Přítel nemá rád mého psa

Napadlo mě přidat do diskuze svůj názor, jelikož soucítím s autorkou příspěvku.. Já mám přítele, který zvířata taky nemusí, né, že by je vyloženě neměl rád, ale nikdy doma žádné neměli a tudíž na to není ani zvyklý. Nastěhovali jsme se spolu do bytu a přesto, že mu to jak sám řekl dělalo velké problémy, mého velkého psa(Tosa inu)akceptoval, pejsek má i svůj pokoj s tím, že samozřejmě může i k nám.. Akorát mu vadí, když se oklepe a tak, že z něj jsou chlupy a měl na to řeči, ale když to bylo časté, tak jsem mu řekla, že mi to moc vadí a už neposlouchám žádné komentáře.
Další věc byla, že jsem ted byla delší dobu nemocná a hrozně se mi zachtělo druhého psa-nějakého nenáročného malinkého. Už ani nevím, jak jsem to dokázala, ale přítel nakonec k druhému psu svolil ač nerad. Po pravdě jsme kvůli oběma psům vyměnovali názory dost často (děsně mu vadily loužičky-vtipný bylo, že podotkl, že o tom jsem nemluvila, ale mě to nějak ani nenapadlo, že to neví, že malej pes taky vyměšuje a to většinou zpočátku, kde se mu zachce).. On samozřejmě vidí spíš ta negativa, ale vždycky to s ním proberu a ted už snad to vypadá o něco nadějněji, malé štěnátko už u nás bude nějak tři týdny a doufejme, že už ok. Jinak velkého psa mi normálně venčí, když nemůžu, dokonce už i dvakrát přibral toho malého..
Vše to ale dělá kvůli mě jak sám říká a to zvířata v bytě fakt nesnáší..
Chtěla jsem jen přispět se svou zkušeností. Jinak taky se občas skrze psy hádáme (nechápu, jakto, že dokáže se s nima nemazlit, proč mu vadí, že mu jsou v patách, když jí atd.), ale dá se říct, že mi je akceptuje.. Ale je za tím hodně diskuze a úsilí.. Snad už to bude jen v poho, protože pro mě jsou psi taky životní láska.. Bez zvířat si snad ani nedokážu představit bydlet

Tak v tomhle se radí těžko, přesně neznáme tvého přítele, ale jeho chování se mi vůbec nelíbí. Pes není věc, která když se ti nehodí, tak ji vyhodíš. Já jsem si teď taky vymyslela, že chci psa a přítel se na to tváří poněkud "nedobře", ne že by neměl zvířata rád, ale nemá rád psa v posteli, na gauči, loudícího u stolu a pod., ale řekl mi "jestli chceš psa, tak bude tvůj a ty se o něj budeš starat, nepůjde do postele ani na gauč" a já tohle beru, ale určitě bych nebrala "žádný pes tady nebude", to fakt ne. Měla by sis umět trošku dupnout a promluvit s přítelem, abyste spolu zvolili nějaký kompromis, ale "žádný pes a hotovo" to přece nejde. Můj přítel by snad překousl i krávu v předsíni, kdyby věděl, že z toho budu šťastná.

Já mám taky dva pejsky a můj muž je teď už rozmazluje snad víc, než já. Rozhodně nám moc obohatili život. Je s nimi legrace, jsou super. Dvě děti a dva psi - můžu doporučit. Ovšem, je víc práce s úklidem, protože mám ráda pořádek.

Ahojky,tak úplně vím jak Ti je, ptž jsem to taky zažila v bledě modrém...
Manžel měl taky dobrmana,byl to hodně ostrý pes,až zlý, pokousal dost lidí,ale jen Ti,kteří vešli na náš pozemek bez zazvonění...
Pak pejsek zemřel(ve 13 letech) a já pořád chtěla psa,typu york, bišonek, westík...manžel koupil zase dobrmana,ale tenhle je fakt s prominutím vůl, nehlídá, jen vítá..když k nám někdo jde tak má strašnou radost a vítá...
Manžel ho nemohl zkousnout, pořád na něj jen nadával a často jsme se kvůli němu hádali,opravdu hodně, stálo mne to mnoho slz,ptž psa mám jako dítě(dcera už je dospělá)...také musím přiznat,že toho dobrouš hodně zničil,když byl štěnátko...
Ale pak mi manžel řekl(když pesan poskákal a poškrábal nové makrolonové vrata do jeho dílny cca 40 táců)...taky Ti můžu jednou říct..bud já nebo pes...tak jsem mu řekla..vždyt si jdi...Od té doby je klid...dokonce psa sebou bere na procházky)

Popravdě nevím jak bych to řešila, když v takové situaci nejsem, takže o tom můžu jen přemýšlet a uvažovat...ale jak píší holky, taky bych začala pochybovat o něm jako o člověku...já teda jsem kočkomil a psy nemám moc ráda...štěkají, slintají, skáčou, musí se venčit atd atd...ale když už jsem ve společnosti psa, tak vždycky vyměknu, tomu jejich pohledu a drbu ho a pomalu bych si ho vzala domů...a kdyby se mi do bytu nastěhoval nějaký nalezeneček, nakonec bych siho určitě nechala a starala se o něj a možná i s láskou...takže chovánítvého přítele, je víc než podivné a možná spíš alarmující, něco by ti to mělo říct...a myslím, že tohle nedopadne dobře...

já zvířata úplně miluju a nejvíce hafany a nemohla bych žít s člověkem, který by třeba mého hafana neměl rád

Ahoj, já tedy mám přítele i psa, kupovali jsme si ho společně, tedy kupoval se kvůli mě a pro mě. Přítel spíš nemůže zkousnout, že je pejsek spíš fixovaný na mě, pořád ho chce mazlit, ale on ho bere spíš jen na hraní, tak vyvstávají různé komické situace.
Já bych také nemohla vybírat přítel - pes, myslím, že by měl být Tvůj přítel tolerantnější. Chtěla bych vidět, jak máte děti a vlítnou vám na sedačku s upatlanýma ručičkama, mám pocit, že by mu to vadilo, co Ty na to?? Chceš po nás radu, myslím si, že se snažíš, fandím Ti, ale podle mě nemáš šanci. A co by dělal, kdyby jsi si chtěla pořídit psa s ním? Přistoupil by na to? Nebyl by to jen Tvůj pes, ale vás obou. Zkus se ho na to zeptat a pak uvidíš.

Myslím si, že právě teď, když by sis ji vzala do nového bytu, tak bude nejjednodušší naučit ji novým podmínkám. Tzn. nelehat do postele a na gauč.... Ono jí to v mozečku sepne rychleji, protože si to spojí s novým prostředím.

Ze všech Tvých příspěvků mám však pocit, že nechceš nic zkusit, nic "lámat přes koleno". Je jednodušší s pláčem prosit, být nešťastná a chodit smutná, než se mu vzepřít. Vždyť jen tupě, nezlob se, plníš přání svého přítele v domění, že on Tě na de vše miluje.
On je však majetnický sobec a Ty ani nevíš, jak Tě má v hrsti.

Ahojda , zde opravdu bude záležet na Tobě , na Tvé volbě , zda přistoupíš na partnerovo požadavky nebo ne.On se vyjadřuje dost jasně a pokud se Ti doteď nepodařilo ho přimět k jinému postoji , tak ho asi nezlomíš.Já taky psy zbožňuji.Bydlela jsem v bytě a měla kavalírku a pitbula,ale také nesměli na koberce , na sedačku,do postele.Lze psa takto naučit i v dospělosti(pitbula jsem si brala z útulku,byly mu dva roky a taky se naučil.Nakonec mohou být otevřené všechny dveře od pokojů a psa nenapadne jít tam,kam nesmí).Já toto chápu(když někdo nechce psa do postele),určitě zde hraje roli i alergie Tvého přítele.Sama jsem byla těžký alergik,přehouplo se to do astma,ale psů jsem se nebyla ochotna vzdát.Tak i proto ta opatření.Ale i kdybych nebyla alergik,tak pro mne pes do postele prostě nee.Jednou jsem se seznámila s klukem,který měl svůj byt a o psech měl představu,že se zavřou do koupelny a tam se jim dá bedýnka na výkaly a ven se s nima nechodí...I tací jsou.Zda je to výchovou,povahou je asi jedno.Prostě jsme se neshodli a já od něj odešla.Je to řešení.Volba.I Ty ji máš.Toto jste ale měli řešit na začátku vztahu,ušetřila by sis mnoho bolesti.Vím,že jsi doufala,že to bude jinak,ale teď vidíš,že není...Musíš se prostě jen rozhodnout ,zda obětuješ psa,své představy a vyhovíš partnerovi nebo ne.Každá volíme po svém.Ve své podstatě Ti ale nevyhovuje životní styl Tvého partnera...a pokud se mu přizpůsobíš a to nejen ohledně psa,ale i pohodlnosti,trávení volného času atp,tak šťastná nebudeš a za další rok dva Ti bude vadit věcí víc.Chce to zapřemýšlet o vztahu jako takovém.Napiš,jak to zvládáš.Ahoj

ptala ses svým prvním příspěvkem na radu - ale holky ti právě radí a je jich tady spousta. A sama vidíš, že to je v podstatě jeden názor.
Já osobně si myslím, že problém s pejskem je jenom vrchol ledovce. Počítej s tím, že časem ti přítel řekne, že byt je jeho, všechno zařízení kupoval a ty máš nárok jenom na to, dělat služku a nesmíš o ničem rozhodovat. Ono totiž toto jednání se stupňuje, podle mě je to psychický nátlak a když vidí, že jsi v otázce psa ustoupila ve všem, tak za chvíli mu budou vadit jiné věci a budeš se přizpůsobovat.
A kromě toho, vidíš, že už k vám nesmí ani tvoji přátelé - to ti připadá normální !!!

Jsi ještě mladá, nemáte děti, event. rozchod nebude takový neřešitelný problém. Co až zjistíš s dětmi, že se situace stále zhoršuje - jak to potom budeš chtít dělat. Ted máš totiž ještě čas udělat razantní krok a nezkazit si život.
Ostatně - já i můj muž jsme vyrůstali v rodině, kde zvířata nikdy nebyly - a ted máme 2 psy a 4 kočky !!! A manželovi vůbec nevadí chlupy na oblečení, miluje je možná ještě víc než mě.

Ahoj, psy moc nemusím, ale miluju kočky. Mám jednoho kocoura a přítel sám přišel s tím, že až si jednou pořídíme větší bydlení, budou kočky aspoň tři. Tvůj přítel nechce vůbec žádné zvíře? Ani kočičku? Naháčka? Ten nechlupatí.... Vlastně naháčkové jsou i pejskové.

Ahoj, ani já Tě nepotěším, souhlasím s ostatníma pisatelkama. Myslím, že s ním byla chyba začít chodit, protože pokud zvířata nemá rád a Ty ano, tak se komplikace daly očekávat a měla jsi to uvážit už v začátcích vztahu a než jsi šla do společného bydlení! Než si člověk zvíře pořídí, tak by měl uvážit, zda se o něj bude schopen postarat po celou dobu, jak to bude až přijdou děti, nabídka práce v zahraničí... A myslím si, že zbavit se psa kvůli partnerovi je blbost a vůči zvířeti nefér. Sama mám psa i kočku a podle toho si i vybírám partnera, aby měl vztah ke zvířatům je jedna z podmínek. Když se mě chlap na rande zeptal ... no, on to spíš začal plánovat, že kocoura bych kvůli jeho alergii dala pryč, tak to bylo naše poslední rande. Chlapa, který nemá rád (nebo netoleruje) zvířata a navíc je línej bych kopla do zadku. Hodně štěstí!

teda ty zvířata, ne ty chlupy !!!

escada007
Jestli ti můžu říct něco po pravdě, většina lidí, co nemá ráda zvířata, nejsou ani dobří lidé.
A pokud tě má rád, tak mu psík vadit nebude, jestliže není alergik.
Naprosto souhlasím s Milískem....nechápu lidi,kteří nemají rádi zvířata a já nemám ráda ty lidi.Moje srdíčko by to neuneslo

Ahojte děvčata, není to třeba tím, že Vaši partneri na Vaše pejsky - kočičky žárlí?