Problém s navázáním vztahu

Jo, taky nenavazuju vztahy snadno,...prvního kluka jsem měla taky až v 18....nevidím to jako problém, mě přijde nenormální vystřídat do 20 let x partnerů....

Rozhodně to není nic, kvůli čemu by ses měla trápit nebo si připadat divně....

A bylo by i divný, kdybys pociťovala bůhvíjakou zamilovanost a vášeň po třech setkáních - každej to má jinak, já jsem ten typ, co se pořádně zamiluje až časem, musím toho druhýho pořádně poznat....takže no stress, pokud je ti ten kluk příjemnej, choď s ním dál ven a poznávejho a hlavně se proboha nestresuj, že po 3 rande necítíš romantiku jako z Esmeraldy

Já tě chápu, protože jsem to měla stejně a nejvíce jsem si ublížila, když jsem si takto zničila vztah s někým, kdo o mě stál a já se nedokázala otevřít ani po určitém čase. Moje rada je jít do toho se vším všudy a nebát se. Jen tak si něco zkusíš a něco tě to naučí. Od ženatých ruce pryč, protože to by sis zadělala na problémy a pak by jsi teprve měla nedůvěru. Co se týče těch citů a dotyků, tak to přijde časem. Já na to ze začátku také moc nejsem a potom, když už to je v nějaké fázi důvěry, tak bych se ohmatávala furt. Možná jsou tvoje pocity normální. Máš strach, znáš ho chvíli, nevíš co od něj čekat. Já se také hned nemuchluju s chlapem, kterého nemám ověřeného. I můj nynější přítel na sex nějakou dobu čekal a to sexuální zkušenosti mám. Pokud za to ten kluk stojí, tak to vydrží. Opravdu se nevyplatí dělat dlouho ledovou královnu a bát se. Dojedeš na to a když máš takové pocity v 19ti, tak jak budeš starší může to být horší. Na všem se dá pracovat.

Já vám holky děkuji, už jen z toho důvodu, že samy víte o čem mluvíte (píšete). Ono se mnou je to těžký. Na jednu stranu, když si představím, jaký by s ním ten vztah mohl být, tak se mi ta představa i zamlouvá, umím si představit, že bych stála podél jeho boku, ale v reálu mám smíšené pocity. Určitě v tom hraje roli i moje nezkušenost (ne ani tak stydlivost), bojím se vzít iniciativu do vlastních rukou, protože i s obyčejným líbáním si nejsem jistá (naposledy jsem se s klukem líbala právě asi v 17ti, což je už přes rok, takže to nebude nejspíš žádná sláva. Přemýšlela jsem právě, zda mu ty svoje pocity sdělit nebo ne. Aby věděl, že je mi s ním sice dobře, ale že nemám zkušenosti, proto jsem ,,přibržděná" a držím se trošku zkrátka a že bych ráda, abychom nic nehrotili, nikam nespěchali, že třeba časem to poleví, ale zas nevím, jak by to vzal, když bych mu toto oznámila...Přemýšlela jsem nad tím právě a nebudu to zatracovat hned po jen 3 schůzkách, mohla bych to takhle mít s dalšími a dostala bych se k tomu, že bych byla nezkušená pořád třeba až do těch 40ti Ale když ucítím, že se fakt musím přemáhat, tak to asi řeknu na rovinu a utnu to...

Jj to bude nejlepší dej tomu volný průběh. Klidně mu to i řekni, že ať se nezlobí, ale že jsi nezkušená. Hlavně nejvíc nám opravdu dávají zkušenosti. Proto není dobré se dlouho bát, protože čím více to budeš oddalovat, tím hůř se ti do toho bude chtít a nebudeš schopná pochopit to, co vlastně chceš a nechceš. Je lepší risk a držkopád, než nic nic a nic. Tak uvidíš a hodně štěstí

Ahoj. Já taky přispěji svým názorem, ačkoliv nevím zda ti to pomůže.
V 18ti jsem se znala už delší dobu s jedním klukem, spíš jsme si psali přes net (předtím jsem nikdy s nikým nechodila), byl hrozně moc fajn. Začali jsme chodit na procházky a vídat se atd. Byla s ním legrace a moc jsme si rozuměli. A jednou mi přišlo, že bych mu měla dát pusu a od tý doby jsme spolu začali chodit. Jenže časem jsem zjistila, že to byla spíš moje zvědavost (ta pusa) a že ve skutečnosti mě fyzicky moc nepřitahuje, zkrátka nebylo to ono. Akorát jsem si zničila bezvadný kamarádství, čehož dodnes lituju.
Chci tím říct, že tě taky ten kluk nemusí přitahovat a pak se vkrádají myšlenky, jestli se dokážeš zamilovat. Já jsem si to taky myslela, ale po tom nešťastném rozchodu jsem za pár měsíců potkala kluka, se kterým jsem dnes 4 roky a jsem šťastná.
Nelámej to přes koleno zkrátka. Držím palečky ať najdeš toho pravého

Děkuji! Asi mu to řeknu, že bych nerada, aby si dělal plané iluze, ale že jako nezkušená vlastně ani nevím, co chci. Řeknu mu to nějak šetrně, ale zároveň upřímně, stejně i kdybych se přemáhala, tak by to jednou prasklo a o to by to bylo horší. Prezentuji se jako upřímná a nerada bych ho balamutila, ale zároven to nebudu utínat hned. Přeci jen vždycky když jsem se bláznivě zamilovala, tak mě to za 14dní přešlo, tak třeba to teď bude obráceně

Reaguji na Morphik: Taktéž děkuji za tvůj názor! On je sice fajn, docela i hezký, ale že bych z něj byla dvakrát na větvi, jak se říká, to zas taky ne a nechci balamutit sebe ani jeho...O víkendu mě chce vyvézt na motorce, takže pokud můj mozek neobrátí z nějakého důvodu o 180° tak mu řeknu popravdě, jak to mám

Reaguji na Megiie: dobře děláš , je určitě lepší vyjasnit si to hned