Přítel si dělá co chce

Reaguji na tritia:

Také si myslím.

Zakladatelko, ozvy se nám pak, jak to vše dopadlo

Reaguji na MiaMia: Mluvíš o kvalitě. Já když přijdu k většině lidem domů, tak mají doma 50 let starý nábytek (který ale očividně drží) a pak má zbytek všechno jak přes kopírák z Ikei a o tom, kdo má jak zařízený byt? Abych pohlížela na druhé blbě, že nemají udělané to a tamto? Na to nemám ani právo. Nevěřím, že se tu bavíme celou dobu o nějakém cikánském bytě se štěnicemi. Mě zakladatelka přijde jako ženská, která si toho neváží a neváží si delší dobu i toho partnera. Zamilovaná ženská, která by chtěla s partnerem budoucnost by se nad jeho chováním zamyslela. Jí to spadlo vše do klína. On to ve velkém zacáluje tudíž nemusí dělat skoro nic a ještě má problém. Do toho bytu nemusí investovat skoro nic. Přítel by se o vše postaral a kdyby ho už nechtěla, tak si jen zabalí pár kufrů a jde pryč. Může tady klidně nechat přítelovo telefonní číslo, protože si myslím, že hodně žen by po tom čísle sáhlo. Sama mám dost náročný styl života a také jsem byla jeden čas bez peněz a musela jsem se postarat sama. Nebylo to zrovna fajn, ale jsou věci, které se neodmítají z mnoha principů. Každopádně je to věc zakladatelky. Podle mě k němu ona necítí to, co on k ní a ten byt už je takový závěr. Může zůstat v podnájmu se spolubydlícími, pokud ji bude bez něj lépe Byt je to převážně jeho tudíž on má právo koupit byt jaký chce a kdy ho chce a hold ne vždy se dva schodnou na společném bydlení, nábytku..

Přesně tak. Zakladatelce spolubydlící asi nevadí, ale jemu ano, proto se rozhoupal a koupil ten byt, protože zakladatelka se nemohla rozhoupat..

Jenže i tohle může být problém, víš? Já na místě zakladatelky bych taky měla strach, že mě chce vsadit do zlaté klece.....Protože pokud by byl radši, aby ona nepracovala a dělala mu zázemí, tak to k tomu směřuje. A pokud je navíc žárlivý, tak to není zrovna fajn kombinace......
Pokud zakladatelka jasně řekla ne, tento byt se mi nelíbí, nechci v něm bydlet a on ho koupil, tak mi to nepřijde úplně jako chování milujícícho partnera...Alespoň já vím, že můj partner by (když se mnou plánuje budoucnost) nekoupil něco, co by věděl, že se mě nelíbí. A to i tehdy, kdyby to šlo jen z jeho peněz......
A pokud jde o to, že by nechtěl bydlet ve spolubydlení - tak není nic jednoduššího, než to partnerce říct. prostě jí říct, že je mu to blbý, že chce vlastní byt atd. Komunikace je základ a bez té to zrovna nejde.....

To je hezký, ale když je pak ženská na mateřské, tak taky příjem je z drtivé většiny od chlapa. takže v tu chvíli ztrácí spolurozhodovací právo na cokoliv (od toho, co se bude nakupovat přes třeba dovolenou až po to, jaké boty koupí dítěti)? protože v tu chvíli to přece platí hlavně ten partner.....

Reaguji na bakalářka: No jsou ženské, kterým to rozhodování nevadí. Pokud ona do toho bytu nechce, tak může zůstat v podnájmu a občas u něj přespat. To je jednoduché. Nikdo z nás neví jaký její partner je a nebo není. Na mě to jen tak působí, že to ochladlo a tohle byla poslední kapka. Jistě, že základem je komunikace, ale někdy se ti dva asi nedomluví, ale kdybych do bytu neinvestovala a nebyla s tím dotyčným vdaná, tak bych z toho asi takové halo nedělala, protože se pořád neví, jak to s jejich společnou budoucností vlastně bude. Každopádně on teď byt má.

tohle vytrhování z kontextu děláš často? já psala toto -

tím jsem reagovala na to, že i když přítel vydělává dost, nemáme ještě byt hotový a přesto v něm bydlíme. Tím jsem MiaMia chtěla říct, že nechápu, v čem je naše chování problémové, že chceme žít ve vlastním, i když hned není celý zrekonstruovaný. Než jsme se pochopily a já zjistila, že Mia to myslela jinak, ale původně to vyznělo tak, jak vyznělo a podle toho jsem reagovala. Navíc jsem chtěla zdůraznit, že je jejímu příteli podobný, dobře vydělává a tak by mě nenechal, jakožto svou partnerku, ve studentském bytě + taky chce, ať studuji a vzdělávám se, opět stejně, jako její přítel a neberu to jako vsazení do zlaté klece, ale jako ohleduplné chování vůči mě, jsem svéprávná bytost, snad se rozhodnu sama.

Ano, proč by se měl pořád přizpůsobovat on, proč se někdy nemůže přizpůsobit ona. Já toto fakt nepochopím. V čem je problém. No tak koupil byt, zavázal se on, ne ona, nejsou manželé, jen partneři. Já pořád nechápu, proč se to tu rozebírá, vždyť od začátku je jasné, že v jejich vztahu nejde jen o byt, ale o jiné povahové vlastnosti, které partnerku očividně iritují.

Očividně to růžové nebude, proto ten rozchod a tím se vysvětluje i unáhlená koupě bytu.

To je sice pravda, ale zkus se na to podívat z druhého pohledu. Tobě se líbí byt, ale partner ti řekne, ne, ten ani náhodou. A ty, i když nechceš bydlet ve studentském bytě, tak musíš držet pusu a krok a prostě setrvat tam další rok, než se tvůj partner uráčí a řekne - ten chci, protože pak budeš vyznamenána jako milující partner. I kdyby ten byt byl ze zlata, ona by stejně chtěla spolubydlení. Myslíš, že ne? To bych se hádala. Jejich vztah byl v troskách dávno, něco se stalo, proto partner nečekal a koupil ho. Věci se nedějí bezdůvodně.

Nebo jinak, každý, kdo píše deníčky, má svojí pravdu. Taky tu místo zakladatelky mohl psát on ve smyslu - S přítelkyní jsme 4 roky, bydlíme v podnájmu s dalšími spolubydlícími a tak jsem nám koupil byt. Myslel jsem, jak se budeme mít dobře, že už bude mít své soukromí, vše jsem zaplatil, byt sice nebyl její vysněný, ale za pár let můžeme odejít, chtěl jsem jen, abychom byli konečně spolu, sami. Řekl jsem jí, že může studovat, mít čas jen pro sebe a já se o ní finančně postarám, jenže ona se se mnou rozešla a já tomu nerozumím. Nevím, co jsem udělal špatně . A vy byste tu psali, jaký je chudáček a ona mrcha, co si ničeho neváží. Jenže to tu napsala ona, podala to svým způsobem, a hajzl je teď on, byť to mohl myslet dobře, ale taky nemusel, to je otázka, kterou tady nezodpovíme. Proto tu pořád neřešte byt, když o něj nejde. Kdyby šlo jen o to, nerozejde se s ním.

Já ze svého pohledu bych byla na partnera ******* a to HODNĚ! Ale pokud by mi nabídl protinávrh, a to ten, že zde setrváme jen nějakou dobu a pak se přestěhujeme do mého vysněného, brala bych to. Aspoň bychom si vyzkoušeli, jaké to je bydlet spolu sami. Třeba bychom zjistili, že to prostě neklape a já bych se sbalila a odešla bez zbytečných nervů s vyrovnáním. Pokud bych ovšem měla s partnerem nějaké další problémy, vzala bych tuto kauzu jako příhodný důvod k rozchodu a tím bych své rozhodnutí ospravedlnila i před druhými.

Reaguji na Marki86: No souhlasím úplně se vším co jsi napsala.

Třeba to ochladnutí vycítil, tak když už to má cálovat on, tak ať je ten byt raději podle něj. Já bych se asi v tomto zachovala stejně. Kdyby jsme byli manželé, tak už bych byla asi fakt vytočená, ale domluvila bych se, že příště rozhoduji já a nebo spolu. Když miluješ není co řešit. A fakt bych toto neporovnávala s nevěrou. Když chci s někým žít, tak mu prokazuji laskavost, když chci někoho podvádět, tak mu tím prokazuji akorát to, že je mi ten člověk úplně fuk..Zlatá klec. Některé ženy se cítí tak svéprávně, až se jim na to jednoho dne ten chlap vykašle a najde si tu méně svéprávnou. Nebavím se tu o otročině, ale o kompromisech a určitém pochopení.

Ale tady přece nejsou jen ty dvě možnosti - vzít rovnou tenhle byt nebo rok počkat.....taky mohli projít nějaké další byty, promluvit si o tom atd. Já bych teda v kůži toho partnera nejdřív zavedla řeč na to, proč tenhle byt ne (třeba bych pak uznala, že jsou některé připomínky oprávněné), načež bych vysvětlila že já chci pryč ze studentského bydlení a domluvili bychom se....Nebo bych zjistila, že se partnerka prostě šprajcla a pak bych se to s ní snažila probrat a jen kdyby byla fakt hodně nepřístupná a já byt chtěla tak bych ho koupila....
Ale z příspěvků zakladatelky mi nepřijde, že by byla 100% nepřístupná (koneckonců byla se na ten byt podívat) stejně jako tma píše, že žádná diskuze ani kompromis se nekonaly....A pokud vycházím z toho, co zakladatelka napsala tak takové jednání v partnerském svazku yb se mi opravdu nelíbilo.......

Můj partner taky lecky přijde s nápady, které mě nepřijdou zrovna super, ale vždy o tom mluvíme a někdy dospěju já k tomu, že má pravdu a někdy naopak on......A to jde o malichernosti ve srovnání s koupí bytu.

Jinak souhlasím s tím, že tam nejspíše něco neklapalo už předem, takže tohle je jen pověstná třešnička na dortu.....Ale nemyslím si, že by vina byla jen na straně zakladatelky, to fakt ne.

Já bych mu napsala, že s ní prostě nekomunikoval protože komunikace je základ každého vztahu, tak to prostě je. A je lepší si nejdřív promluvit a předpokládat, že ten druhý to může brát jinak, než rovnou jednat.

Dnes jsem se se slečnou setkala

Takže otázka do pranice - kdo chce číslo?
Jeho typ jsou drobné brunetky, od pohledu velmi atraktivní, sportovní, trochu šílené pozn. Nemá rád feministky

já jsem to vytrhla proto, že každá jsme jiná a máme jiné nároky na život a na partnery.

Ale to si tady nemyslí nikdo, všichni vědí, že to podělal, ale prostě by se s ním každý hned nerozešel, pokud by ovšem nebyl problém ještě jinde.

Ale z toho nejde poznat, jestli s ní komunikoval, nebo ne. V mém podání jeho verze to vypadá, že s ní komunikoval dostatečně, dokonce zohlednil možnosti, že by se jí byt nelíbil .. jde o to, jak svou verzi podáme.

Máš pravdu, komunikace v partnerství je základ, ale co si budeme nalhávat, chlapi většinou komunikačně váznou, když se jedná o řešení problémů.

Já neříkám, že zakladatelka je ta špatná, jen se vymlouvá na byt, ale problémy budou mnohem rozsáhlejší. Nebo ty by ses se svým miláčkem rozešla, pokud by udělal botu, ty bys mu to vyčetla a on ti navrhl, že teda bydlení bude prozatimní a pak si vybereš svůj vysněný? Já ne. Ale to neznamená, že bych mu za to líbala nohy, pěkně by si to chlapeček vyžral.

no ale pořád je to vytržené z kontextu. Já jen ukázala, že člověk nemusí být hned úplný žebrák, když se nastěhuje do bytu, který není okamžitě dokonalý. Proč bych měla bydlet ve studentském bytě jen proto, že byt je ještě bez linky atd. Na to jsem reagovala, i když, jak už jsem řekla, Mia to myslela jinak, ale to jsem zjistila až následně. Nejsem žádná zlatokopka - s mým manželem chodím od střední školy a to byl chlapec z chudé rodiny, přivydělávající si rozdáváním letáků. Jsem na něj hrdá, kam to se svým intelektem a snahou dotáhl.

To je právě ono.
Třeba já tohle vůbec neberu jako něco, co by nabourávalo soukromí.
Naopak mi třeba víc než společná koupelna vadí to, že nemůžu mít otevřené auto v garáži a chodit si z garáže do domu a zpět (tzn. když se nakládá / vykládá auto, tak u něj někdo musí být a hlídat).
Což je samozřejmě v bytě nedosažitelné.
Samozřejmě s tou koupelnou je to hodně o lidech, ale to je i bydlení v samostatném domě, a dokonce i v rodinném domě. Pokud nechcete nikdy v životě řešit ani spolubydlící, ani sousedy, tak nezbývá než si nabrnknout nějakého fešného hajného.

Samozřejmě, tyhle priority se u každého liší. Proto je potřeba je zaprvé vyjádřit (ty bys řekla "já bych nesnesla mít koupelnu s cizími lidmi", já bych řekla "já bych nesnesla mít okno na severozápad nebo do zdi"), a zadruhé je potřeba brát je vážně, a ne nad tím mávnou rukou ("sice to má záchod na pavlači, ale má to čtyřmetrové stropy a obrovskou terasu, to se skousne" nebo "sice to má okna na severozápad, ale..." atd.).

Proto jsem hned zkraje říkala, že by se měli rozejít, a přítel by si měl najít "nějakou takovou ženu", která bude celá šťastná že se nemusí o nic starat.

Tady byl ten problém. To nebylo "tenhle byt, který se slečně nelíbí" VS "zůstat ve studentském bytě"; v Praze se dá vybírat ze stovek bytů, mohli prostě hledat dál.
Opravdu mi to nepřijde jako projev dobrých charakterových vlastností, zachovat se takhle impulzivně. Větší péči věnuji i výběru pokoje bez kauce.
(kromě toho mohli jít také do samostatného pronájmu)

ale ON dál nehledal a na nic se mne neptal je jsme byli na jedné prohlídce, byt se mu líbil - dispozičně, okolím, možnostmi. Mne ten byt nesedl, necítila jsem se tam dobře, ta cena mi přišla vysoká vzhledem ke stavu a i do práce jsem to měla velmi daleko. Téměř hodinu a půl... A myslela jsem si, že když jsem mu řekla jasné NE, nelíbí. Tak když mi pak volal, že ten byt koupil, tak mne málem šlak trefil...a pak ještě přišel s tím, že všechny peníze i ty od mojich rodičů dal do toho bytu aniž by se mne ptal...mysleli si, že to tak chci také - nevím, kde nezaregistroval moje NE. Tenkrát jsme se o tom bavili asi 2 hodiny...tak se musel jedině praštit silně do hlavy nebo je to sobec a je mu jedno, co chci a nechci.