Rozchod bez varování

Přicházím za vámi se svým příběhem, který je ještě čerstvý a bolestivý. Nedávno jsem začala chodit s dnes již bývalým přítelem. Znala jsem ho z práce asi čtyři roky, ale až teď jsme byli oba dva sami a já se odhodlala ho pozvat na rande. Od začátku to bylo mezi námi hezké. Byl hodný, něžný, ohleduplný, pozorný. Šlo to mezi námi poměrně rychle a brzy začal u mě přespávat. Mluvili jsme o společných Vánocích, o budoucnosti. Představil mě své rodině a plánoval, že mě představí i svým dětem, které vídal jen jednou za tři týdny... Když byl v práci, každý večer mi volal. Přes den jsme si psali pár zamilovaných zpráv. Já jsem byla neskutečně šťastná. Domnívala jsem se, že on také. Chodili jsme spolu nakupovat, vařili jsme společně, pekli cukroví, večeřeli, pracovali na zahrádce. Já ho vzala k babičce, kde jsme hrály karty, i k sestře, kde jsme s dětmi hráli fotbal. Téměř každý den mi říkal, že jsem jeho zlatíčko, štěstíčko, jak je se mnou šťastný...
Před týdnem se nám stalo, že jsme se nepohodli. Ale ten samý večer jsme si to vyříkali a měla jsem dojem, že to náš vztah posílilo. Večer jsme spolu zase usnuli v náručí a ráno se se mnou loučil polibkem. A další dva dny byly zase jako z pohádky. Romantické zprávy, společně strávené chvíle. Den před rozchodem mi přinesl kytku a moji oblíbenou bonboniéru. Strávili jsme spolu nádherný večer a noc. I on to sám řekl v postýlce před usnutím. Ráno odešel do práce. V deset hodin dopoledne mi ještě napsal, jak moc se na mě těší a o čtyři hodiny později mi přišel oznámit, že takhle dál nemůže... Vůbec jsem tomu nerozuměla. Jako důvod uvedl, že jsem mladá a nezkušená a že říkám věci bez rozmyslu, které ho zraňují. Mluvil o jedné konkrétní z minulosti. Vím, o které, ale nerozumím tomu. On se mě na něco zeptal, já mu jen odpověděla popravdě. Mně nevadilo, když mi povídal o své bývalé ženě, ani o jiných. Je to jeho minulost a k němu patří. Myslela jsem, že když se mě ptá na moji minulost, tak ho to zajímá. Nevím, nerozumím tomu. Přece, kdyby se mnou nechtěl být, tak mě dva dny před rozchodem nepředstavuje svému bratrovi a ani mi nepíše takové zamilované zprávy. Jak mám poznat, že je něco v nepořádku, když se chová takhle zamilovaně. Mrzí mě, že to skončilo, ale měla bych být ráda. Co s člověkem, který uteče při první neshodě.