Sebevražedné myšlenky

Reaguji na annallee: Jinak kamarádka si navykla na Xanax, něco jako Neurol, chtěla na odvykačku. Do Bohnic už nechtěla ani náhodou, tak chtěla na Karlák a tam ji nakonec nevzali, protože trpí anorexii. Ale žije s ní vic jak 10 let.
Takže místo, aby ji pomohli od toho návyku na Xanax, tak ji prostě nepřijali, že by museli řešit tu anorexii.

Což ona řešit nechce. Už je sžitá s tím, že sní denně nějaký jogurt a je to.

Můžu se zeptat na pokus o demonstrativní sebevraždu - ,,známá" právě leží v nemocnici po pokusu o sebevraždu, zajímalo by mě, jestli ji na druhý den pošlou domů a dál se o ní nebudou zajímat, či zda ji pošlou na léčení/psychologovi/psychiatrovi...?

Ahoj,

sama jsem si prošla těmito stavy. 2 roky jsem se z toho dostávala. Chodila jsem k psychiatrovi je vždycky nejlepší zkusit psychologa. Další věc je pomoc těch nejbližších přátel. Opravdu se takovému člověku věnovat aby se cítil potřebným, ale na druhou stranu se zase příliš nestarat. Protože pak na takového člověka jdou stavy, že sám by to se sebou nezvládl.

nevím co má ona za problémy tudíž těžko radit a vypisovat můj příběh se mi taky zrovna moc nechce každopádně na to kolik mi je a bylo jsem si toho prožila až fuj moc. Co se týče těch pokusů sebevražd. Já byla srab na mosty, nože, provazy apod. jedla jsem prášky..jednou mi pumpovali žalůdek a jednou jsem snědla prášky, že jsem ani nevěděla co jsou akorát mi bylo druhý den špatně. A jednou jsem taky stála u mostu, ale tam přišel spíš ten moment, že jsem přemýšlela a to svoje myšlení hodně otočila. Dneska jsem v pohodě.

Chce to chodit ven ( ne za účelem pití) procházky, kino, divadlo..nové zájmy..když problém vytváří rodina je to zlé to mi taky pomohlo, že jsem v 17ti odešla z domu..dneska je ze mě silná osoba. Nesmí se to vzdávat

Reaguji na Mademoiselle:

možná, že jí pošlou, ale demonstrativní sebevražda je tam na denním pořádku, znám lidi, které pustili po 4 dnech.

Mně bylo nedávno 20.
Jenže jak říkáš, silná osoba, hrozně mě to posunulo dál. Najdu na té celé záležitosti hodně pozitivních změn v mém myšlení, pohledu na život i na lidi.

Reaguji na annallee: tak tak i když jsou to hnusné věci na všem se dá najít něco pozitivního dneska je ze mě tvrdá skála můžou do mě kopat, ale já se nesesypu občas příjdou momenty, kdy si popláču nebo nechci jeden den mezi lidi, ale to má každý člověk, když příjde něco najednou, ale to si pobrečim dám si sklenku vína něco si uvařim kouknu na nějaký uvolněný film vyspím se a jsem zase jak sluníčko nabitá energií.

chce to o duši pečovat sport je super věc ty endorfíny a sluníčko to je bomba

Reaguji na Mademoiselle: Já měla první demonstrativní a šla jsem do Bohnic na 14 dní, za týden jsem tam byla znova,ale to jsem se chtěla zabít doopravdy. Snědla jsem hodně moc prášků na tlak a ještě zapila alkoholem. Kdybych nezačala zvracet a ex tu noc nedojel, že přespí, tak tu nejsem...

A víte, že mě to taky pomohlo v tom, že už se nebojím smrti, umírání. Dřív jsem z toho měla hrůzu, měla jsem hrůzu i z toho jít do prostředí, kde to neznám a být tam dýl - je fakt, že takové zkušeností lidi posíli, zodolní...

Reaguji na tyweee:
Já jsem zase od té doby věřící. A to je nádhera, byla jsem ateista celý život a unikalo mi tolik věcí. No prostě teď pečuju o svého ducha, mysl i tělo a to je základní předpoklad k tomu mít se dobře

Reaguji na annallee:
To já se dala na karty, anděli a tak
Ono asi člověk v něco věřit musí, pak ti to přijde na tom světě i snesitelnější. Věřím tedy i v osud = prostě něco si musím projit, něco co je mi dáno. Sice to můžu nějak ovlivnit, ale jsou nějaké mezníky v životě, které i tak zažiju.

A věřím i v to, že nad sebou mám toho svého anděla, který mi pomáhá a který prostě mě nenechal odejít z nějakého důvodu....

Reaguji na tyweee:

Tak pak jsi jednoduše věřící člověk

Reaguji na annallee:
To asi ano,ale nevěřím přímo v Boha.
Já si věřícího člověka spojuji s křesťanstvím, či jiným naboženstvím

Reaguji na tyweee:
No, to je takové zažité pojmenování. Já pokládám člověka za věřícího, když je pokorný k životu (paradoxně po těch sebevraždách,co ? ) k přírodě, když se zamýšlí nad tím, jak je vesmír neskutečně obrovský, když pátrá,hledá a nachází v něčem duchovním, ať to jsou karty, andělé, východ slunce... Já mám specifický vztah s mým Bohem, tykám si s ním a nacházím ho ve "všedních" věcech. Když jdu ráno s pejsky a pohladí mě sluneční paprsky, tak to je pro mě Bůh, já ho cítím. ale tohle člověku nevěřícímu těžko vysvětlit.

Reaguji na annallee: Tak to jo, tak to jsem v tomhle smyslu věřící a je to super. Máš se na koho, kam obrátit. Jinak je to fakt sranda po těch pokusech

Reaguji na tyweee:

Můžu se zeptat. Já se mám oproti době, kdy jsem měla hluboké deprese, výborně. Ale tím, že mám hraniční poruchu, pořád mám ještě problém trochu se sebepoškozováním. Nechci už se záměrně zabít, ale řežu se pořád do stejné jizvy, ani nevím proč to dělám.
Jak jsi na tom ty?

Reaguji na annallee:
Tak to bych nedokázala - říznout se.
Já jsem extremně přecitlivěla a neurotik. Další si moc nepamatuji. U mě je dobře,ale taky je doba, kdy bych to nejradší zabalila... Neříkám, že to udělám,ale nekdy si říkám, že to stojí vše na dvě věci.