Ahoj holky, vím ze je tu těchto debat určitě spoustu, přesto se ale potrebuju vypsat a poprosit o radu. Mám přítele, je to tři ctvrte roku. Seznámeni bylo krasne, hrozne se o mě snažil, dokonce na začátku za mnou přišel s básnickou.. a tak se stalo, ze jsem se do nej taky zamilovala. Měla jsem z toho velký strach, protože můj poslední chlap byl sebestredny ha*zl, který na mě kaslal, ponizoval mě a urážel aby si zvedl ego.
No, začátek byl krásný, bezproblémový, ale začali jsme se hodně brzy hádat (většinou kvůli blbostem) protože jsme oba dost dynamické osobnosti kterým když se něco nelíbí, tak se ozvou. Každopádně už to přesáhlo hranice.
Když jsem já naštvaná, tak chci byt chvíli sama, rozdychat to a pak to v klidu probrat. Což jeho rozčiluje, takže když chci po hádce na chvíli odejít, násilím mě drží, nadává, přikazuje ze tam zůstanu a nikam mě nepustí. Jednou to skončilo nechtwnou ranou do žaludku, a pravidelně to konci spoustou modřin.
Zatím oba bydlíme u rodičů (já ještě studuji, on pracuje), ale plánovali jsme společný byt. Často u sebe prespavame, a když jsem byla u nej, pohádali jsme se, já řekla ať se nezlobí ale ze teď vedle nej proste nemůžu spát, a ze chci jít domu. Na to se hrozne naštval, zamkl, schoval klíče. Když jsem ho poprosila jestli aspoň muzu jít na gauč, zakázal, držel mě násilím, křičel, nadával. Měla jsem z nej hrozny strach, choval se jak psychopat. Já se krčila na zemi a on nade mnou stal, křičel a já čekala kdy mi vlepí facku. Viděla jsem ze má z mého strachu radost.
Následující den ráno jsem jela do práce, a několik dni s nim nemluvila. Pořad mi psal, volal, nakonec na mě čekal před praci s kytkou, a já, hloupá to po mnoha slibech jak se změní, jak mě miluje a mrzi ho to, přijala.
Samozřejmě podobně situace se opakovaly, stalo se i ze jsem mu řekla, ze už v našem vztahu nechci pokračovat, a to nastal stejný scénář - miluji te, nemůžu bez tebe žít, všechno se změní, bude to jak na začátku.. samozřejmě jenom kecy.!
Ten člověk mě psychicky deptá. Došlo to tak daleko, ze jsem několikrát navštívila psycholozku, ta mi ovšem moc nepomohla.
Po situaci, kdy mi řekl ze jsem blba krava, pi*a a psychopatka co potřebuje psychologa, jsem mu řekla jediné - najdi si psychiatra, jinak spolu nemáme o čem mluvit. To mi slíbil, ze udělá, ze ho to mrzí a sám ví ze není psychicky v pořádku. (Když mu bylo 16, zjistili mu maniodepresivni psychózu, ovšem, podle doktora byl nějaké době vyleceny)
U psychologa byl jednou, řekl ze to stalo za ho*no, nijak mi nepomohl a už tam nechce chodit.
Měla jsem s nim spoustu diskuzi, proč má potřebu se chovat ke mne tak hnusne. Vždycky řekl ze sám nevi a ze ho to vždycky mrzí. Když jsem řekla, jestli je ochotný se kvůli mne zkusit změnit, řekl, ze mu tím vezmu část osobnosti.
Včera se stala věc, která mě opravdu zabolela. Byli jsme domluveni, ze u mě bude spát a přijede pro mě do práce. Končím kolem 8 večer. Skončila jsem o hodinu později a volal mu, jestli pro mě teda jede. Na to mi řekl ze ne, ze měl chuť na pivo a tak si ho dal a nemůže řídit. Přitom věděl ze dělám 13-14 hodin jako servírka a logicky jsem po tom utahana, ale on si dá proste radši pivo, které si mohl dat klidně později nebo naopak dřív. Byla jsem zklamaná, ale přijela jsem tedy domu a domlouvali jsme se kdy ke mne přijde. Řekl mi ze bude radši spát doma. Když jsem se ptala proč jako, řekl ze jsem dojela pozdě, on ráno vstává brzo do práce, a jeho slovy “radši se poradně vyspim než abych byl s tebou” a to mě dost ranilo.
Před par týdny jsme měli jet spolu so zahraničí, kde má rodinu. Kvůli jeho praci jsme tam nejeli. Byla jsem z toho smutná, ale přešla jsem to, protože slíbil, ze to určitě zařídí na jindy, nakonec to má byt tenhle týden, přesněji máme jet zítra. Dnes jsem mu volala, jestli má v praci zarizene volno a auto kterým pojedeme (slíbil ze to zařídí a měl na to opravdu hodně času) a řekl ze ještě neví, ze to nezaridil.
Jsem z toho nešťastná, ony vždy uprednostni praci než mě. Nemá málo peněz, takže kvůli tomu to není. Jsem ve vztahu, kvůli kterému pořad brecim.
Ale když se nepohadame, a on má dobrou náladu, je to skvěle, je nám spolu krasne, sex úžasný. Ale když ti náladu nemá, je z nej sarkastický sobec, který je na mě opravdu hnusny a dá radši přednost praci přede mnou.
Prosím vás o radu jak v takovém vztahu pokračovat, nechci to skončit, vždy si vzpomenu na ty hezke chvíle, i když ty špatné převažují.
Všem předem moc děkuji.
Poslat SZ