Při rozhovoru slova procházejí ,,skrz"

Reaguji na Patty:
Já mám jen dojem, že ty co melou jak kolovrátek, tak jim ani nepřijde, že je neposloucháš Protože jsou spokojení, že si můžou něco žvatlat.. ale v běžný komunikaci, když se tě někdo na něo zeptá a pak si tu odpověď ani nevyslechne, protože si najednou vzpomněl na něco jiného, to je trochu rozdíl, myslím že spíš v tomhle případě by bylo lepší s tím něco dělat.. taky občas nechám někoho jen tak se vypovídat, když má potřebu mluvit 24 hodin denně

Já to znám z obou stran. Někdy mám tolik starostí a myšlenky se mi honí někde jinde, že mám problém se soustředit na to, co dotyčný povídá. Ale už jsem tak vytrénovaná, že zvládnu udržovat oční kontakt a ještě to prokládat různými frázemi, takže to ten druhý nezaznamená. A taky se neustále v duchu napomínám, abych se soustředila, takže nikdy nejsem úplně "mimo".
No a když to dělá někdo mně, tak u cizích lidí to nechám být, ale u kamarádů dělám to, že přestanu mluvit a pak se jich zeptám, co jsem říkala. Oni zopakují poslední větu (což zvládne každý), tak se jich zeptám, co jsem říkala před tím... A to samozřejmě neví...

Bohužel tohle dělá moje nejlepší kamarádka. Má v hlavě tisíc věcí, takže to trochu chápu, ale nejdřív mě to pěkně štvalo. Teď jí nechávám mluvit a to, co jí chci říct, dávkuju po malých částech, aby něco pochytila a zbytek si radši nechám pro sebe a to se pak zpětně hrozně diví, proč jsem jí to neřekla.

A spolužačce tohle dělá přítel a jednou se naštvala a mezi vyprávěním mu řekla " A cestou jsem přejela 3 zajíce" a pokračovala dál. A on si toho vůbec nevšiml

Tak to je dobrá, to bych asi nezvládla jen tak přidat do vyprávění aniž bych se začla smát