Už tu žijeme přes rok, byt jsme si krásně zařídily, přítel má super práci, ale já.....
momentálně už mám 4 práci zde, kde je to opět hrůza. v nějaké co mi slíbily nedodržely atd. teď jsem v kolektivu, kde na mě se na mě dívají přes prsty, že jsem holka z Čech, že jsem žila v Praze atd, Chovají se ke mě uplně otřesně, některé mě ani nezdraví a nevím proč, protože nic jsem tam žádné neudělala.
Nejhorší je, že tady s prací ani není na výběr, každý je rád za to co má, ale já v takovém kolektivu prostě nemůžu ani nechci dělat pokud je tam člověk s nimi 12hod zavřený, tak je to opravdu o nervy.
A další věc nemám tady žádné kamarády.
Snažila jsme se s přítelem o tom bavit, jestli by jsme se nevrátily zpátky žít do Prahy, kde máme kamarády lepší prac.příležitosti, ale on nechce, on tu má dobrou práci, máme zařízené bydlení, tak on už se stěhovat nebude. a přijde mi, že mu je uplně jedno, že jsem tady nešťastná... za kamarády mě samotnou nechce pouštět do Prahy, tak si tady občas přijdu jak ve zlaté kleci. Nechci od něj jít, ale občas mi přijde, že mi asi nic nezbude, protože si tady přijdu zahrabaná a bez nikoho... jedině na kom jsem tady závislá je můj přítel.
Ale mě přijde, že on vidí jen to, že se máme dobře, žijem si tady nadstandartně a to ostatní nechce vidět. Vidí to podle materiální stránky, ale ten zbytek....
Jak by jste takovou situaci řešila některá z vás?