Co se týče studia byla jsem vždy spíš smolařka. Nastoupila jsem o rok později (narodila jsem se na konci června 1985), celé moje dětství se se mnou táhly nemoci at už fyzického či psychického rázu.Vychodit základní školu jsem zvládla více méně průměrně mívala jsem jedničky,dvojky. Jako střední školu jsem si zvolila vysněný obor všeobecná sestra. Už od malička jsem ležela v nejrůznějších anatomiích pro děti, zajímalo mě cokoliv spojené se stavbou lidského těla a chtěla jsem pomáhat lidem Snila jsem o tom,že až vystuduji budu jezdit na mise s lékaři bez hranic do rozvojových zemí. Už tehdy se mi rodičesmály, že to nikdy nezvládnu a přestanu fantazírovat. Na střední zdravotnické škole mě bohužel zradila páteř jakmile došlo na těžší fyzické práce měla jsem šílené bolesti tudiž jsem musela školu ukončit. To byl podnět pro naše že jsem opravdu neschopná,nic nedokážu tak mi vybrali další SŠ. Vystudovala jsem management obchodu, kolektiv byl postupem času perfektní ale nápln studia mě vůbec nebavila bylo to totálně mimo oblast mých zájmů ale zdárně jsem 4 roky přežila v roce 2006 odmaturovala. Mým velkým snem bylo zkusit se dostat na lékařskou fakultu. Zapsala jsem se kvůli tomu i do přípravného kurzu, půjčila materiály od kamarádky co studovala na gymnáziu. Doma mi ale naši říkali, že na to nemám bez vysokoškolského vzdělání a vůbec nikdo mě nepodpořil. Což jsem věděla ale přesto jsem to chtěla zkusit protože by se mi splnil největší sen. Bohužel jsem se nechala tak zvyklat i díky výživné masáži na snížení ega v kurzu (neustále nám dokazovali jak jako absolventi ze středních odborných na to nemáme, schválně nás vyvolávali k tabuli na látku,kterou jsme v životě nebrali a kterou jsme potřebovali spíše nejdřív vysvětlit, gymnazisté námi otevřeně opovrhovali). Nejsem silná osobnost přihlášku na VŠ jsem podala ale na zkoušky jsem nešla. Rok jsem vyplnila studiem anglického jazyka kde jsem si udělala Cambridgeské zkouškky. Příští rok jsem si musela dát přihlášku na "lehké" obory kde mě určitě vezmou, bylo to archivnictví. Studoval ho bratránek tak jsem musela i já k radosti všech jak to bude skvělé až to budu studovat taky a jak to musí být jednoduché když to tak zvládá. Já ale historii neměla celou střední školu, tudíž mi chyběl tolik potřebný základ. Tímto oborem samozřejmě nepohrdám mám svá oblíbená témata ale taky ho nemiluji na tolik,že bych od rána do večera musela ležet v odborné literatuře, jak se to u tohoto studia vyžadovalo. Každý rok byl nějaký problém ale podařilo se ho zvládnout za cenu obrovských nervů a vypětí celé prázdniny jak to vlastně dopadne jestli postoupím nebo mě vyhodí. Ted jsem ve 4. ročníku k dokončení studia mi zbývají 4 zkoušky,které jsou pro mě nepřeklenutelné. Nedokážu se naučit všechny události v raném novověku, 19 a 20 století. Ač se snažím připravit a učím se u zkoušky vždy zjistím že oproti vědomostem ostatních je to málo a na zvládnutí zkoušky nemám. Vždycky si sednu na potítko vzpomenu si tak na 4-5 řádků textu a konec. Moji rodiče to přičítají lajdáctví,nedokáží přenest přes srdce že mě zřejmě vyhodí po 4 letech bez titulu. Tatka už mi kolikrát v hádce i fyzicky ublížil. Mamka mi vykládá jaký jsem neschopný bl...c, že všichni už to mají jen já jsem parazit co saje peníze a podobně. V poslední době už to graduje opravdu do monstrozních rozměrů už prý tím terorem co jim způsobuju můžu i za opakovaný zánět a podobně. Opravdu někdy přemýšlím, že to všechno ukončím jen se strašně bojím co bude po životě následovat. Koncem června mi bud 26 let a můj život je absolutně nenaplněný, nemám kluka, nemám vzdělání skoro žádné přátele nic jsem nedokázala. Rodiče na mě každý den křičí, vyčítají a obviňují i z toho co jsem neudělala. Za týden mám poslední zkoušky ale už nemám vůbec sílu v tom pokračovat. Je mi stydno tam jít když už samotní přednášející se ptají co tady ještě dělám.
Když říkám našim že až si vydělám chci založit nadaci pro děti z válkou postižených zemí jen se mi vysmějí že jsem blázen, stejné je to s mojí dobrovolnickou prací pro útulek. Strašně ráda bych byla nějak prospěšná Stejně tak bych vám chtěla poděkovat, za čas věnovaný mému příběhu a poprosit vás o radu co dělat.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rodiče mě nenávidí kvůli škole
Poslat SZAhoj, byla jsem na tom podobně. Ovšem mně nedokončení školy podnítila nemoc, a teď se to nějak se mnou veze. Ale bylo to podobné. Naši už přešli od psychického negativního nátlaku k pozitivnímu 
, tak je to lepší.
Věřím, že jsi frustrovaná, ale celé jádro problému bych viděla jinde. Prostě si sedni, popřemýšlej, co vlastně chceš a co bys ráda. Pokud neuděláš školu, svět se nezboří, ale bude to fajn. Jsi vystresovaná, cítíš nátlak, proto se ti tak hloupě učí. Nevím, odkud jsi. Ale já na tvém místě bych se začala hodně rychle starat o to, jak se začít živit sama - osamostatnit se, popřípadě se i odstěhovat od vašich (existují i levná spolubydlení), najít si práci. Věř, že tohle tě dokáže odpoutat od spousty problémů, nebudeš se cítit závislá, nikdo ti nebude říkat, co smíš a co ne.
S tou školou - nešlo by zažádat o přerušení studia? Co to máš za předměty? Opakuješ je už podruhé (druhý rok) nebo je absolvuješ po prvé? Zvaž, jestli v tom, že se jich nemůžeš naučit, nehraje roli hlavně psychická stránka - a podle toho jednej dál
Cituji ElsaHussein: Tatka už mi kolikrát v hádce i fyzicky ublížil. Mamka mi vykládá jaký jsem neschopný bl...c, že všichni už to mají jen já jsem parazit co saje peníze a podobně
a chápu, že rodičům už třeba tečou nervy, ale to jejich nevybrané chování tě provází od mládí. Pokud je to skutečně tak,tak bych se snažila sbalit co nejdřív - aby mě někdo bil, a zvlášť rodiče, tak to ani omylem (hlavně v tvém věku). Pokud nepomůže promluva, jak se asi cítíš, pak je to asi zbytečné.
Galerie obrázků
z toho, co píšeš mi běhá mráz po zádech..,. jediné, co mě napadá je to, že rodiče se buď snaží si na tobě sami zvednout svoje sebevědomí, které bude buď hodně podkopané od jejich rodičů a nebo, že nejsou až úplně normální/promiň za ten výraz. Ale to co píšeš očividně nasvědčuje jednomu z toho. Správný rodič by měl svoje dítě podporovat za každých okolností....
Co bych ti poradila by bylo- zatnout zuby, nekoukat v pravo ani v levo a dokončit školu, najít nějaké zaměstnání, odstěhovat se od nich, oprostit se od nich a být samostatná bytost. Až se z toho trochu zmátoříš, tak začni pomalu studovat materiály potebné na VŠ zdravotního směru a po čase se přihlaš znovu na zkoušky. Nikomu to neříkej, aby nebyly ponděty k tomu aby mohli zase rejpat. Když se tam dostaneš, tak si to zkusíš a uvidíš....
Držím pěsti. Moje nejlepší kamarádka zažívala téměř totožný teror od rodičů a ted navštěvuje bohužel psychiatra 
...
Já teda nevím..taky jsem chodila na přípravné kurzy, ale že bysme jako gymnazisti opovrhovali ostatníma středoškolákama?...To rozhodně ne a ani si to nedovedu rozumně vysvětlit, proč by jsme měli. Taky co se týče přípravných kurzů, tak jestli jsi chodila na ty jednoletní, tak tam se všechno bere od začátku a nevím proč by tam měli brát úplně něco jiného a ještě naschvál vám říkat, že to nezvládneme.Do prváku se mnou pár lidí co měli SŠ chodilo. Takže mi přijde trošku divný co tu píšeš.
A i kdyby to byla pravda, tak učebnice a poznámky jsi měla, tak ses mohla učit sama. Nám na škole taky nic moc neříkali, prostě nám vyložili látku, za které jsme si napsali poznámky a pak byla po x hodinách písemka.
Je mi líto, že máš zdravotní potíže. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale každý má něco a je to jen o tom to překonat. Ty podle mě hledáš litování za svoje neúspěchy.
Cituji Petrolejkaa: Správný rodič by měl svoje dítě podporovat za každých okolností....
No já sem se setkala s různými podobami podporování. A dokonce s takovým, kde rodiče měli pořád blbý řeči, ale mysleli to vlastně dobře, chtěli pro dítě to nejlepší. Bohužel to ale mělo opačnej efekt.
Jinak pokud si ve 4.ročníku, tak to už máš za sebou bc ne?
Jako historie si myslím se dá našprtat nazpaměť, horší kdybys studovala něco vyloženě na pochopení. Takže nezbývá, než zatnout zuby a prostě se snažit. Vašim třeba ani neříkej, kdy máš termín zkoušek, ať tě ještě víc nevynerví. A uvidíš, že se to zvládne. Doklepala bych školu, našla si práci, bydlení a uvidělo by se časem co a jak.
historie není o našprtání je o globálních souvislostech. Je to více méně logická věda aby člověk pochopil některé myšlenkové směry v 19. století musí nutně znát situaci předcházející třeba až do středověku a hodně podrobně ve všech zúčastněných zemích. Já měla dějepis jen na základce a pak půl roku v prváku na SŠ a to zdaleka nestačí. K historii musí mít člověk vztah a být ochoten studovat kg knih ne nadarmo se historikům říká Sitzfleisch. Na středověku jsem měla příchod Slovanských věrozvěstů no a v souvislosti s vývojem hlaholice se mě zeptali na vývoj azbuky v Rusku až do dnešní doby
Reaguji na Janissinka:
jsem ráda že máš pozitivní zkušenosti, není to žádný můj útok na gymnaziální studenty právě naopak mám mezi nimi hodně dobré kamarády. Na kurzu to ale opravdu tak bylo potvrdila mi to i kamarádka. Jeden přednášející i otevřeně řekl že hlásit se z ekonomky na medinu je sebevražda a ví o lepších způsobech trávení volného času Já ty materiály měla ale uplně jsem jim nerozumněla a samy o sobě bez předchozího výkladu naučit nešly. Fyziku a chemii jsem měla naposledy na základce což je obrovská propast mezi znalostmi které vyžaduje medicína. Proto jsem šla na ten kurz. Nezlob se pokud jsem tě urazila
jaaaj! Tak to je mazec!! Na jednu stranu asi není lehké mít dospělou dceru na škole, když může být v práci a vydělávat ( což i mně bylo několikrát zmíněno) ale zase na tu druhou nechápu, proč tě nenachají alespoň zkcusit splnit si sen.. ono totiž.. dokud to nezkusíš, nezjistíš, jestli na to opravdu máš! Myslím si, že lékaři co jezdí do zahraničí musí být opravdu hodně psychicky silní! S tím dějepisem ti rozumím, já mám střední obchodku a na navazující VŠ jsem se nedostala. Teď studuju chemii - absolutně nevím o čem to je, nechápu to a nemám ani kdo by mi to vysvětlil. Naši jsou sice celkem v pohodě ale možná taky proto, že neví vše je to hodně těžká situace a jak už tu psaly holky, nejlepší řešení bude pokusit se to nějak doklepat nebo odložit studium a co nejdřív vypadnout z domu. Pokud se doma nemůžeš učit, jdi ven na trávu, už je celkem hezky a když si najdeš ok místečko, tak i klid. A nebo knihovna? Tam by to taky šlo 
Myslím,že bys měla hledat to pozitivní....maturitu máš, udělala si certifikát z angličtiny,což je podle mě výborné na vysokou ses dostala (a zatím se udržela) - už tohle je něco,co spousta lidí nezvládne a skončí po základce. U nás doma se taky projeví podceňování,ale omlouvám své rodiče tím,že maminka má jen ZŠ a otec si udělal dva učňáky. Takže se mě snaží vyhecovat,abych na tom ve výsledku byla lépe než oni.
Jinak je mi líto,ale musím souhlasit s Janissinka. Lituješ se a hledáš omluvy pro své neúspěchy. Místo toho,abys zatla zuby a snažila se. Pokud ti chyběl základ k historii - doučit se ho sama, pokud ti nejde se něco naučit do školy sežeň si o tom film - snáze si to zapamatuješ (věř mi,vím o čem mluvím,studuji odbornou historii
) ) atd atd....
Hodně štěstí a mnoho úspěchů.
To mi je moc líto, jak to čtu. Kdybych mohla, hned bych ti nějak pomohla.
A to nikdo další v rodině není, kdo tě psychicky podporuje a pomáhá ti? Co babička, děda?
Cituji ElsaHussein: Jeden přednášející i otevřeně řekl že hlásit se z ekonomky na medinu je sebevražda a ví o lepších způsobech trávení volného času
Asi se ti to nebude líbit, ale ten vyučující měl pravdu. Medicínu řadím k těm nejnáročnějším oborům, které můžeš na vysoké studovat. Na výšce jsem měla mezi mediky kamarády, s dvěma medičkama jsem bydlela, a myslím, že ve výsledku můžeš být ráda, že jsi se tam nedostala. První dva roky tam zažívaly docela ostrý psychický teror, a je fakt, že obě maturovaly na gymplu z chemie a fyziky měly co dělat, aby je z té chemie nevyhodili... Myslím, že vzhledem k tvé pravděpodobné labilitě by nebylo studium medicíny nejvhodnější.
Jinak k tvému příspěvku, přijde mi, že celý život děláš jen to, co ti určují druzí a sama nevíš, co chceš. Předně by sis měla urovnat myšlenky a cestu, kterou se chceš dát. Nedodělat školu opravdu není tragédie, navíc mezi námi děvčaty... titul z archivnictví ti moc lukrativních nabídek ani dobré uplatnění na trhu práce nepřinese. Co zkusit zatím školu přerušit?
Měla bys ses předně osamostatnit, postavit na vlastní nohy a začít žít za sebe. Píšeš, že máš zkoušky z angličtiny, nechceš vyjet do zahraničí? Pro začátek třeba na rok jako au-pair, děti máš ráda, jazyk znáš, třeba by ti to pomohlo a dostala bys šanci začít někde jinde úplně od znova...
Reaguji na ElsaHussein: Vykašli se na rodiče a pokus se dodělat si školu, najít si práci a hlavně se odstěhovat. Popravdě si neumím představit, že bych ještě v 26 bydlela u rodičů, ale je pravda, že studium medicíny je náročné, takže nejspíš nemáš čas pracovat. Je těžké ti poradit něco jiného, takže držím palce ať to zvládneš! 
Reaguji na ElsaHussein:
Naprosto Tě chápu. Já sem sice teprve v prváku na VŠ, absolutně mě to nebaví, ale vidím,že budu do třiceti studovat a stejně ze mě nic nebude,protože i když bych chtěla přejít na jinou školu, tak se z toho rodiče asi zblázní.
Cituji Ewiczkaaa: Místo toho,abys zatla zuby a snažila se.
No já nevím jestli si někdy studovala něco co tě absolutně nebaví, nechceš to dělat a nejde ti to. To nestačí zatnout zuby. Jo kdybych byla někde, kde bych aspoň věděla, že až to dostuduji, tak se tomu budu věnovat a baví mě to,tak nad nějakou zkouškou co mě neba nebo mi nejde se dají zatnout zuby a naučit se to (ostatně na každé škole se najde něco co tě nebaví). Jenže když seš na škole,co to vybrali rodiče a obor ti absolutně nic neříká,tak nestačí zatnout zuby, je to o psychice.když vidíš,že máš dalších pět let studovat něco co ti nic neříká
Myslím, že jsi velice statečná a cílevědomá.To bys to nedotáhla tak daleko.Musíš překračovat velké překážky ve formě rodičů, kteří Tě naprosto nepodporují! Vím, že to není litování, jak to někdo uvádí.Trochu to znám ze své zkušenosti.Měla jsem to podobné s rodiči, jako ty.Mamka mě teda držela, ale s tátou to bylo hodně špátné.Od mala jsem byla hovnometařka a imbecil nějak jsem se tím prokousala, dodělala střední školu.Bohužel kvůli vážnějšímu úrazu a rozvodu rodičů, nemohla jít studovat dál.Mamka nás musela uživit, nešlo to i přesto, že jsem chtěla.Naštěstí jsem si našla pěknou práci, pak přišla rodina a teď mám další cíle, které chci dotáhnout do konce.Posílám Ti velkou podporu, zvládneš to! Teď by byla škoda, vše ukončit.Po škole se určitě odstěhuj a začni si plnit své sny i kdyby to mělo být později.Odpoutej se od rodičů.Jsi silná, to bys to dávno vzdalaDržím palce!Přeji mnoho úspěchů.Sama už mám teď děti a rozhodně se snažím vyhnout takovému tryznění ze strany rodičů.To dokáže zanechat na osobnosti takové stopy, že kdo to nezná, ani neví jak.Tvé sny jsou krásné a jdi do toho!Hlavně jsou reálné!
Reaguji na ElsaHussein:
já se tě nechci nijak dotknout, ale studuješ VŠ, tak je jasné, že už to není střední, kde ses za rok měla naučit z předmětu jeden sešit...to je na všech školách a jestli máš problém s historií, tak medicína je jednou tak těžká...
Litování ti nijak nepomůže. Žiješ jenom jeden život a jestli si za všechno co nezvládneš budeš říkat, že to je vlastně vina ostatních okolností, tak to nikam v životě nedotáhneš. ˇUspěšní lidé jsou ti, co se zakousli a bojovali. Nekoukali napravo nalevo a prostě si šli za svým cílem.
Spolužačka z mediny byla třeba z děcáku a musela se kor otáčet, aby zvládla školu a ještě si vydělala na živobytí. Ale svojí ambicí a soustavnou prací je velmi dobrou studentkou.
Takže by ses měla nad sebou zamyslet, jesti máš opravdu tak těžký život, že si nemůžeš splnit sen, ale z mých zkušeností, je to jenom o tom kousnout se a jít si za svým hlava nehlava.
