postavila jenom na vzhledu, netouží být zajímavá ničím jiným, koníčky žádné nemá- jen všechno kolem módy, kosmetiky, zábavy...

Holky,taky mám takový podobný,skoro stejný problém. Jako malá mě také všichni odsuzovali kvůli vzhledu, neměla jsem žádná prsa,málo vlasů...pak se to nějak zlomilo a asi ve 14 letech mě všichni najednou obdivovali, a tak. Jenže teď mi je 17 a já se zase cítím jako ošklivá holka. Každou chvíli řeším opálení,postavu,vlasy....ale nejvíc mě tíží moje prsa. Mám sice přítele, ten mi říká, že jsem krásná a tak..jenže já si stejně furt myslím, že jsem hrozně ošklivá,tlustá,s malejma kozama....
K psychologovi chodím, ale nijak to nezabírá.
Nejvíc se bojím toho až začnu právě stárnout...všichni najednou budou ještě víc hezčí, už teď ty 14 leté holky vypadají na 19, a já mám děsnej pocit. Nevím jak to vzniklo, a už vůbec nevím jak to odstranit.

Dnešní doba tomuhle nahrává, ze všech časopisů na nás koukaj krasavice a titulky, buď nejkrásnější, trumfni tu můru odvedle a jestli nejsi nejlepší, jsi nula...jak se s tim pak maj obyčejný holky vypořádat. někdo si ten nadhled udělá a někdo ne, je to problém nejen jedince, ale celé společnosti, že nám vštěpuje tenhle kult

Nedá se přece říct,kdo je nejkrásnější,každý člověk je svým způsobem krásný a jedinečný a každý má pro krásu jiná měřítka.Já nevím,měla by změnit ty svoje zájmy,uvědomit si,že krása je jenom povrchní a pomíjivá věc,a jsou tady důležitější věci,třeba i v chování,vlastnostech.Nepíšeš,jestli má přítele,ten by jí ale stejně musel pořád ujišťovat jak je krásná a nakonec by to asi nevydržel.Tohle už je asi víc.Potřebovalo by to nějak jí otevřít oči.A proč hezkým holkám závidět?Ať se rozhlídne kolem sebe,vždyť jsou i takoví lidé,co mají nějaké trvalé následky po nemoci,nehodě,...že by si měla vážit toho,že je zdravá!

Já mám zase opak, mám tu holku a ta je moc hezká, ale pořád je u ní něco špatně. Největší výkřik módy je u ní světle modrý svetřík, jinak všechno černý.
Když chce poradit, tak jí s holkama radíme, ale prostě nic z toho nebere. Jako co si má vzít na nějakou akci, říkám "kup si nějaké barevné korálky" - To ne, to je blbýýý to nenosím a všechno padá do nikam.

Ano s tím souhlasím, ale je spousta lidí, kteří nekupují plátky tohoto tipu, nekoukají na pořady tohoto druhu - udělají si svůj úsudek...
Vliv hraje i rodina, která má dítěti vštěpovat nějaké hodnoty a od malička vysvětlovat co je a co není v životě důležité...
Ostatně, když se dneska koukáme na ty zájmy - jak tu již bylo několikrát napsáno ( kosmetika, oblečení, solárko, prostě vizáž...),co to může přinést ? Stačí projít si tady na omlázku témata - lidem chybí základní všeobecný přehled ( nechci nikoho urazit )... Zajímají se jen o sebe, jak vypadají...a okolní svět je nechává chladným...

Číst knihy místo takových plátků, číst nebulvární noviny, koukat na zprávy a vnímat co se kde děje...Najít si koníčky, která mají trochu význam...
Bránit se tomu, aby se můj svět scvrknul na solárko, kosmetika, oblečení - jsem krásná ? Ona je krásnější...tak to musím na plastiku, protože já chci být dokonalá...

Jsem taky žena a ráda se hezky obléknu, mám upravené nehty, ale nestojí na tom můj život a to je myslím důležité...

Pokud náš život = náš vzhled. Je to nešťastné, ale nevím jak tyto lidi přesvědčit,že to není v pořádku... Navíc v dospělém věku to asi už jde jen těžko..Pokud to překročí hranici, tak jak je zde popisováno, asi není jiná možnost než se opravdu snažit dotyčnou dotlačit k lékaři, který si s ní ,,možná,, poradí...

Ještě článek:
http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-moda-a-kra sa-krasa/135902/uchylka-doby-zeny-telem-posedle.ht ml

To bych řekla,že tady u ní sedí:"Se svým vzhledem je nespokojen každý druhý člověk. Jenže zdravý jedinec se s tím nějak vyrovná. Dvě procenta populace to nedokáže – touha po fyzické dokonalosti přeroste v diagnózu, tzv. dysmorfofobii. Nemocní nejsou schopni se vidět takovými, jakými jsou. Při pohledu do zrcadla zažívají úzkost, znechucení, což vede k depresím, sociálním fóbiím, panice doprovázenými sebepoškozováním anebo naopak extrémními úpravami zevnějšku."