Připadám si hrozně opuštěná, sama...

Občas jsem taky měla takový problém,ale jak říkají holky chce to zapracovat na seběvědomí a sebelásce a něčím se zaměstat aby si si to tolik nepřipouštěla....ale nikdy to není tak hrozný jnak se to zdá. Mužu se zeptat odku jsi?

Z olomoucka

Sama rozhodně nejsi. Já přítele mám, ale vzhledem k tomu, že oba nemáme kamarády se taky cítíme jen tak, že přežíváme a furt na nás padá deprese... To vzájemné držení se navzájem taky moc nefunguje, protože na to nemáme energii. Zkus seznamku, já to zkusila a ozvalo se mi dost holek, co taky hledají kamarádky. Co se tvých pocitů týče, musíš myslet pozitivně, protože negativním smýšlením k sobě ty negativní věci jenom přitahuješ. Vím, že je to těžké, ale musíš se o to alespoň pokusit a po prvním úspěchu to půjde už dobře....Taky se často cítím jako exot. Je mi 25, holky v mém věku jsou jen samá "party party" a já dřepím jen doma. Pak někam s přítelem jdem, třeba jen na kafe, abysme změnili prostředí, ale tam zas jen sedíme a jen na sebe zíráme, protože bez okolních vjemů nemáme ani téma k debatě. A omílat pořád dokola to samé je nuda... Taky by sis mohla najít nějakou činnost. Třeba chodit na nějaký sport nebo kroužek. Tam můžeš pár lidí poznat a skamarádit se... Přeju Ti, aby se brzo vše zlepšilo....

Přesně takhle to máme s přítelem i my....

Jinak klobo co poradit, já sama jsem dost na dně, kvůli tomu jaký mám život...kamarádky nemám žádné a zbývá mi jen ten přítel..jinak je mi taky 20 ale připadám si jak v důchodu. Věčně dřepím doma, co jiného mi zbývá...teď se dokonce těším do školy, že aspoň trochu vyrazím mezi lidi a začne se něco dít.

Můžeš si připadat sebevíc sama, na dně a zbytečně, ale pokud to nezměníš sama, tak nikdo...
Měly bychom se mít opravdu rády, ale připadá mi to jako nadlidský výkon..

Teda tahle diskuze mě začíná překvapovat ... A to jsem si myslela, že jsem totální asociál- jediná na světě.... Vidíte holky, vždy se najde někdo, kdo je na tom podobně. Vím, že v depresi si to člověk těžko přiznává, ale jak vidíte, je to tak. Jinak jak říká Quanta66, tak co se toho sebehodnocení týče, je to fakt, ale vše v něm není. Já se zrovna nemiluju, ale že bych si o sobě myslela jen to špatné, to taky zase úplně ne. Jen je pro mě těžké najít vůbec někoho... Kamarádky mám ze střední školy, ale teď jsem se odstěhovala do jiného města, takže se nevídáme a to přátelství není zas tak extrémní, abychom si denně psaly maily..Dá se říct, že jsou to spíš známé.Teď, v novém městě se nějak neumím seznámit s novými lidmi. Klobo píše, že má problém pojmout v někoho důvěru... Na to bych poradila asi jediné- prostě to jednou risknout. Najít si kamarádku a potom na to už budou dvě.. ( Samozřejmě důvěru si člověk získává delší dobu, takže tu novou kamarádku může brát ze začátku trošku s rezervou- prostě spíš jako známou... a pokud nezklame, ledy se proboří a máme tu přátelství.)Navíc kamarádka bude mít taky kamarádky a další známé, takže tam se dá najít i třeba potenciální přítel...A ty Quanto to máš jak, jestli se o tom chceš bavit? Nemůžeš najít někoho, kdo by ti rozuměl, nebo ani nehledáš? Myslím, že když se vzájemně podpoříme, tak můžeme společně vymyslet, jak si pomoct.

No, já jsem hrozně vystresovaná už z toho, že mám jít zítra do školy do nové třídy, asi nepůjdu spát a budu číst od toho Carnegieho, aby mi to trošku dodalo odvahu a neviděla všechno tak černě... Jinak já nemám ani známý, to je ještě horší... Školy se bojím, protože nevím, jak budou spolužáci reagovat na novou extra tlustou holku...

Hele a víš, že tohle je vlastně úplně skvělá příležitost?Nová škola... V tý starý sis kamarády nenašla, takže tam buď lidi nestáli za nic, nebo si působila tak, jak to cítíš... Bála sis kohokoliv pustit k tělu a oni to viděli, tudíž ani neměli šanci tě blíž poznat a na základě toho se s tebou skamarádit... V nové škole je dobré to, že hodně lidí tam jde taky samo a nikoho tam nezná.... Co se Tvé váhy týče, na to kašli, protože kamarády si podle vzhledu nebo váhy nevybíráme... Já měla tlustou kamarádku, která byla takový optimistický sluníčko. Váhu neřešila a ačkoliv jsem viděla, že nemá tělo ideální, tak mě to, ani nikoho jinýho, nenapadlo řešit. Pokud přijdeš do nové třídy, budeš celá nervózní a tímpádem i zamračená a budeš na každého podezřívavě koukat, protože ti bude v hlavě šrotovat, že se určitě kouká na tvý tělo ( i když ten dotyčný může zrovna zkoumat tvý hezký vlasy, oči, triko..., nebo jen zvědavě koukat na nový spolužáky), tak si tě tak ostatní zapamatují a budeš to mít pak těžší je přesvědčit o svých kvalitách... Na prvním dojmu hodně záleží, tak svou šanci zítra nepropásni. Přečti si dnes tu knížku- ta ti dodá optimismus a určitě ti dá nějaké typy. Na zítra se dobře vyspi, ráno si obleč to nejpohodlnější, co máš,a v čem se cítíš dobře a uvidíš, že se budeš cítit líp.

Hlavně nezapomínej na to, že pozitivní myšlenky přivolávají pozitivní věci. Stejně tak i negativní. Zkus si dnes večer představovat, že si zítra sedneš vedle sympatické holky, se kterou si budeš povídat a padnete si do oka. Představ si jí a zkus si to vsugerovat, že ji tam zítra potkáš. Půjdeš do školy poztivně naladěná, budeš se na ni těšit a budeš to vyzařovat- típádem přitáhneš pozitivní lidi. Každý si bude chtít najít v nové škole kamarády. Tak koho si asi vyberou? Tu zamračenou odtažitou holku, nebo tu uvolněnou a příjemnou? Mě osobně by se první krok dělal líp s tou na první pohled přátelskou...Navíc podle mě není na škodu se překonat a promluvit na souseda v lavici o něčem, co určitě sdílíte oba- třeba se svěřit, že jsi trochu nervózní a doufáš, že ostatní spolužáci budou v pohodě.. případně učitelé. Hlavně si tam nikoho neboj, protože nikdo tam nebude lepší než ty- JSTE SI VŠICHNI ROVNI.

Tak jsem to přežila, tu jednu hodinu ve škole, ale co bude dál, to nevím, podle toho co jsem viděla, tak nikdo nebude nějakej introvert jako já a oni už se navzájem všichni znají, takže mě čeká rok utrpení

Určitě tam nebudou extroverti všichni... Já jsem taky introvert a v životě všichni mí kamarádi samozřejmě jen introverti nebyli...Věřím, že když budeš milá a přátelská, alespoň známé si najdeš. Je to jen na tobě. Základem je vypadat sympaticky a nepřemýšlet tak negativně.

Reaguji na klobo: Školy se bojím, protože nevím, jak budou spolužáci reagovat na novou extra tlustou holku. Tady jsi napsala, v čem tvá samota asi spočívá. Máš nadváhu a cítíš se méněcenná, nezajímavá.....Začni třeba od toho, že se se svou váhou buď smíříš a budeš se mít ráda taková, jaká jsi. Nebo se svou postavou začni něco dělat. Nechej si poradit s jídelníčkem, začni cvičit. Nebudeš hned štíhlá, ale potkáš nové lidi, nebudeš mít tolik času se zabývat sama sebou a postupně se naučíš myslet pozitivně a mít se sama ráda. Znám spoustu silnějších lidí, kteří jsou úplně bezva v pohodě, veselí, s dobrou náladou, oblíbení. A o tom to je. Jaký signál vysíláš do okolí, tak se ti to vrací. Takže nepřežívej, ale žij

Jj, me take...jinak jsem na to uplne stejne jak ty, a odkud jsi?

Ahoj,
úplně mi mluvíš z duše, jsem introvert, stydlivá, plachá,neumim moc komunikovat a prostě navazovat vztahy... nemám moc sebevědomí a dost mě to trápí... nevím co s tím... navíc mi v dnešní době přijde že většina v mém věku jsou prostě "nenormální" a nerozumim si s nima...

No tak já dnes psala snad více než 10 svým kamarádům a známým....a pouze jeden z nich na mě měl čas (i když byl vlastně už domluven zas se svými kmarády, ale byl ochotný mě vzít) a někteří mi ani neodepsali...vážně nechápu čím to je... přitom snad nejsem zas tak špatná holka...myslím, že jsem celkem milá a kamarádská...pokud oni něco chtějí nebo potřebují vždy je podpořím...no a tohle prostě...mi je líto... pak se nemůžu divit, že když mám jednou volný víkend stejně ho prosedím doma...