Ahoj všem, budu ráda, když mi povíte názor na věc. V pátek jsme se s přítelem klasicky domluvili, že pro mě přijede a budeme u něj doma. Vše probíhalo v naprostým pořádku, pustili jsme si film, udělali večeři.... bohužel mě začal v půlce filmu bolet zub, tak jsem mu dala pusu a řekla, že si jdu lehnout a ať se na to klidně dokouká a pak přijde. No přišel asi po 10ti minutách, lehl si vedle mě a čuměl do stropu. Zeptala jsem se ho, co se děje, nejdřív řekl, že nic a pak to z něj začalo padat. Sedl si a začal "Víš, já nevím, jak bych ti to řekl, vlastně tohle je pro mě to nejtěžší ti to říct, že to co je mezi náma asi nedělá dobrotu a bude lepší, když to skončíme, nehodíme se k sobě a jsme každej úplně jinej". Seděla jsem jak opařená, snažila se o tom mluvit, řekl mi, že se snažil dost. Sbalila jsem si tedy všechny věci a odjela domů. Po cestě mi od něj ještě přišla zpráva, že to třeba jednou pochopím, že se snažil ke mně zachovat čestně a že to takhle bude lepší. Cítila jsem se strašně, znáte to, jak odkoplej čokl. Co se nestane druhej den, přijde mi od něj zpráva " chybíš mi... jestli jsem tě úplně neodradil, chtěl bych se sejít". Pul dne sem se rozmyšlela, zda mám na to kyvnout nebo ne. Vecer jsme se tedy sešli, přijel, vypadal úplně šíleně, jak totalni troska, tekly mu slzy, hned me objal se slovy, že je idiot, že to byl zkrat a druhý den mu došlo, že to beze mě nejde a nechce to tak, že mě miluje, milovat bude a že pochopí, pokud se k němu nebudu chtít vrátit zpátky, že si mě prý nevážil a nejradši by si za to něco udělal. Prý mu přeplo kvůli tomu, že se neshodneme na filmech, na pár dalších věcech a trochu jsme se hádali, ale že pochopil, že nemůže být vztah úplně 100% a lituje toho. Tak a teď je problém, sice ho miluju a moc k němu cítím, ale mám blok, prostě se mi hůř dejchá s pocitem, že mi chtěl dát košem a být prostě beze mě. Vím, že je z toho v háji, že je zdrcenej, já taky, ale je mi líto. Brala jsem ho jako nejlepšího přítele, partnera a člověka....myslíte, že je nějaká šance, že mě to přejde a bude to dobrý? Zažili jste někdy něco podobného?



Poslat SZ
Takže to chce rozhovor, vyzvi ho ať ti řekne, co mu vadí, otevřeně řekni, že ti to ublížilo a že potřebuješ čas než to překonáš, ale že ho máš ráda a že na tom zapracujete. Možná i manželská poradna by pomohla. Není se za co stydět. A taky si nezapomeňte říct, co na sobě máte rádi. To, čemu dáváme pozornost, roste.