Přítel se mnou přestal trávit čas

Teda, to je těžký. To, že pracuje na sobě a vaší budoucnosti je samozřejmě skvělý. Na druhou stranu naprosto chápu tebe a myslím, že už je to za hranou. Kdyby se takhle měsíc učil na státnice/zkoušky/připravoval projekt, tak ok.. Ale na neurčitou dobu? Myslím, že je potřeba určit nějaká pravidla, protože i o vztah je potřeba se starat. A tohle rozhodně dostačující není. A řekla bych že záda ho spíš bolí ze sezení u počítače a radši by měl na procházku nebo jógu než se stěhovat ze společné postele (co by vám potom zbylo?)

Za mě jednou za týden něco společně podniknout je minimum - procházka, večeře, kino, sauna... A prostě vyhradit si odpoledne z víkendu na přítelkyni je základ.

Btw. kdo dělá domácí práce? Podílíte se nebo je to na tobě?

Psychologové radí říkat svou pravdu bez obviňování: "Pro mě osobně je to málo, potřebuji společné zážitky a aktivity.." ale mně se to neosvědčilo. Pokud omezíš zájem a to co mu dáváš, samotnýmu mu docvakne, že by se měl posnažit, abys mu neutekla.

Jestli by nebylo dobré se rozestěhovat a pro tebe žít svůj život na plno a s ním trávit plnohodnotný čas, kdy se ti bude věnovat. Než marně čekat v koutě...

Samozřejmě záleží, jak jste spolu domluvení, jak dlouho to trvá a trvat bude..

"Víc peněz a možnost založit rodinu" - Pokud opravdu plánujete v dohledné době založit rodinu, mluvili jste o tom spolu apod., tak by to bylo logické - pokud ne, tak mi to přijde akorát jako dobrá a neprůstřelná výmluva, na kterou se přece nedá nic špatného říct.
Ať je to jak chce, sám se rozhodl, že si bude zvyšovat kvalifikaci a má na to právo, proč bys mu to měla vyčítat - zkus se zatím zaměstnat nějak jinak, najdi si nějaké jiné koníčky, než na něj čekat doma s večeří. Jednak ti rychleji uteče čas a jednak si nebudeš připadat jako domácí inventář. A možná si on rád najde chvilku, až zjistí, že tvá přítomnost není tak úplně samozřejmostí.

Ahoj..
Je to zajímavé a upřímně mi chvilku trvalo, než jsem vymyslela, co bych na Tvém místě dělala já.
Asi bych určitě nemlčela. Řekla bych mu, že peníze i kariéra a vzdělání jsou určitě super věci pro život, že ho ráda podpoříš, dáš mu prostor a volnost, ale na druhou stranu by si měl uvědomit, že má doma určitě skvělou holku a že čas a všechny věci spojené se spokojeným vztahem, mu později kariéra ani studia jak nevynahradí, tak nevrátí - časem možná spíš vezmou. Nemůže přece upřednostňovat svoje cíle úplně před vším a Tebe ve svém životě stavět na méně důležitou pozici, kdy se mu hodí. Nemá v Tobě moc velkou jistotu? Myslím, že je přítel víc sebestředný a trochu zapomíná na to, že by měl udělat kompromis a když už, tak tě určitě nezanedbávat a bohužel někde muset ubrat, aby měl taky nějaký čas na Tebe, pakliže mu na Tobě záleží a nechce o Tebe přijít - mě by takový vztah taky nebavil, co si budem... Ty přece nejsi věc, kterou někam položí a až se mu zas zachce, přijde si pro ni na stejné místo, kam jí odložil, protože ona tam vždy zůstane. Přijde mi to sobecké. Je hezké, že Ti dává najevo, že s Tebou počítá do života a neříkám, že určité životní situace dovolují všem lidem vždy to, aby mohli být spolu a udělat si na sebe vždy čas, ale myslím, že v momentě, kdy přítel studuje doma, by si na Tebe pitomou hodinku denně najít mohl/měl! Hele, víš čím se řídíme my s přítelem? Že peníze budou, ale za to nám se může stát cokoliv.. (nedej Bože).. a pak už bude pozdě a k čemu kapsy plný peněz, natož krásný, ale prázdný barák. Tím nemyslím to nejhorší, ale třeba už jen to, že na Tebe takhle bude kašlat delší dobu, Tebe to přestane bavit, sbalíš si kufr, utečeš za někým pozorným a čáááu A on bude mlátit hlavou do zdi, proč Tě tenkrát nevzal na vyhlídku nebo na něco dobrého k jídlu To nejdražší je příjemný a funkční vztah dvou lidí, kteří se mají rádi.. Zasloužíš si pozornost, jako každá žena.. my pro ně snad děláme málo ?!

A nějaká "pitomá" rada na závěr? Najdi si fajn kamaráda, co se Ti bude věnovat a zajdi se s nim někam projít, cestou si kupte kafe.. Uvidíš, co na to přítel..

Reaguji na dadabus: Přesně tak..

Holky děkuju vám za příspěvky, jste zlatý

Úklid, praní a takové ty běžné věci dělám já - s vařením se střídáme, protože přítele vaření baví.

Myslím, (jak tady padlo) že přítel mě má jistou. Bohužel s ním žiju v Německu (má tu práci) - jsem tím pádem daleko od rodiny a přátel, takže o to víc jistější si je.

Když zkouším být odtažitější a hledět si svého, tak mi to většinou vrací stejným chováním....

Občas si říkám, že se na to vykašlu, ..jenže předtím byl úžasný. Vymýšlel výlety, chodili jsme na jídlo, hrozně se snažil...ale to ho před pár měsíci přešlo

Já ti nevím... Na jednu stranu je obdivuhodné, jak má silnou vůli a jak je cílevědomý. A chápu, že zvlášť v zahraničí se musí extra snažit, protože má trochu složitější podmínky něž domácí.Na druhou stranu si myslím, že kdyby ti věnoval jedno dvě odpoledne v týdnu, tak ho to zas tak moc nezbrzdí.
Nemůže za tím být nějaká momentální ponorka? Neutíká tak trochu před tebou? Žádný hry na nedostupnost bych s ním nehrála, zvlášť když píšeš, že je pak ještě více odtažitý. Tady nepomůže nic, než si pořádně promluvit. Řekni mu, že prostě potřebuješ společne travit alespon nejaky cas. A uvidids, co on na to.

Byla jsem kdysi v trochu podobné situaci...on pracoval, studoval dálkově, já studovala prezenčně, plus brigáda skoro denně.. stále mi předhazoval, jak toho má moc, jak to dělá pro nás...ale pro koho pro nás, když už žádné my nebylo? Když už měl chvilku volna, radši si na počítači střílel zombíky, než aby šel se mnou na procházku...sexu jsem se musela doprošovat...nakonec to dopadlo tak, že si všecko uvědomil a začal se snažit ve chvíli, kdy já už jsem ale měla jiného...rozešli jsme se a nikdy nepochopil, proč jsem od něj vlastně utekla...
Přemýšlím,co ti poradit...promluvit s ním? Otevřeně říct, že takto žít nemůžeš? Držím pěsti, ať vám to dopadne dobře.