Rozdělování věcí (například potravin) ve společné domácnosti na moje a tvoje

Mně zas dříve všechno snědl taťka nebo brácha. Ale dala jsem jim jasně najevo že mi to vadí a teď když jim řeknu ať mi třeba nechaj poslední banán na snídani, tak tam většinou ráno je. A pokud i přes to, že to příteli říkáš, nic nepomáhá, tak bude asi trochu natvrdlej a bezohlednej. Nebo jednoou zkus snist/schovat něco ty jemu a uvidíš reakci .
Malá rada: cottage mi ještě nikdy nikdo nesnědl

Nemyslím si, že bychom dělaly ukvapené závěry - neradíme, že je třeba si s ním promluvit, protože naprosto logicky předpokládáme (možná naivně?), že to snad byla první věc, kterou ta holka udělá, že si s partnerem promluví. Obecně to platí u všech problémů, napřed si promluvit, to snad ví každý a není třeba to radit. A předpokládáme tedy, že sem to píše až v momentě, kdy situace zůstává pořád stejná. Nevěřím, že by sem slečna napsala dotaz co dělat, když jí partner jí její jídlo, aniž by o tom s ním promluvila. No, možná jsem fakt naivní.
Další věcí je, že i kdyby si s ním (znovu?) promluvila a tahle situace se zlepšila, charakter člověka se nezlepší. Může si pomoct od jednoho problému, ale tím nezmění jeho myšlení, jen ho v tomhle konkrétním případě donutí, aby jednal jinak. Což podle mě problém jako takový neřeší.

Já to vidím tak, že je potřeba člověka vnímat jako celistvou bytost a neusuzovat z prázdné lednice - to hned neznamená, že jde o špatného člověka.. Pro mě jsou tedy ve vztahu důležitější hodnoty. Nehledě na to, že chlapi většinou vůbec nenapadne, že by nám to mohlo tolik vadit..
Navíc toto je opravdu problém, který se dá řešit. Např. tou "školou", kterou zmínila Dulcecandy.

zdravím , gratulace k moderátorství, dnes jsem si všimla . Přesně tak. Chlapa ani nenapadne, že něco udělal špatně a jestli je to jinak výborný partner, tak nevidím důvod k rozchodu... A nějak si ani nedokážu představit to vysvětlení rozchodu "hele, vždycky jsi mi snědl moje oblíbené jídlo v lednici, tak se s tebou rozcházím" ...no nevim no

Tohle je samozřejmě svatá pravda, veškeré vzorce chování si přenášíme a posuzujeme podle vlastního dětství a výchovy - u nás to tak nikdy nebylo, i když jsem z velké rodiny, vždycky jsme se navzájem ptali, co kdo ještě chce jíst a co už jíst nebude, nikdy se mi nestalo, že by někdo sežral něco, co jsem ještě chtěla jíst já, takže to takhle čekám i od přítele a zatím jsem měla štěstí na takové, kterým to taky připadalo logické. V opačném chování vidím sobectví, které se musí promítat nejen do jídla.

třeba nenapadne, ale vzhledem k tomu, že mu zakladatelka říkala že jí to vadí a dělá to stále a ještě naschvál to už mi teda přijde přehnaný
ale taky bych to neřešila rozchodem, v tomhle by snad ještě šel trochu "vycepovat"

Mě by prázdná lednice vydeptávala a vnášela by nepohodu do vztahu.

Zakladatelka to s ním několikrát probírala.

Každý má hranici jinde.

Tak zase abych se bratra zastala - většinou se jedná o "běžné" potraviny a když mu s tím zamávám před čumákem a zdůrazním, že to mám na večeři/snídani tak to zůstane Ale když to nezdůrazním tak prostě sní na co má chuť........BTW jsou u nás dost an denním pořádku hádky o pečivo, kdy on má odpoledne hlad a tak "sažer" půlku toho, co koupí a my ostatní bychom neměli nic k snídani. No, vyřešili jsme tot ak, že prostě ráno musí zajít a pečivo nám koupit a on si už příště rozmyslí, zda to sežere a bude muset vstávat nebo ne Každopádně tohle má vliv na to, že kdybych ve společné domácnosti s partnerem nenašla večer v lednici jogurt (ale bylo by tam něco jiného k véče), tak bych nad tím asi mávla rukou......Anebo bych ho prostě vyhnala mi to koupit
Jinak musím říct, že v ničem jiném bratr sobecký není ale na to jídlo je prostě kyselina.....

díky pomalu se zajíždím

Mně přijde nedůstojné "cepovat" dospělého chlapa, jsem partnerka a ne jeho matka.
Předpokládám, že ve svém věku by měl mít slušné způsoby a vychování z domova.
Osobně znám lepší trávení času než opakovaně vysvětlovat partnerovi, proč mi to vadí, ať to nedělá a vymýšlet, jak ho to odnaučit...
A tohle, je drzost neskutečná.

To si dovolit, tak ho nakopnu do prd*le, že by letěl a nestačil se divit.

Já si to umím představit lehce, řekla bych mu, že nehodlám sdílet domácnost se sobcem.

Jinak co bych poradila - léčbu šokem. prostě si vychytat nějaký den, kdy přijde z práce pozdě a nechat prázdnou lednici i spíž a reagovat na jeho dotazy tím, že jsi měla chuť a že to měl sníst hned po nákupu
Anebo ho prostě když Ti něco sežere vyhnat ven sehnat náhradu (zvlášť v současném mraze to bude velmi účinné ). No a ještě doporučuji vyrobit vtipnou cedulku s nápisem - Víš co tě čeká, když mi to sníš? a dávat ji ke svým šetřeným potravinám ať si i ve chvíli, kdy po tom sahá, vzpomene na následky

Jo omlouvám se, četla jsem od druhé stránky, ale v tom případě souhlasím s Laky, když je doma navařeno, nemá chlap potřebu zládovat kvanta banánů, chipsů a jogurtů na posezení. Když je doma standartně navařené jídlo, tak není potřeba se v takových kvantech dojídat. Můj chlap má 100kilo a dvě tři hoďky po večeři se k večeru dojí tak max. jogurtem, nebo miskou ovoce na chuť.

přesně tak, asi to souvisí s tímto

Jinak bych ale ráda dodala (možná je to jen můj dojem), že zakladatelka to vyloženě jako takový velký (opravdu velký) problém nevnímá, akorát že ji to vytáčí a zajímá ji, jak to máme my...

Můj manžel má 198cm, štíhlé postavy, i tak z toho plynou přirozeně vyšší energetické nároky. Ale nekrmí se polotovary z ledničky, to mu nic neříká.. Jí JÍDLA, ne suroviny.. Pokud jsem marod nebo má chuť "si zavařit", třeba kačenku, umí, má to odkoukáno, je to vítáno.. Představa, že do sebe tlačí jogurty nebo salám jen tak, aby si zacpal žaludek je nemyslitelná. Ještě jsem ho tak nikdy nezaznamenala. Je to prostě docela náročný strávník a gurmán. Na druhou stranu.. láska krom jiného prochází i žaludkem a je mi moc milé, že mi jídlo náležitě pochválí. Zkrátka má to tak, že si raději počká na normální jídlo, než by jedl čipsy nebo jogurty. Vždycky říká: Já si na dobré počkám.
Jo, upřímně, je radost ten jeho mlsný jazyk krmit

Reaguji na BíláVrána:
nechápu, jak tvůj příspěvek souvisí s probíraným problémem - je hezké, že tu chceš pochválit sebe i partnera, ale zakladatelce tématu to v ničem nepomůže

Moje slova. Naprosto souhlasím. Myslím, že to hledání problémů tam, kde nejsou a věčné hodnocení partnerových nedostatků, vede k takové rozvodovosti, která kolem panuje. Proč se namáhat s budováním vztahu, s hledáním kompromisů... Lepší je říci si, že mi vadí to a to, že se k sobě nehodíme, máme rozdílné názory a nazdar.
Samozřejmě to tak není vždy a někdy je rozchod nejlepším řešením, ale někdy by opravdu stačilo málo - probrat to, promluvit si, najít možné východisko a až potom zhodnotit situaci a dělat závěry.
Ale jsem OT, tak na mě holky snad ani nereagujte, ať z toho tady neuděláme chat. Ale musela jsem se k tomu vyjádřit, protože Ivettkaa přesně napsala to, o čem už delší dobu přemýšlím a co sleduji ve svém okolí.

.. řeknu to jednoduše: pokud fungují opravdu jako partneři a bylo by doma navařeno, tak jejího muže možná ani nenapadne se futrovat jogurty a salámem. Bylo to k tématu, nemám potřebu si zde masírovat ego.

O to ale přece vůbec nejde - navíc i kdyby bylo navařeno, kde ti z toho plyne, že jí nechá něco z uvařeného? A řešení vařit všeho 10 litrů, aby si pán mohl dát 5 talířů, povolit opasek o tři dírky a pak sebou zmožen plácl k televizi a slečna tak měla jistotu, že na ní něco zbyde, mi fakt připadá příšerné.
Nehledě na to, že můžou být třeba oba studenti (ti si obvykle večeře nevyvařují), nebo může naopak slečna pracovat do večera a na vaření nemá čas, nebo partner jí v práci a večer už ani teplé večeře jíst nechtějí atd atd.
Ale hlavně - nejde o to co jí, ale jak to jí. Nepochopilas podstatu problému.