Rozchod rodičů

Ah přeji ať se to brzy vyřeší
Každopádně obdivuji statečnost tvé maminky. A její sílu nést celou věc tak důstojně.
Ať to dopadne jakkoli
Je nádherné že má takovou podporu v tobě, tudíž v možných těžkých chvílích svého života nebude sama ..
A to je nejdůležitější

Když já právě moc nevím, jak jí tu podporu vyjádřit...my se doma nikdy o žádných citech nebavili, jasně, objala jsem jí, ona mi to vypověděla, jela jsem tam co nejdříve to šlo(bydlím hodně daleko)...ale jak dál? Co pro ni udělat, aby si zvedla sebevědomí, našla nové zajímavé impulsy do života...

Je mi líto tvé mamky, ale myslím, že přes tohle se každý musí přenést tak nějak sám, můžeš jí akorát pomáhat se nějak odreagovat, napadá mě - co třeba nějaká babská dovolená, nebo třeba jen prodloužený víkend? jen ty a mamka, někam spolu takto ve dvojku odjet, na nějaký wellness, relaxovat, odreagovat se, třeba se seznámit s novými lidmi (teď nemyslím s novým chlapem...) a trochu ji pomoci "upustit" páru? Přece jen pokud podniká a je to nejspíše náročné, jak píšeš a přitom je neustále v kontaktu s tvým tátou, mohl by jí takový chvilkový únik z reality a odreagování od všech starostí pomoci, aby se cítila alespoň na chvíli trochu lépe ale je to jen můj návrh, jinak jsem ničím takovým neprošla, tak ani nevím, co by mohlo mamce opravdu pomoci...

To si myslím, že je naprosto ideální a shodou okolností mamka odjíždí zítra s kamarádkou do Tater Zrovna to tak vyšlo, že má za sebe i záskok do práce atd., takže může vyrazit a to jsem moc ráda, se mnou by se jen tak někam nedostala, momentálně na to nemám ani čas, ani peníze. Tedy, ne že bych si nechtěla udělat na mamku čas, ale mám novou práci, do toho dálkově studuju, takže volný víkend dlouho nehrozí.

Ne neměli dokonalý vztah, ale všude je něco, ale nebylo tam nikdy nic zásadního, kvůli čemu by to vypadalo na rozchod...měli si spolu pořád co říct, společná dovolená, která oba bavila....kolik dvojic po 25 letech soužití tohle má?
V mém okolí neznám moc párů, co jsou spolu dlouho a funguje jim to...bohužel...

No nevím jak je to vážný, znají se něco málo přes měsíc a už chce kvůli tomu opouštět pětadvacet let života?...A ty děti mě na tom štvou nejvíc, tedy mě osobně, že je třeba bude učit lyžovat, nebo si s nima a jenom hrát....to přeci nejde, to je můj táta a ségry, ne cizích dětí..z mýho pohledu jsou tam ty děti asi to nejhorší...

Já jsem to samé řešila před třema lety, kdy se naši taky rozešli (byli spolu asi dýl než vaši). Bylo to ještě horší, našel si slečnu, která je mladší než já a už jsou manželé a čekají potomka. To všechno se událo během posledního roku, celé dva roky můj otec matku přesvědčoval, že si dávají jen pauzu (přitom slečna už u něj bydlela) a takhle psychicky mámu deptal, až se z toho zhroutila.

Jako jejich dítě jsem se do toho vůbec nepletla, kromě toho, že jsem tam pro mámu byla jako opora, stále je oba chápu jako mé rodiče a jejich volbu respektuji, at už si o ní myslím cokoliv. Je to jejich život a rozhodli se jít každý jinou cestou ono je to občas i lepší, než neustálé hádky a život spolu jen kvůli dětem..to pak nemůžou být šťastní, nebo je šťastný jen jeden..Já jsem nakonec usoudila, že je dobře, že se rozdělili, aby oba dostali šanci na život podle svých představ.

Jinak s tou dovčou - mamina byla taky happy, když nás / ji otec někam vytáhl. Taky - proč by si kazili dovču že jo..ale jakmile přijedeš zpátky, tak tě čeká jen realita a všední dny, co se ti nemusí líbit víš..

Bohužel, nezbývá ti, než to překousnout a přestat se/mámu/vaše litovat a pitvat se v tom, taky jsem se k tomu tak postupně dostala. Každý má právo na spokojený život, pokud bude šťastný, tak mu to nesobecky přej a pro mámu tam buď jako skála, o kterou se může opřít hlavně bych před ní neplakala...můžete si spolu zanadávat budete se pak cítit líp...

jinak nic, to si musí vyřešit sama v sobě, žádné tvé hledání koníčků a zábavy jí moc nepomůže..moje mamina se z toho taky pořád nevyhrabala a to už je to fakt 3 roky, budou to 4..až bude připravená, tak se do života opět opře můžeš s ní zkusit trávit víc času, nechat ji vypovídat se, chodit na nákupy, nějak ji zabavit..ale v duši se musí opravdu opravit jen a jen sama..k tomu jí nikdo nepomůže, musí chtít

Nojo, ale chudáci děcka jsou v tom nevinně a možná jim to vadí stejně jako vám. Když už někoho nemít rád, tak maximálně tu ženskou, jestli je to nějaká rozvracečka, jasně láska sem láska tam, jenže tvůj otec je ženatý a má děti, tak nevím, co je to za ženskou, že si s ním něco začne...nenapadá mě jiné slovo než rozvracečka, ať je stará nebo mladá.
A ano, někdy je lepší se rozejít, ale nechápu rozchody typu "našel jsem si někoho jiného, kdo mi víc vyhovuje"...to pak stejně většinou zkrachuje

Možná to tak vážné nebude až taťka zjistí,že by odcházel od manželky a s holým zadkem začínal jinde,tak on si to rozmyslí.Jinak paní je asi dost dobrá coura odtáhnout manžela jiné když sama je rozvedená a má dvě děti.No většina takových matek jsou zoufalky hledající za každou cenu.

Ty děti budou nejhorší pro něj taky neboj se.Dva cizí spratkové vychovaní dle současné módy stylem můžeš co chceš a jsi takřka bůh polezou taťkovi na nervy velmi brzo.

Jestli mamka ustojí nevěru,tak taťku to do půl roku přejde.

Mám podobnou zkušenost... Taky jsem si myslela, jaký mají naši hezký manželství, možná i měli/mají, ale když se dozvíš, že měl otec několik let milenku, celou dobu to před náma perfektně tajil (s tím, že jeho bezpáteřní kamarádíčci ho pomalu ještě podporovali a samozřejmě kryli), tahal ji s sebou na služebky a má s tou mrchou ročního parchanta, věci se změní. Akorát, že tahle je jenom ubohá zlatokopka (o něco mladší než mamka), která umí jediný, a to šu.at a tahat z otce peníze, že. No, zařídila si to hezky, o tom žádná.

Mně máma řekla, že si to musí urovnat sama. Pomoct jí můžu tak, že budu s ní, když budu doma, zabavím ségru (moji, ne toho parchanta) a nebudu otci dělat dusno, pokud to mají spolu mají dát znovu nějak dohromady, o což se snaží. Pořád jsem na něj naštvaná a ještě dlouho budu, ale jak to jde, tak se snažím mámě pomoct (taky bydlím daleko), vytáhnout ji někam pryč a tak. Netvař se, že se nic neděje, bav se s ní o tom, pokud bude ona chtít.

To by si nikdy nedovolil, úplný idiot díkybohu není. Děcko za to nemůže, je to mimino, na které být naštvaná nechci, je to produkt něčeho, co způsobili ti dva... Ale už se ho nezbavíme, to je fakt.

Já si taky myslím Pokud se mamka opravdu nechce rozvádět, tak pokud počká, myslím, že jej má velice brzy zpátky. Jak už zde bylo psáno - rozvedená mamina asi dělala první poslední, jen aby jej uhnala, ale přetvařovat se dlouho nikdo nevydrží a myslím, že najednou si v jistém věku zvyknout na bydlení s dvěma cizími děckami taky ne ....
A soucit je nanic. Mámě asi nejvíc pomůžeš, když ji budeš tak nějak nenápadně chválit a podporovat ji, ať si zajde třeba k holiči, koupí něco nového na sebe, ... atd., zkrátka ať nemá pocit, že je opotřebovaný starý kus, který byl vyměnen za nový a neupadá na duchu.
EDIT : Teď čtu, on nechce nikam odcházet ? To jakože bude chodit na zálety k paní a doma bude užívat plného domácího servisu, nebo co !? Neuvěřitelné .... No myslím, že to skončí ještě dřív, protože tamta neunese, že je jen druhá, začne dělat scény a .... ! Držím palce

ne, jeho vina je to především samozřejmě, ale myslím, že když už na někoho z "nich" být naštvaná, tak určitě ne na ta děcka, co v tom mají svůj podíl asi tak 0%....Ale máš pravdu jinak