Přítelova povaha - aneb jak byste to řešily vy?

Ještě podotku, že takto se přítel nechová jen ke mně ale ke všem.

Jo jo, takovou vlastnost jako nesmyslnou, neopodstatněnou šetřivost, řešení malicherností, kde to nemá význam, máme v rodině taky, taky je kvůli tomu dost často oheň na střeše a v jednu dobu jsem se zhrozila, že jsem to podědila taky Pak jsem ale zjistila, že je to (naštěstí) jen (časově omezený) vliv mojí babičky, u které jsem bydlela. Moje babička například používá 3x jeden a ten samý (tzn. jednorázový) filtr na překapávanou kávu (vždy precizně očištěný), umývá igelitové sáčky, aby je ještě mohla použít... přitom ale obecně držgrešla to není. Je to svým způsobem takový trochu fetiš? Obsese? Nevím...
Nicméně, je to vlastnost protivná, ale není to zase nic až tak zásadního, kvůli čemu by se měl ničit kvalitní vztah. Je to taky vlastnost, která se dá do jisté míry dost ovlivnit. Jen je potřeba, aby si to dotyčný přiznal, uvědomil si to. Nejlépe s tvou pomocí. Mně se to naštěstí povedlo a jsem z toho poučování a hlídání, aby se někde něco zbytečně nevyhodilo/nepoužilo víc než je nutné/ atd., venku

Já se snažím taky šetřit, ale tak nějak rozumně. Vyjasnila bych si to s přítelem teď na začátku nebo se to bude postupem času v tobě hromadit až to v sobě neudržíš a všechno mu vyčteš. Šetřit je v dnešní době rozumné, ale s mírou. Jen pro zasmání:

- moje babička se mi jednou chlubila, jak našla vedle kontejneru skoro nové skleničky. Myslela jsem, že zešílím. Mám strach už od ní z čehokoliv jíst nebo pít. Hnus!
- další babička si pro změnu třeba v zimě netopí v jednom pokoji - moji rodiče bydlí nad ní a ta zima se samozřejmě nedrží jen v tom jednom pokoji, ale jde dál. Fascinující je, že má rakovinu a raději si vezme deku a svetr než aby si přitopila
- můj ex si zase v obchodě bral několik desítek igelitových sáčků, protože ty taky jinak stojí peníze, že. Pak následovala hádka z mojí strany, protože jsem se za něj strašně styděla.
- kamarádka má vyměřený čas na sprchu - když její přítel jede pryč, píše mi, že si může konečně dát vanu bez jeho výčitek.

Určitě bych ještě na něco přišla, je to mor.

O to šetření ani tak nejde, jako spíš o to poučování co všechno dělám špatně
Mám taky pár storek pro zasmání: Známý si rozpočítává s rodinou medvídky na příděl, když mu někdo s ní jeho je z toho tóčo (je mu 50 ).
Naštěstí toto řešit nemusím, ale to poučování mě už štve.

Tohle je hodně blbá vlastnost, kterou má bohužel i můj otec, půlhodinových přednášek kvůli stupiditám si naše rodina užila až až, teď už tam nebydlím, tak mám klid ale soucítím s mamkou... je to o potřebě někoho poučovat, nad někoho se povyšovat, kolikrát jde i o finanční stránku, ale ne vždy, obvykle jde opravdu o blbosti, na které by šlo upozornit pár slovy a on se v tom nimrá a nimrá, rozebírá, opakuje... záleží na tom, jak moc velkou máš trpělivost a jestli jsi ten typ "jedním uchem tam, druhým ven" abys to nějak vydržela

Reaguji na petulajz: No, to já bohužel nejsem A bojím se abych nakonec nemusela chodit po špičkách a sedět v koutku Upřímně obdivuji lidi, co mají tu trpělivost to nějak přejít

Řekla bych, že popisuješ skoro každého chlapa s tím poučováním, převážně to dělají ti starší s větším věkovým rozdílem mezi partnery Nejlepší je si to vyříkat a když to bude dělat pořád, tak být splachovací. Něco řekne a půjde ti to jedním uchem tam a druhým ven..pak si na to buď zvykneš a nebo utečeš..

no vidíš, a zrovna u nás je to spíš obráceně Můj o dost starší partner na určité věci bych tak nějak řekla, že dlabe. Když je to sem tam, tak to neřeším a dlabu na to teda taky. Ovšem když někdy až moc dlabe, nebo spíš se sejde víc věcí, na které dlabe, tendence k poučování bych měla spíš já (že by mohl víc šetřit vodou, co na tom, že je z vlastní studny, nemusí valit do dřezu několik minut jen tak, nebo proč se o víkendu tolik vaří, když to nemá stejně kdo jíst a pak jsou po kastrolkách zbytky ještě do středy apod.) ale většinou se mi daří ty připomínky polykat.

Obecně k tématu si myslím, že ano, buď se naučit tady to poučování pouštět jedním uchem tam a druhým ven (i když na druhou stranu, někdy není od věci se nad některými připomínkami zamyslet, jestli opravdu na tom něco nebude...) a prostě nereagovat a nebo to přejít nějakou splachovací větou, a nebo teda zkusit zapracovat na tom, aby se v tom partner brzdil. Říct OK, můžeš si to myslet, ale prosím neříkej to nahlas. Ty děláš věci tak a já je prostě dělám jinak. Tak se budeme vzájemně respektovat.

Nepíšeš, kolik vám je ani jak velký věkový rozdíl je mezi vámi - jestli třeba ty jsi mladé kuře a on starý mládenec, kterému táhne na čtyřicítku a má své zavedené pořádky, tak je to tak nějak pochopitelné
Pokud ne, zkus mu pro jednou neříct, že se chová jako svůj otec ( to druhou stranu spíš vytočí, než přiměje ke konstruktivní debatě ) , ale že ti je líto, že se soužití dvou lidi sklouzlo do žabomyších válek o nesmysly a o to, kdo bude mít navrch. Že na to jste ještě mladí a nemá smysl marnit čas spory o kapky jaru apod. jako dva důchodci, navíc je to silně asexuální. Já pro odpověď moc daleko nechodím, takže asi bych mu po podobné scéně s úsměvem sdělila něco ve smyslu : "hm, a kdeže se poděl ten volnomyšlenkářský pohodový sexy chlap, ke kterému jsem se nastěhovala !?" Ale to už záleží od vás, jak to máte nastavené a kdo co snese
Rozhodně nemá smysl se hádat o každou, jak píšeš, kktinu, ale taky nemá smysl zavírat uši a přeslechávat, to dělají ženy po třiceti letech manželství - na začátku vztahu je to trochu škoda.
A s vařením se domluvte, buď budeš vařit pouze ty - a v tom případě ať tě nechá dělat si své - nebo se budete střídat a každý se může realizovat po svém.

Babička není sama, mám kolegu, který dělá totéž - vždycky filtr od někoho dostane nebo ukradne v práci a pak pár dní jede na jednom a tom samém - za sucha pečlivě vyklepe a hurá vařit další kafe Jo, obsese .... o penězích to není.

zapamatovala bych si to jako tip na narozeninový dárek

Ještě si vzpomínám, že podobně to babička měla i s dalšími věcmi, ty, které se běžně použijí jednou a vyhodí se, používala několikrát. A to včetně například celé skořice, která se vařila v hrnci se svařákem. To by byla přece hrozná škoda to vyhodit, a tak z toho stejného kousku skořice se uvařily litry a litry svařáku

Jéééééžiš, celej můj otec. A ten to má po babičce. Počkej, za chvíli ti bude organizovat věci v kuchyni a ledničku. Bude nadávat, že je doma zbytečně moc jídlam prát bude chtít jen na noční proud Jednou táta asi 3 dny vyprávěl, jakou má chuť na Romadůr, a pak si ho v obchodě stejně nekoupil, protože NEBYL v akci a on to za plnou pálku kupovat nebude. Tak na něj jen tak smutně koukal Po zkušenostech s otcem bych asi zdrhala daleko, předaleko. i když se v něm taky někdy poznávám.
Na druhou stranu...máme barák, auta, motorku - vše bez dluhů nebo hypoték, všichni máme celkem slušně naspořeno (otec je odborník na výhodné nabídky bank ) Když někde vidím rodinu, které se rozbije pračka a oni nemají na novou, tak se chytám za hlavu.

Podle mě se s takovým člověkem dá žít, ale nesmíš být měkká a musíš si umět prosadit svou, jinak se chlapec rozmazlí a bude si myslet, že je ředitel zeměkoule.

Reaguji na petulajz:
Kdybych měla sestru, tak bych myslela, že popisuješ nasi domácnost. Mě nedávno otec nadával, že i u toho oběda musim čučet do PC. Samo o sobě by to nebylo tak strašné, ale on to na mě řval z obýváku, kam si vzal oběd k fotbalu
Když jsem mu odpověděla, že on právě dělá to samé jako já, jen místo na ubrus drobí na koberec, tak to málem neroydýchal, co si to vůbec dovoluju. Samozřejmě podle něj to to samé není

Tyhle chlapi se musí cvičit, dokuď jsou mladí a zamilovaní, jinak s nima není k vydržení.

hele já tě celkem chápu, sama nesnáším, když něco dělám já a někdo jiný mě poučuje jak to dělat správně )ideálně když tu činnost sám ani nedělá/neumí...) - na to je pak jediná odpověď - nechat toho a říct mu ať to dodělá, když to umí lépe sám. Ono ho to třeba časem přejde
Víc by mě teda vadilo to, že Ti říká že jsi drzá a odmlouváš mu. Nejste v pozici rodič-dítě ale partneři, takže žádné odmlouvání, prostě máš jiný názor a hotovo, máš na něj právo. Jaký máte mezi sebou věkový poměr? Tohle by mi sedělo od výrazně staršího partnera, ale omluvitelné to není v žádném případě (a taky bych mu to dala jasně najevo).
Pokud by opravdu měl potřebu poučovat a mít poslední slovo a Tvé oponování by bylo vždy jen odmlouváním a drzostí, tak bych zauvažovala, zda chceš něco takového snášet třeba celý zbytek života. Každý má své chyby, ale s některýma se dá žít a s jinýma ne.....

O peníze se zatím nehádáme, když něco chci tak si to prostě koupím a přítel k tomu maximálně řekne jestli se mu to líbí nebo ne.

Věkově jsme na tom zhruba stejně +/- rok.

Tak jsem ho zkusila trošku zpražit, tak se včera snažil, doufám že mu to aspoň chvilku vydrží.