Zakládám tohle téma z důvodu, že se dnes na návštěvě u známých opět probíralo, že nějaký náš příbuzný asi z devátého kolena má rakovinu, je to mladý chlap kolem 40 let. Nevím teda čeho, neptala jsem se.
Jde mi o to, že v poslední době kamkoliv přijdu, zjistím, že někdo z tamního okolí (rodina, přátelé, známí) má či měl rakovinu. Pořád a všude se o tom mluví. Mladí, staří, děti, muži, ženy, sportovci, kuřáci, vegetariáni, prostě všichni. Začíná mě to dost tížit a nabyla jsem dojmu, že není možné rakovinou v průběhu produktivního života neonemocnět. Prostě jí "musí každý dostat." Máte někdo stejný pocit? A nevíte, jak se toho zbavit? Opravdu mě to dost trápí. Je mi 21, táhne mi na 22 a v každém píchnutí vidím rakovinu. Pak se na to soustředím a obtíže samozřejmě trvají. Zkoumají mě skrz na skrz a nic nenajdou. Přestanu na to myslet, obtíže zmizí. V blízké rodině měla rakovinu babička v 74 letech (chronickou leukémii lymfatických uzlin či co, ne přímo lymfom) a děda v 78 (měl už metastázy, takže čeho to byla rakovina nevím).
Nechci v tak mladém věku řešit tyhle věci, zbytečně mi to obtěžuje život



Všude je typicky únava, slabost apod.
Poslat SZ

Galerie obrázků
Jinak ci se týče těch vlasů, tak já je nemám nic moc a poměrně krátký, ale když si samu sebe představím ve slabých chvilkách bez vlasů, je mi do breku. Sama sobě se moc nelíbím a přijít o vlasy by mě dožralo. Nemocná (v mém pojetí již zcela určitě mrtvá) a navíc ještě ošklivější.
