Přítel se mnou nechce bydlet

myslím že je na to ještě čas dva roky jsou ještě docela málo uživej si že jste jakoby od sebe.. ještě se spolu nabydlíte. Jinak jeho chování - typický chlap jámylsím že ho to časem přejde, ale určitě bych se kvůli tomu ním nerozcházela

Tak pokud se na to ještě necítí, tak se k tomu nedá nutit...Pokud máte každý své bydlení, je to pohodlné, má své soukromí a zároven si tě může kdykoli pozvat...sestěhování je velký krok...jinak nějakou společnou budoucnost plánujete, mluvíte o ní?

Já bych si ve 24 letech radši užívala života a svobody,ale každý je jiný no... partnera do ničeho nenutit,musel by chtít prostě sám.Na druhou stranu po světě chodí dost mužů kteří po životě v páru touží,takže bych radila se eventuelně poohlédnout jinde...

Reaguji na Fellys: dva roky není zase tak málo, my si s přítelem začali hledat společné bydlení po půl roce, ale je fakt, že tam se to uspíšilo mým studiem, kdy jsme se vídali jen o víkendech a chtěli jsme být prostě spolu, tak se za mnou odstěhoval.

Tak 2 roky zas nejsou tak závratná doba. Asi se na bydlení s ženskou ještě necítí, já se společného bydlení s chlapem taky docela děsím Takže vyloženě kvůli tomu bych se s ním určitě nerozcházela, zvlášť pokud by to bylo jinak super. Bydlení je velký krok. Taky bych se do něj hned nepouštěla, ale rozhodně by to neznamenalo, že partnera nemiluju a nepočítám s ním do budoucna. Spíš - mluvili jste spolu o společné budoucnosti?

Já ani nevím. Kdyby se mnou přítel nechtěl bydlet, tak bych se ho asi zeptala narovinu proč. Kdyby to nebyl dost pádný důvod (dluhy, děti, někdo nemocný z rodiny) tak bych ho asi opustila. Přece jenom, když máte odlišný pohled na takovou věc, tak se to asi nezmění mávnutím kouzelného proutku a čekat, jestli se rozhoupe by mě nebavilo, takže bych ho nejspíš brzo opustila, i když vím, že by to bylo třeba těžké, ale jsem toho názoru, že spokojení by měli být oba dva ve vztahu.

No jo, pro někoho málo, pro někoho hodně. Pro přítele zakladatelky asi ještě málo

no já bych s někým po dvou letech vztahu taky nechtěla bydlet, mám ráda svý soukromí. jako kdyby mě k tomu kopaly ekonomický důvody, možná, jinak hezky každej do svýho, času dost. na druhou stranu, já si ještě studuju, výdělek v nedohlednu a zakládání rodiny taky. pokud už pomalu prahneš po rodině, pak ano, tohle nikam nevede.

Reaguji na Consuela Banana Hammock: je fakt, že pokud má vlastní bydlení, svoje soukromí, je asi těžké se toho vzdát...do toho by se mi asi taky tolik nechtělo

Jo aha, teď čtu, že jste spolu dva roky. Pardon, asi jsem to přehlídla. Tak když jste spolu jen dva roky, tak mu zkus dát čas, ale jak říkám, pokud i po čase se k ničemu mít nebude (neříkám za měsíc nebo dva, ale třeba za rok/dva) , tak nemá cenu stále jen čekat, akorát se připravíš o čas, který bys mohla strávit s někým, kdo sdílí stejné názory jako ty

Asi nejde jen o to bydlení, nikdy jsme ani nemluvili o společné budoucnosti-je to docela frustrující-nikdy jsem takovouhle apatii ve vztahu nezažila-proto to tak řeším.. Já s tím teda nikdy nezačala, to je fakt-ale jsem prostě zvyklá, že s tím chodí chlap a hlavně na něm vidím, že on na takovýhle řeči není..

No právě, pouštět si tam "vetřelce" (brát s velkým nadhledem prosím ), měnit své zaběhnuté zvyky, a další věci ... ono se to zdá, ale podle mě je to fakt velký krok a člověk na to musí být připravený.

No tak pak asi budeš muset začít ty jinak to z něj nedostaneš. Ale tak jinak jste v pohodě?

Reaguji na frooomenka: tak to zkus nadhodit, aspon zlehka...já když chci s přítelem natuknout nějaký takový ožehavý téma na který by se mu třeba nechtělo moc povídat, tak ho vytáhnu na pivo a pak to zkusím plácnout mezi řečí, jaká bude reakce a pak se k tomu za pár dní třeba vrátím...at víš na čem jsi...