Přítel na mě nemá čas

Reaguji na Zimonka: A co takhle se začít chovat jako on? Aby pochopil.../snad/

Moje zkušenost:
Můj ex-přítel taky neměl nikoho jiného a taky mě miloval (PRÝ) a stejně jsem se s ním nakonec rozešla... A proč? Studoval VŠ, do toho pracoval na plný úvazek v AK, o víkendech jezdil raději domů za rodičema nebo za kamarádama a na mě neměl vůbec čas. Viděli jsme se tak jednou za tři týdny a to jsem za ním ještě musela přijet (např. ve 3 hodiny ráno, táhnout se přes celou Prahu MHD, fakt bomba). Vydržela jsem to rok... pak jsem to vzdala, protože i když jsem o tom s ním snad milionkrát mluvila, tak se nic nezměnilo a pořád jsem od něj slyšela věty typu, že bejvalce to nevadilo, že se vídají takhle málo, že aspoň má každej dost času sám pro sebe... No comment.Teprve až potom, co jsem se s ním rozešla, byl najednou ochotnej se mnou trávit víc času - jenže to už jsem zase nebyla ochotná já...

Pokud to hodláš i nadále tolerovat, tak ti přeju silný nervy. Já to bohužel (nebo spíš bohudík) nezvládla...

Možná jsem netolerantní, ale já můj názor postě je, že pokud má člověk vztah, je nutné o něj pečovat. A jestli má být péče taková, že si na Tebe najde jednu noc v týdnu, tak aby se brzy nedivil, že mu vztah uschne jako kytka. Já bych mu dala jasně najevo, že tohle mi nestačí.....

Reaguji na nenenejojojo: souhlasím.Pokud pracovat nemusí když ho živí rodiče ,tak nechápu kde je problém.Všechno jde,když se CHCE

Naprostý souhlas. Já jsem asi taky zřejmě byla "netoleratní" viz výše... Fakt si myslím, že pokud se o vztah nepečuje, tak je k ničemu a už předem je odsouzen k záhubě, protože je jen otázka času, kdy to začne tomu druhému vadit.

Ne, to rozhodně ne. O tom, že mě miluje jsem přesvědčená, vidím mu to na očích a prostě to vím. A když jsme spolu, tak je to super, baví nás to spolu, jsme spolu šťastný....

Tak pokud jsi o tom přesvědčená a víš to, tak nějak nechápu, co tady vlastně chceš řešit... protože podle mě je to totiž neřešitelné, respektive teď už je to neřešitelné. Možná jsi to měla začít řešit dřív a ne až po čtyřech letech, kdy si chlapec na tento způsob života zřejmě zvykl a vypadá to, že na něm nehodlá nic měnit.

Nedá se to řešit, protože jeden z vás to řešit nechce. Měla jsem s přítelem podobný problém, všechno jsem mu řekla, párkrát připomenula a změnilo se to. Hlavně ví, že kdyby se to vrátilo do starých kolejí, tak ať ho miluji, jak chci, tak se seberu a odejdu, protože na vztah mají být dva.
Myslím, že tvůj přítel si hodně zvykl na to, že toto toleruješ a jemu nejspíš tenhle život taky hodně vyhovuje. Má čas na sebe a na svoji práci a ty tam jsi, když si náhodou najde chvilku.

Já bych tohle asi těžko nesla, jsem v tomhle docela sobec ale:

Tohle mluví za hodně..buď ráda že je takový a že máte hezký vztah. Na druhou stranu když ti to opravdu hodně vadí tak si s nim o tom opravdu vážně promluv.

Radu nechceš, spíš se ptáš zda je to pro jiné přijatelné a zda jim to připadá normální..Zda tvé pocity a potřeba s ním být více je normální...

Za sebe - ano jste mladí, ale žijeme jen jednou a peníze jsou nutnou součástí našeho života, nikoli však tou nejdůležitější částí. Pokud v mamonu za školou, prácí a koníčky nemáme čas na kamarády, přítelkyni a blízké, pak je z mého pohledu něco špatně...Tedy ano momentálně mu to může vyhovat a za čas zjistí, že mu kus života protekl mezi prsty a ani neví jak...
Takže ano, tvé pocity jsou normální a osobně tě naprosto chápu a myslím, že máš zdravej pohled na věc... A i pro mě by to bylo naprosto nepřijatelné.. Bydlení to trochu vyřeší, neb se každý večer sejdete doma - tudíž se uvidíte, ale společné akce jako kino, divadlo, výlety apd. Společné prožitky, které ti chybí to stejně nevyřeší pokud pojedete ve stejném duchu dál...

Mám kamaráda a ten byla také furt v práci.. doma dva psi, na dovolenou se mu nechtělo - pro něj promarněnej čas... Tvrdil, že přítelkyni to vyhovuje a pokud chce, aby nosil domů tolik peněz co nosí, tak to jinak nejde... MArně jsem mu vysvětlovala, že není v pořádku, když ona jezdí jen s kamarádkama a spolu nic neprožívají... On prostě neviděl problém.. Nedávno mi volal - přišla domu a suše oznámila, že ho nemiluje a nechce s ním být.. Začal jí nadbíhat, vyznávat lásku, naráz z něj byl romantik jako blázen, zaplatil Paříž ( kam ona s ním neletěla )...atd....Je to pryč, došla jí trpělivost a on ani te´d nerozumí tomu proč...A jak...Je to smutné...A přitom je to hodný kluk....

A co mám udělat, abych ho přiměla to změnit? Už mi docházejí nápady

Jsem ráda, ale tohle mi dost vadí.

Asi to budu muset zkusit ještě jednou...

To ten můj taky...

No, velkej obdiv přítelovi a tobě taky.. Já bych to asi nedokázala vidět ho tak málo.

Tak na něj musíš být taky trošku "tvrdší", ne? Prostě mu narovinu řekni, jak moc ti to vadí a ať to kouká hezky rychle změnit. Jednoduchý. Protože nezlob se na mě, ale každej normální chlap když chce, tak si ten čas udělá. Otázkou však zůstává, jestli teda vážně chce...

Reaguji na Zimonka:
Ty ho ale nemůžeš přimět, to je to zásadní, co si musíš uvědomit. Já jsem si taky říkala, že ho přece nějak donutím a podobně. Ne, nedonutila. Když mi pak došla trpělivost se všemi oklikami, tak jsem si normálně v klidu sedla a řekla mu, že na to nemám nervy, že ho miluju, ale že pokud se nezačne snažit, tak od něj odejdu, protože nechci žít jenom vedle něj, ale s ním.
Jo a mimochodem, pokud chceš studovat medicínu a zároveň s ním bydlet, tak bys to měla vyřešit co nejdřív. Já jsem první půlrok lítala jako hadr na holi, i když mi přítel pomáhal s nákupy apod. Nevím, jestli bych stíhala všechno sama, kdyby se zajímal jenom sám o sebe a svoji práci.

No to já mu říkám pořád a tvrdá na něj taky jsem, jenže to pak třeba taky končí hádkou. Řekla jsem mu, že jestli to takhle půjde dál, tak že si bude muset vybrat mezi prací a mnou a on mi řekl ať si tyhle řeči rozmyslim, protože teda neví, jestli chce žít do konce života se ženskou, která mu dává ultimáta....vyhrožovala jsem mu, že se s ním rozejdu, protože takhle to dál nejde a on ať to teda udělám, když mi bez něj bude líp....ale asi to říká jen proto, že ví, že bych to neudělala...a on by se se mnou taky nerozešel....říkal mi, že se mnou chce být do konce života, je mi věrný i když jako dost hezkej kluk má příležitostí dost...jiný ženský ho nezajímaj, otočí se spíš za tím autem než za ženskou...je zodpovědný, milující, pracovitý, spolehlivý, uklidní mě, rozesměje mě...prostě ideál....až na to že se vidíme tak málo....

Ale to zas on není takový, že by nepomohl...