Svoje rodiče jsem považovala za vzorovou dvojici..vztah plný tolerance, společných zájmů...měla jsem skvělé dětství, u nás doma jsem neznala hádky, dusno, nebo cokoliv takového. A když se naši nepohodli, byly to spíš blbosti. Já u rodičů už skoro pět let nebydlím, bydlí u nich moje mladší sestra, ale i ona, stejně jako já, je už dospělá, bude maturovat. Rodiče posledních pár let spolu podnikají, to je dost časově náročné, ale i tak pořád zbýval čas na sport i společnou dovolenou. Ještě letos na začátku léta spolu byli u moře na oslavu výročí...no a před týdnem telefonát s mamkou...a řekla mi novinku, tatka má nějakou paní, píšu záměrně paní, není to žádná mladá milenka, ale skoro vrstevnice s dvěma menšími dětmi. Prý se poprvé v životě pořádně zamiloval. No šok...Odcházet nikam nechce, s mamkou spolu stále pracují, komunikují, bydlí...jela jsem tam na víkend a vlastně všechno bylo jako dřív...ale...mamka je z toho samozřejmě moc špatná, dost se mi svěřila, sebevědomí na nule...ale myslím, že to vzala za dobrý konec, snaží se být co nejmín doma, vyráží s kamarádkami, cvičí...ale je vidět, jak to nese špatně, žaludek na vodě, často zvrací, špatně spí...
S tátou jsem se bavila úplně normálně, ale o paní ani slovo, dělal přede mnou jakože nic, přestože to moc dobře ví, že já to vím...
Nevím, jak se chovat a hlavně jak pomoct mamce...co čekat, že bude dál, rozvod zatím ani jeden nechce..
pište vaše zážitky a zkušenosti...
Děkuju



Poslat SZ
), ale na druhou stranu k té paní zase jel....no je to na nich, ale naštěstí se tam nedějí žádná dramata, mamka nechává tátu, at se s tím popere a soustředí se na sebe, za což jí šíleně obdivuju a maximálně ji v tom podporuju...a i mamka si myslí, že ty děcka budou pro tátu hlavní překážka a paní určitě nehledá jen milence, ale i tátu k dětem...a můj táta není typ milého strýčka, co miluje cizí dětičky...i kdyby naši spolu zůstali žít jako přátelé, rozhodně je to lepší, než aby tam probíhala nějaká válka Roseových...
nechápu že tady něco takového navrhuješ...