Přítel si dělá co chce

A pro slečnu zakladatelku - vzhledem k tomu všemu co tady padlo bych si v každém případě dala pozor na antikoncepci, protože všichni víme jaký je nejtradičnější způsob jak si partnera/ku připoutat.

Jak je to s kondomy je asi známé, u prášků bych upozornila že někdy jsou případy kdy je chlapi zkouší ohřívat v troubě apod. aby je poškodili.

Plus jsem o té knize četla, že proti ní BDSM komunita protestovala, že to co popisuje není BDSM nýbrž domácí násilí.
Osobně jsem to nečetla, jen jsem to jednou stáhla z internetu, přečetla pár vět a uznala to za nečitelné kvůli práci s jazykem.

Ženeš to do extrému. Ženská to dělá vyčůraně že vysadí, ale málokterý chlap má na to hlavu, aby nad něčím takovým přemýšlel. Nevěřím, že to bude takový chudák ))

Na tohle má každý svůj pohled. Pro někoho je to důvod rozchodu pro někoho ne a pokud to nepřekousnu, tak je lepší se rozejít hned, než se v tom pořád šťourat třeba půl roku a pak z toho bouchnout vzteky. To nepřinese štěstí ani jedné straně.

To není z mojí hlavy, zrovna nedávno jsem četla článek o tom, jak někteří politici v USA chtějí prosadit aby tohle jednání bylo trestné, takže vyloženě ojedinělé to nebude. Samozřejmě to tedy může být nějaký jejich lokální problém (kde se to rozkecalo v hospodě).

Z toho důvodu mi přijde - v případě, že na rozchod nedojde - jako vhodné řešení oddělené bydlení, přítel ať si jde do svého, slečna zůstane v podnájmu který jí vyhovuje. Protože v nevyhovujícím bydlení bude člověka pořád něco rozčilovat, a tím se k tomu bude pořád vracet (musím ucpávat okna ručníkem, protože ty jsi koupil tenhle byt!).

A to je tak těžké říct? Když je tak lehké odhodit čtyřletý vztah, tak co tak těžkého říct tuto větu? Popřípadě se může sbalit a jít, k bytu ji nic neváže.

Jenže takhle uvažuje každý chlap, který chce se svou ženou žít trochu na úrovni.

Tak takové zbrklé chování je samozřejmě špatné a něco tomu musí vždy předcházet - problémy ve vztahu, nejistota, nedostatek soukromí, výsměchy za to, kde bydlím i přes to, že slušně vydělávám atd atd.. Nikdy nevíš, co se chlapovi honí hlavou, co mu říkají kamarádi, rodina, jak se k tomu staví ostatní. Někdy to prostě člověk nezvládne, ještě když je zvyklý bydlet ve vlastním. Taky mu mohl vadit druhý spolubydlící chlap. Přece jen je s jeho partnerkou častěji, jak on sám

Problémové chování? Asi jsi měla na mysli jiné slovní spojení, protože tohle je úplně mimo. Asi tuším, co jsi mi tím chtěla říct, ale každý nemá nervy na to, žít několik let ve studentském bytě, než si našetří několik milionu na byt, rekonstrukci a vybavení, popř. než zbalí nějaké milionáře . Ani neznám nikoho, kdo to takhle dělá. Všichni se stěhují do vlastního a postupně dovybavují. Samozřejmě že ne do nějaké děravé kobky, ale normálního bytu. Každý máme asi jiný žebříček hodnot, já nepotřebuji mít luxus okamžitě, ten stačí postupně, důležitější je pohodlí a soukromí. Stejně tak radši mít chlapa, který koupí byt, než chlapa, který mě podvádí, který by tobě třeba vyhovoval více, jak už jsi uvedla.

já nevím jak ostatní, ale jsem šťastně vdaná za muže, který vydělává o dost víc, než zakladatelčin přítel a světe div se, žijeme v bytě, který rekonstruujeme postupně. Jsme to ale problémoví jedinci . Ale jinak je zakladatelčinému příteli podobný, chce mít pohodlí a svou partnerku by nenechal žít ve studentském bytě, když má na víc, pro něj je problém přespat i jen na jednu noc u kamaráda, který takto bydlí v jiném městě + taky mi nabízí ať studuji, protože on vydělává dost za nás za oba. Já samozřejmě odmítla, i když má práce není pro nás životně důležitá. Ale i on chodil přede mnou se slečnou, která ho měla, jak se říká, na háku, protože si naivně myslela, že všichni dokonalí chlapi čekají jen na ni. Nakonec zjistila, že existují i jedinci, kteří si svých partnerek neváží, jsou hrubí, agresivní, podvádí, nebo počítají každou kačku (ostatně tady v diskuzích to vidíme často), a chtěla ho zpět. Pozdě. Aby pak zakladatelka taky nelitovala, že rozchod kvůli jednomu bytu byl jen slabý odvar toho, co ji může potkat. To ji samozřejmě nepřeji, ale víme, co za hovada mezi námi žijí, aniž by to na nich bylo znát.

Aha, nevšimla jsem si toho, co jsi tu psala o tvých zkušenostech se špatným bydlením. Tak to pak vysvětluje, proč tak zarytě stojíš za studentským bytem. Ale pochybuji, že byt, který stál přes 2 miliony, je v tak dezolátním stavu.

To je opačný extrém, ale já jsem říkala, že samotné "dostudoval jsem a začal pracovat" neberu jako automatický impulz k nákupu bytu. Třeba proto, že pokud je současné bydlení pohodové, tak lidé můžou mít taky jiné priority (např. exotickou dovolenou, na kterou by se báli jet s dětmi). Za problémové chování beru brát život takhle nalajnovaně (nebo si nechat diktovat od lidí, kteří pokládají za hodnoty např. "vlastní byt a auto" a ignorují že dotyčný sice nemá auto, ale zase má horské kolo za 150 000 kč, protože to je pro něj důležitější).
A všimni si toho "nemá nervy na...". Nezdá se ti, že pokud mi něco působí stres a dostávám se do situace, že už na to nemám nervy, že to je věc o které by se mělo komunikovat? Tady to pán očividně dusil v sobě a pak to honem honem řešil ze dne na den.
A vynech ten průběhový čas u "podvádí". Kdyby podváděl dlouhodobě, je to plánovaná činnost, to bych nesnesla. Ale kdyby se to stalo jednorázově, tak to snesu spíš, než kdyby udělal jednorázovou neuváženou investici do realit.

A rozhodně si nemyslím, že byt musí být hned zařízení a zrekonstruovaný, ale musí působit příjemně. To pro každého znamená něco jiného. Třeba pro mě je nezbytné, aby měl okna na jih a východ. Někdo chce dvě malé místnosti, jiný jednu velkou. Atd. Takže do bytu, u kterého jsem při prohlídce řekla "tenhle ne, nelíbí se mi" bych nešla ani zadarmo.

To nebyl dezolátní stav, ten byt byl na pohled - samozřejmě jsme se tam stěhovali v září - v pořádku, koupelna byla nová, kuchyně byla... no, opotřebovaná, ale ne nějaká ještě ze socialismu. Že je tam zima, to se projevilo až v zimě.
A nutnost výměny oken (ve kterých byl hlavní problém; dále v tom, že byt o patro níž byl neobydlený a podlaha špatně izolovaná) tu už padla.

Možná v tom bude i zhýčkanost. S tím co jsem si procestovala a viděla jak někteří lidé žijí, tak tady v ČR jede takový trend mít vše dokonalé, v luxusu, vybavené, vytopené apod.V některých zemích jsou ti lidé vděční opravdu za všechno. Dokonce jsem i pronajímala cizincům a ti úplně nadšení a v pohodě. Nic proti, ale já třeba pronajímám byty v Praze a chodí mi na prohlídky lidi (i mladí) a jejich nároky jsou fakt husté. Ještě to ani nemá pořádnou práci, případně to studuje a rodiče mu ten nájem platí. Já mu nabídnu byt, který se musí vždy po posledním nájemníkovi opravovat (není to moje, tak co můžu se v tom bytě chovat jako prase) a ti lidé mají nadprůměrné požadavky na bydlení a co mě rozseká nejvíce je to, že jim cena za pronájem přijde ještě vysoká, protože nějaký starý otloukaný byt 3+1 na Žižkově někdo pronajímá klidně ještě za nižší cenu. Ono je to potom těžké se vůbec někomu zavděčit. Navíc, když vím, že ten můj byt jim ten komfort může nabídnout, protože sama sleduji nemovitosti docela často a co se nabízí za hrůzy to je občas fakt děs. Já mám vše nově zařízené a moderně udělané a pak najdu na stránkách realitek hrůzu, která rekonstrukci neviděla léta a oni ke všemu napíší, že je to luxusní. Luxusní kuchyňská linka apod. se vždycky pobavím u některých inzercí. Nicméně mám zkušenost, že skoro z každého bytu se dá udělat zázrak, ale preventivně to nepokouším )

No tak to já bych třeba nesnesla, tímhle by mě dokonale ponížil. Investice do realit se dá vyložit různě, když se vcítíš do pozice chlapa (může to myslet dobře, např. partnerka bude mít víc klidu na učení, budeme mít soukromí), u podvedení to vyjde vždy na stejno (na dobro partnerky zde opravdu není brán ohled)

To já taky ne, já beru jako impuls to, že vydělávám slušně na to, abych si dovolila byt, ale hlavně mám partnera, se kterým potřebuji sdílet určité soukromí, kterého se ve studentském bytě prostě nedočkám. Ale to samozřejmě neznamená, že vezmu první byt, který se naskytne. To by se mi musel buď opravdu líbit, a nebo tomu musel předcházet nějaký problém, kterým bych tohle chtěla rozseknout, viz

No ale to není problémové chování, možná tak omezený pohled na život, což, stejně jako ty, neuznávám. Pokud ani jeden z partnerů netrpí tím, že nemají vlastní byt a raději kolo za stovku, tak v tom problém nevidím. Problémem je, pokud jeden z nich má odlišný názor a druhý neposlouchá a žije v pohádce, jak jsou na tom oba stejně. Což je zakladatelčin příklad. Tam očividně názorový soulad nebyl.

Tak mě by to třeba u prozatímního bydlení nevadilo. Ve studentském bytě, a za tím si stojím, prostě musí být vždy hůř, než v bytě, který je sice ok, ale není můj vysněný. Protože by mě drželo nad vodou, že je to jen na přechodnou dobu. Samozřejmě teď nemám namysli byt v dezolátním stavu.

No, prostě se shodneme na tom, že v jejich vztahu šlo o víc, než o byt, mají nejspíš problém v komunikaci a odlišné životní priority.

Reaguji na EleanorWoods:

Myslím, že tohle taky souvisí s tím, co už jsem psala.
Že pro lidi má ten byt určitý přesah, že se můžou pochlubit "já bydlím ve svém" a pozvat tam návštěvu a ukázat jim to. A tím jsou na ten byt kladené jiné požadavky - v podstatě čistě vzhledové. Třeba mít koupelnu z umakartu nebo "starý" nábytek by bylo trapné, a vůbec nezáleží na tom že obojí je v dobrém stavu, ba v lepším stavu než něco, co se vyrobilo horkou jehlou za co nejnižší cenu.

Za mě je třeba důležité mít kvalitní matraci. Takže si raději koupím kvalitní matraci a jako noční stolek si dám otočenou přepravku na ovoce a oblečení na samotnou regálovou tyč. Ano, když někdo přijde, nebude to vypadat nijak slavně, ale to snad není podstatné.
Ale mám dojem, že většina lidí si raději nakoupí nejlevnější nábytek v mizerné kvalitě (vč. mizerné matrace), pořádně se nevyspí jak je rok dlouhý, ale hlavně že jim tam jednou za měsíc nahlédne kamarád a konstatuje "máte to tu pěkný".

To bude asi tím, že já jsem byla se soukromím velice spokojená (samozřejmě ne ve všech případech, ale většinou). Samozřejmě, bylo omezené jen na jeden pokoj, bylo třeba řešit koupelnu, ale to je tak všechno.

Pokud druhý neposlouchá, tak je to samozřejmě špatné. Ale mám dojem, že tady spíš ten první nemluvil. A taky si myslel že "to je přece jasný" (že každej chce bydlet ve vlastním).

To rozhodně není pravda, já už jsem žila ve vlastním bytě (já + přítel) který byl asi tak stokrát horší než poslední studentský (nebo spíš "studentský", protože pouze já jsem byla na denním studiu) byt, ve kterém jsem bydlela.
A to v tom (vlastním) bytě nebyly žádné závažné technické problémy, jenom prostě nebyl příjemný.

Uzavřené pokoje se dají chápat jako garsonky, ale ten společný záchod a koupelna je právě ten problém, který soukromí nabourává. A pro mě je třeba soukromí prvořadé (samozřejmě primárně v partnerském soužití).

A to měl pravdu, oba chtěli bydlet ve vlastním, jen každý měl jiný názor na to, kdy.

je hezké, že se máte dobře

Zakladatelka to tu psala, jen nárazově, protože tady bylo psáno, jak to bude její přítel splácet, zda na to bude mít a podobné věci...

Reaguji na eve.:
Podle mého, eve. zvolila rozumné řešení, že zůstala bydlet na dosavadním místě. Studentský byt je v pohodě a s tím soukromím to tragické není, když se lidi umí domluvit. Taky bych se nenechala zatahovat do něčeho, co mi nesedne. Zvlášť pokud by se přítel choval jako v jejím popisu, to už je dost na hraně - malé sebevědomí a majetnické sklony nedělají dobře.