Příliš lpím na svém přítelovi

Ahoj,
nejdřív bych Ti chtěla napsat, ať se netrápíš, že každý to vnímáme jinak a určitě má i každý jinak nastavenou dobu, kterou by chtěl trávit s partnerem a kterou sám. Takže si ty pocity nevyčítej, asi Ti chybí. Pokud v tom teda nehraje roli nějaké majetnické chování, žárlivost. Já Ti rozumím. Nikdy se mi moc pozornosti nedostávalo, přitom když mi někdo věnuje pozornost, je to pro mne nejkrásnější vyjádření lásky, a tak často tuto pozornost vyžaduji po partnerovi. Partner to tak ale třeba necítí, mu stačí pocit a vědomí, že ho mám ráda a nemusí se mnou třeba trávit tolik společného času. A třeba doba, která mně se zdá jako nic, mu přijde dostatečná. A teď co s tím. Máme se rádi, ale každý tu lásku vyjadřujeme nějak jinak. To už nezměníme, i kdybychom vědomě chtěli, to má tak nějak každý v sobě zakódované. Jediné, co s tím můžeme udělat, je snažit se pochopit toho druhého a taky sami sebe. Nevím, co je u Tebe příčina, ale možná to máš podobně jako já. Mně vždy pomůže, když mi tu pozornost věnuje někdo jiný - jdu někam s kamarádkou, která mi naslouchá, a pokud to takto nejde, věnuji si tu pozornost sama - třeba si i v duchu k sobě mluvím, přemýšlím, nebo se nějak rozmazluji. Vždycky je vše o hledání příčiny. Pokud Tě něco uvnitř bude žrát (nebudeš vědět proč a nijak to nezpracuješ), půjdeš jen tak splnit nějaký koníček, tak ten brouk v hlavě tam bude samozřejmě furt. Já mám z Tebe i pocit, že se jakoby za ty pocity trestáš, už dopředu se bojíš, že Tě kvůli nim může opustit. To určitě nedělej, bude to ještě horší. Je potřeba se s tím srovnat. Přesnou radu Ti nedám, ale ono si na to musíš přijít sama, proč by ses takto bez něj měla cítit špatně... Často je to i třeba proto, že člověk je momentálně s nějakou "věcí" nespokojen, tak se upíná na druhou. Příklad: Nebaví mne práce, nerozumím si s rodinou, jediné, co klape je vztah... Pak je jednoduché začít na tom vztahu lpět, tonoucí se stébla chytá... Možná chceš v životě nějakou změnu...
Přeji hodně síly a co nejméně strachu a výčitek!

Chápu tě, asi to mám stejně. Ale vem si, že by mohlo být i hůř. Tohle právě říká přítel mně, když se na něco naštvu, ať si představím i horší variantu my se třeba vidíme jednou za týden, někdy i za 14 dní a teď to bude možná i jednou za měsíc. Takže si můžeš říkat, že se vidíte ještě často
Možná by pomohlo, kdybys ho jakoby tolik nechtěla. Jak říká Amanita, pokud bys našla v životě něco jiného, co by se ti vyloženě dařilo a byla bys do toho zapálená, tak bys na přítele tolik nemyslela.
Zároveň rada i pro mě, jsem v podobné situaci Takže nám přeji hodně zdaru. Žijeme přeci život pro sebe, ne pro toho druhého a už vůbec ne proto abychom koukali z okna a čekali až přijde

Ja som mala pred niekoľkými rokmi priateľa(mala som 16-17, bola to len hlúpa študentská láska) a predsa mi veľmi ublížil. Postupne sa so mnou chcel vídať menej a menej, až ku koncu sme sa videli raz za 2-3 týždne(chodili sme na rovnakú školu, čiže príležitostí bolo dosť). Samozrejme že mi to vadilo, a sem tam som ho zavolala aj von, čo potom odmietal, dokonca mi pred partiou kamarátov vykričal, že som doliezavá. Veľmi mi to ublížilo a ponížilo ma to, nakoniec sa so mnou aj rozišiel. Hneď na to sa dal dokopy s mojou kamarátkou. Pri mojom súčasnom priateľovi som zistila, že od toho prvého vzťahu trpím akousi traumou, že ak chlap sa nechce stretnúť, tak to znamená začiatok konca(ja viem, strašne hlúpe). Okrem iného ani moji rodičia nemali najideálnejší vzťah, otec bol vždy v práci a domov chodil len na víkendy, aj to nie vždy, takže mama bola vždy sama. To sa so mnou nejak tiahlo, aj keď som si presne tak ako ty uvedomovala, že ak sa tak budem správať, sama si zničím vzťah. Ja som sa spamätala skoro, tiež som nechcela byť priateľovi na príťaž, vždy mal dosť veľa koníčkov, a ja tiež.
Tak som sa začala tešiť z každej maličkosti, všímala som si všetky gestá, ktorými mi naznačuje, ako ma má rád(tie podľa môjho názoru niektorí dosť prehliadajú a nevážia si ich) a ako ty hovoríš - omnoho viac sa vyplatí, keď žena netlačí na pílu, chlapov to asi viac priťahuje, a chcú s nami tak tráviť omnoho viac času. Stačí si uvedomiť priority a mať pevnú vôľu

Tak to já mám stejný problém, ale naopak. Potřebuju volnost a občas mít chvilku pro sebe - být sama. Mí partneři (současný i ex) ale nejraději trávili čas se mnou, což bylo ze začátku super, ale po roce už jsem prostě potřebovala čas sama pro sebe a pro své kamarády. Ex přítel byl dá se říci submisivní, takže i když ho to možná trochu žralo jako Tebe, nezakazoval mi to a já si v podstatě mohla dělat co jsem chtěla. Ale štvalo mě, že mu třeba volali kamoši at jde na pivo a on jim řekl že ne, že chce být se mnou.....argh! Z toho jsem rostla a i jeho kamoši na něj za to byli naštvaní že s nima nikam nechodí (hlavně jsem vypadala jako blbka já, protože si samozřejmě mysleli že mu to zakazuju ). Jak kdyby byl na mě závislý. No a se současným přítelem je to v podstatě to samé až na to, že on submisivní není, takže mě často tak trochu citově vydírá otázkama typu "ty chceš být raději s kamarádama než se mnou? Proč nemůžem na ten drink spolu a musíš s kamoškou? ,....." nemá prostě pochopení pro to, že chci být s kamarádkama nebo prostě chvilku bez něj. I když ho miluju. Každý prostě potřebuje jiné "množství" volnosti. Každopádně si o tom s ním promluv, já o tom s mým prvním přítelem nemluvila a byl to důvod rozchodu tady to "dušení" .

Reaguji na pure_soul: súhlas

Každý jeden problém, resp. jeho vyriešenie závisí od schopnosti komunikácie vo vzťahu. Možno máš len pocit neistoty vo svojom partnerovi, a bojíš sa(pravdepodobne bezdôvodne) toho, že ťa opustí. Príčin môže byť mnoho. Komunikujete spolu často?
Ja som dosť veľký neurotik, čiže podľa seba viem, že ak ma chytí nejaký amok(mám chuť vynadať svojmu priateľovi za prkotiny a pod) tak radšej si kusnem do jazyka, predýcham sa, počkám ešte 5 minút, a keď mi niečo vadí aj potom, tak viem, že to má svoje opodstatnenie. Možno to bude znieť ako klišé, ale skús začať cvičiť jógu, dosť to pomáha na vyčistenie hlavy a človek je celkovo omnoho kľudnejší. Ale myslím, že keď si svoj problém sama uvedomuješ, tak to nebude až také ťažké

Ahoj, v první řadě Ti moc držím palce, podle příspěvku mi přijdeš jako moc fajn a rozumná holka a je dobře, že s tím chceš něco dělat. Z vlastní zkušenosti vím, že to jde změnit - ne jen "obelstít", jakmile se ale jednou přes tu závislost dostaneš, máš vyhráno. Mně pomohlo brát jako motivaci právě ten vztah, říkala jsem si, že pokud chci, aby to vydrželo, tak se musím "kousnout" a zapracovat na sobě. Poprvé, když mi třeba večer volal přítel, jestli přijedu a já řekla že ne, tak jsem to obrečela , protože jsem se hrozně bála, že jsem to zkazila. Ale pak mi bylo odměnou vidět, jak se na mě víc těší, naučila jsem se říkat ne a dneska se kolikrát těším na čas strávený buď s kamarády nebo sama. Opravdu jde o to si říkat, že když se neozveš, dáš víc prostoru, tak je to jenom ke prospěchu a mě pak pomohlo i vidět, jak to ten chlap ocení. Ono na to asi rady moc nejsou, ale jak jsem psala, najdi si nějaký způsob, jak to v sobě "zlomit" a hlavně věřit tomu, že to Tvému vztahu prospěje a ve finále Tobě taky

Téměř vůbec, z mý strany snaha je, ale on nechce nic řešit, že prý ho to nebaví řešit stále stejné věci. Ale jakmile se mu neozvu já, tak řeší všechny příčiny proč jsem zareagovala tak či tak.

Moc děkuji za Tvůj názor

Máš nějaké osobní zkušenosti?

Reaguji na Lumpinka: Áno mám, síce ju momentálne necvičím pravidelne, nakoľko preferujem viac kardio cvičenia, ale v minulosti áno, a vždy v rôznych stresových situáciach sa k nej vraciam. Ja to beriem ako určitý spôsob meditácie, človek sa ukľudní, a mne osobne to pomáha byť viac trpezlivou, nakoľko bežne som veľmi impulzívna a dosť veľa vecí riešim tak, že si to neskôr vyčítam(teda aj vo vzťahu).
Podľa mňa za skúšku ti to stojí, určite nič nestratíš, minimálne spravíš niečo pre svoje zdravie(joga napr. pomáha k zníženiu krvného tlaku, ak máš s nim náhodou problém, celkovo ukľudňuje organizmus, zlepšuje dýchanie a samozrejme aj kondičku). Prípadne vyskúšaj iné druhy športu, síce to na prvý pohľad vôbec nesúvisí, ale veľmi to pomáha, človek je potom omnoho pokojnejší, šťastnejší, a teda aj vyrovnanejší, a omnoho lepšie znáša rôzne situácie, aj vo vzťahu, to je teda aspoň moja skúsenosť

Reaguji na Lumpinka: A určite by som na tvojom mieste popracovala viac na tej komunikácii, keďže hovoríš, že tej je vo vašom vzťahu málo, tá je nesmierne dôležitá, a dovolím si povedať, že aj príčinou rozpadu vzťahov, ktoré mohli mať peknú budúcnosť, pretože to vidím vo svojom okolí. Síce chlapi nemajú radi pričasté siahodlhé debaty o tej istej veci, ale treba prísť na to, ako na toho svojho, napr. zvoliť iný tón hlasu, pretože ak na chlapa žena vybehne pomaly každý deň vyčítavým tónom s nejakou prkotinou, tak verím, že aj on stratí po čase komunikovať o čomkoľvek

Už jsem zkoušela a bylo mi to *** platný. On prostě nechce nic řešit.

Reaguji na Lumpinka:
Asi tohle nebudeš chtít slyšet, ale pokud si celkem rázně neporučíš a nepřestaneš svého kluka stíhat, na 99% odejde. Nevěřím na nějaké speciální návody. Buď se natolik zalarmuješ, aby mohl on a nakonec i ty, dýchat, nebo počítej s rozchodem.