Přítel byl pro mě vše a odešel, co teď

Nechci, aby to znělo jako klišé, co napíšu. Jsem vdaná, manžela miluju. Kdyby ode mě odešel, mrzelo by mě to. Ale! Umím žít i sama bez chlapa a můj smysl života nestojí pouze na tom, zda mám nebo nemám partnera. Asi pro Tebe žádnou radu nemám. Trochu OT, ale nikdy jsem nepochopila, jak si někdo může mít partnera jako jediný smysl života a když odejde, nemá pro co žít.

Nebuď smutná se mnou se taky rozešel přítel, škaredě se zachoval. ALE ted po půl roce jsem si našla nového, LEPŠÍHO s kterým se teď stěhuji do bytu a chceme založit rodinu

zda jste někdy milovali tak moc, že jste partnera měli na prvním místě, vše mu podřizovali a sami to tak chtěli
ano, a už se to nikdy nestane

kde najít smysl života, když on odešel
smysl života přece není jen jeden, spíš je to komplex nějakých věcí, plánů, cílů, kterých chci postupně dosáhnout... nemůže být jen jeden, protože pak všechno roste i padá s tím jedním (...v tvém případě chlapem) a pak se člověk diví, že se nehne z místa a nemá chuť dál žít, když "to ono" (chlap) vezme do zaječích.

Našli jste si pak nového partnera a jste opět šťastné?
Samozřejmě. Tak jak miliarda žen před tebou a dalších X miliard po tobě. Proč bys ty měla být výjimka? Chlapů je všude plno a docela dost ještě i nezadaných. Teď se Ti zhroutil svět, ale za pár týdnů bude líp, za pár měsíců se tomu i zasměješ. Jde jen o to přečkat to ne zrovna růžové období (můžeš si třeba odškrtávat dny, které už máš za sebou "bez něj". Každý den se můžeš soustředit na to, jak večer odškrtneš zase jeden hrozný a smutný den. Až jich bude 7, 14, 21 a najednou zjistíš, že už máš měsíc za sebou. A že jsi to zvlála. A zvládneš takhle i další měsíc). Ale věz, že i tahle zkušenost ti dá hodně, každá zkušenost je dobrá, i ta špatná. Zkušenosti jsou zkrátka k nezaplacení. Až budeš někdy něco podobného řešit třeba se svojí kamarádkou, sestrou, pak třeba dcerou, vzpomeneš si na to. A budeš vědět, že jsi to přežila, a ony to taky přežijí

Myslím, že něco v bleděmodrém jsme zažily všechny. Jednou jsem se třeba naučila nazpaměť spoustu veršů jeho oblíbeného básníka (umím je dodnes). To mně zabavilo ty první nejhorší tři dny. Dále mi pomáhá jít si zaběhat, to i ve velkém srabu jsem pár hodin šťastná a nabitá endorfiny.
No a na těžké chvíle si taky schovávám Foglara.
No a ano- objevil se vždycky nový princ a ten poslední je už asi napořád.

Už to jsou dva měsíce a pár dní.Dnes je mi zrovna celkem fajn, ale jinak je to furt skoro stejné jako na začátku. Já vím že je spousta chlapů, ale když jsem s tímhle byla nějákou dobu, říkám si proč to nezkusit znovu, s ponaučením, třeba by to mělo smysl. A proto nemůžu být v pohodě, furt si říkám co by kdyby.

Sama sobě buď vším, nesnaž se pro tuhle roli najít nikoho dalšího. Nežij svůj život pro jiné, ale hlavně pro sebe, ostatní jsou jen kompars toho, co ty vidíš a prožíváš. Ostatně taky každého a jeho chování vidíš jen svýma očima.

Naprosto špatný přístup. Jaké tzv. ponaučení? Ty jsi něco špatného provedla? Prostě jsi se chovala tak, jak jsi v tu chvíli cítila za vhodné. Na tom není nic špatného. To není chyba. Každý dělá v určité chvíli to, co považuje zrovna v ten moment za nejlepší. Tys to určitě dělala taky tak. Nehledej žádná ponaučení, smysly, poučení a podobné věci. Nehledej nic a nech věci volně plynout. Protože věci k člověku přicházejí tak a v takový okamžik, kdy je to pro něj vhodné.
Co by, kdyby?... Kdyby to mělo dopadnout jinak, tak by to jinak dopadlo (viz shora)
Hlavně se ničím netrap, ono totiž za trápení ve skutečnosti nic nestojí. Jestli jste pro sebe byli stvořeni, tak se zase jednou najdete (bez snažení a slz), a jestli nebyli, tak není proč se trápit.

Chápu, že si připadáš teď, že je konec světa, ale není to tak horké, jak se ti to zdá. Já jsem měla naprosto šílený vztah jako na houpačce. Jen si projdi moje deníčky. Moc jsem ho milovala a nedokázala jsem se smířit s rozchodem. Alespoň ne teda na začátku. No každopádně jsem ráda, že to skončilo a já mám teď super vztah (píšu z dovolené z Itálie ). Poučila jsem se z věcí z předešlého vztahu a je to. Hodně štěstí, ať to co nejrychleji přebolí

Děkuji, pomáhá mi to tady pročítat

Reaguji na veruska94: To mi tehdy taky moc pomohlo. Holky na Omlazení jsou prostě super
To máš jako s odvykáním (po sedmi letech už dva měsíce nekouřím). Na začátku jsem si neuměla život bez cigár představit, furt jsem na to myslela, pak to postupně přecházelo a už je to lepší Každým dnem. A tak to je i s končícím vztahem

Reaguji na VeronikaEma: Je to už přes dva měsíce. Sem tam mi je fajn, jindy je to zase horší. Já blbá mu ještě koukám na fb a říkám si, jak je mu teď asi fajn. Za tři týdny si máme předat věci, bojím se, že se to pak zase vrátí na začátek, ale nechci přijít o to, ho vidět, nebo spíš chci, aby viděl on mě. Ne že bych si myslela že by to pomohlo, ale vyparádím se a ukážu mu o co přišel .... Fakt mi ublížil, vím že mě víckrát varoval že se mu to mezi námi moc nelíbí, ale já pořád slepě věřila, že mě miluje natolik, že se to vše vyřeší něják časem..společným bydlením například. Jelikož mi často chyběl a z toho taky pramenily moje nálady. No nevydržel to. Snad se objeví někdo, kdo to bude brát jako já, nebo kdo mě bude mít i přese všechno rád

Reaguji na veruska94: Až si vyzvedneš ty věci, tak za tím uděláš tlustou čáru a začneš konečně odznova. Mi naštěstí jeli vyzvednout věci naši (já byla tenkrát ve zkušebce a nemohla jsem jet přes celou republiku pro věci), tak jsem to měla jednodušší. Už jen, jak jsem ty věci vybalovala, tak jsem brečela, takže nedokážu odhadnout, jak bych se zachovala, kdybych si to musela zabalovat v jeho přítomnosti. Nemáš někoho, kdo by ti ty věci vyzvednul?
Jinak, to víš, že ten pravej, kterej tě bude mít rád takovou jaká jsi, někde teď je a třeba si stejská stejně jako ty Jen to chce čas a neupínat se na to...

Reaguji na VeronikaEma: Ano, jasně že by mi je mohl vyzvednou kdokoli, ale nechci být zbabělá a chci se s ním vidět je to sice na houby ale musím to zvládnout. Asi s ním nechci úplně skončit, chci s ním být v kontaktu, teď to sice možná bude na *** ale pak by to snad šlo, nebo ne? Já ho mám teda furt ráda ale vím, že to přejde a tak jako tak, nechci ho vymazat ze svýho života, momentálně asi proto, že by mu to mohlo být líto, i když se zdá, že on už mě ve svým životě nechce. Vlastně furt myslím na to, co moje chování asi udělá s ním! Na sebe nemyslím a jemu já jsem ukradená. Sice odepíše hezky a tak..ale to je vše. Kdybych za ním nedojela, tak se rozešel přes fb a když jsem o tom chtěla po týdnu mluvit, tak se rozčiloval o čem chci sakra mluvit.. To je fuk, já jen potřebuju vědět, že někdo byl taky v háji jako já, a teď že je opět šťastný

Reaguji na veruska94: Tak pokud to vnímáš takhle, tak proč ne. Já jsme v tomhle jiná. S bejvalým jsem si za skoro rok, co spolu už nejsme, vyměnili cca 3 SMS a z toho jedna byla přání k Vánocům. Já bych asi s ním nechtěla bejt v kontaktu. Navíc jsem se teď dozvěděla, že je na drogách, díky čemuž v mých očích klesnul opravdu na samé dno...

Reaguji na VeronikaEma: Já to tak bohužel beru, ale asi je to tím, že ho mám pořád ráda. Myslím, že až potkám někoho jiného, tak mi už bude stejně jedno, jako jsem já jemu. Nejsem hloupá, jsem jen furt zamilovaná. No vidíš, tak to máš o tolik snazší, teď máš někoho jiného, o tolik lepšího a je ti krásně to je pro mě povzbuzující