Ahoj, obracím se na vás s problémem. Je to par dní, co se se mnou nečekaně rozešel přítel. Oběma nám je 18 a byli jsme spolu třičtvrtě roku. Meli jsme spolu krásný vztah, který nám spousta lidi záviděla, nikdy jsme se nehadali, všechno jsme byli schopni vyřešit v klidu. Jediným problémem byla jeho brigáda. Oba stále studujeme a on si na prázdniny našel brigádu (děla číšníka). Hrozne ho to bavilo a já ho v tom samozřejmě podporovala jak jen to šlo. Chodil tam i přes školní rok, ale vážně mi to nevadilo, viděli jsme se 3-4x týdne, bylo to úžasný. Bohužel se to začlo stupnovat a poslední cca měsíc jsme se viděli tak jednou týdne. To mi začalo trochu vadit a řekla jsem mu to. On rikal, ze si to uvědomuje a ze už si hledá místo jinde. Čekala jsem, ze tím se to vyřeší, ale po par dnech, kdy mi zase na poslední chvíli dal vědět, ze musí do práce, jsem to nevydržela a napsala, ze nebudu dělat nic, co on nechce, ze nebudu jediná, kdo se snaží. Na to následovala odpověď, ze už mě dal nechce trápit. Snažila jsem se mu vystvetlit, ze mi ta práce nebude vadit, když to nebude dělat na úkor nas, ze o nej nechci přijít, ale on ze neví, ze takhle nemůžu bejt stastna a ze si to uvědomuje. Potom jsme volali a oznámil mi, ze to chce skončit. Ze nechce trápit mě ani sebe tím, ze na sebe nemáme čas. Ze i když nechce, tak mě zanedbává. Snažila jsem se ho přesvědčit, ale porad si stal za svým, ze nechce pokračovat a takhle to dal nechce, ze jsem přece i sama říkala, ze už mě to nebaví. Myslela jsem ze to bylo unáhlené, ale nevím. Celou dobu opakoval, jak to bylo krásný, ze jsme spolu byli šťastní, ze jsem úžasná. Přísahal, ze v tom není nikdo jiný. Vzdycky jsme k sobě byli uprimni, tak nemám důvod mu nevěřit. Teď si domlouval praxi v Německu, vůbec si se mnou o tom nepromluvil a když jsem řekla, ze mám pocit, ze se mnou nepočítal, tak prej, ze to není ještě není jistý a nechtěl mě s tím zatím zatěžovat. Navíc ze to prej není na dlouho a ze se mi vrátí. Nevím co si mám myslet. Proč to tak rychle vzdal? Chápu, ze to možná v ty chvíli bylo nejjednodušší řešení, ale kdyby se mnou chtěl být, tak i přes to všechno, ne? Já to porad beru spis jako pauzu, asi si dělám plane naděje, ale prijde mi Škoda tohle všechno zahodit.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rozchod kvůli nedostatku času
Poslat SZDám ti dobrou radu-neupínej se v takhle mladém věku k jedinému chlapovi. Jednou mi dáš za pravdu.
méně než
10 příspěvků
Asi mate pravdu. Jen si proste myslím, ze nebýt práce, mohlo by to fungovat dal. Nebudu říkat co by kdyby, ale nikdy jsem po něm nechtěla aby s tím končil, věděla jsem, ze ho to baví. Teď jde spíše o nej. Ta práce je pro nej v tuhle chvíli asi víc.. to jsem mu řekla. Je to jeho rozhodnutí a je na něm, čemu dá přednost. Je mi jasné, ze mi tady nikdo z vás neřekne, jestli mu začnu chybět a dojde mu, ze ta práce vážně není všechno. Jenom bych chtěla slyšet názory vás, kteří jste byli třeba v podobné situaci, mate více zkušenosti.
Jsi dost mladá. Je pravda, co psaly holky, neupínej se k chlapovi tak brzo. Mně je 37 a mám manžela, který dost pracuje a tudíž je hodně mimo domov. Tak to měl vždycky. Práce ho baví. Já mám svoje zájmy a naučila jsem se s tím žít. Manželovi se věnuju, když jsme spolu.
Myslím, že za to nemůže práce ani Ty. Chlapec je ještě mladej a pořádně neví co chce. Já doufám, že si to v hlavě srovná a dojde mu, že mu chybíš. 
Aby si to uspořádal, aby na tebe měl rozumně času je pro něho určitě řešitelné a myslím, že jsi udělala skvěle, žes ho v práci podpořila a zároveň trvala na rozumném času pro vás dva. Co se týká Tvého štěstí, bude jen dobře, že ukážeš že to umíš bez ohledu na něj, ačkoliv přiznáš, že s nim by to možná bylo ještě lepší. Zkrátka nedělej scény, řekni, že tě to mrzí, ale že respektuješ jeho rozhodnutí. Ukážeš, že tim, že jsi skvělá holka, která si ho váží a sebe ještě víc. (nejsi přece žádnej hadr na podlahu!) Je to nejlepší způsob, aby se ti vrátil. Budu držet palce.
Galerie obrázkůs přítelem jsme 8 let, tak 1,5 jsme se vídali denně, pak si našel druhý podnikání a asi po 3 letech jsme se taky vídali jen jednou týdně, on to věděl, vadilo mu to, mě taky, ale byla jsem trpělivá a on taky, ale rozhodně jsme nemluvili o rochodu nebo tak...po 6 letech jsme šli spolu bydlet a je to lepší, vidíme se častěji. Ale řeknu ti to takhle, nedovedu si představit být s někým jiným, on taky ne, víme, že k sobě patříme, už od začátku to bylo fakt úžasný, to co jsem zažívala s ním jsem nikdy nezažila a on prý taky ne...Navíc si hodně rozumíme, jsme i nejlepší kámoši, takže je to super.
Takže vše se dá vydržet, nějak vymyslet atd... ale tady je asi vidět, že ten tvůj sám neví co chce, nebo prostě nechce teď vztah...
Promiň, ale na mě to působí tak, že chtěl ze vztahu vycouvat a to, že s tebou "nemůže být více a nechce tě trápit" je jenom záminka, výmluva. Prostě mu volnost vyhovuje více, vztah ho omrzel, zamilovanost přešla. Není zatím na vážný vztah připravený.
