Nerozhodnost

Noooo, to je termín psychologa Kurta Lewina. Je to výraz, který označoval zpočátku zrakové pole, protože první výzkumy poznávacího stylu, toho, jak člověk uvažuje, se odehrávaly hlavně na úrovni zrakového vnímání. Ukázalo se, že lidé "závislí na poli" mají deficit ve schopnosti odlišit vnímané předměty od jejich pozadí. Trvá jim to prostě déle, protože se nedokáží zaměřit na skutečně podstatné znaky vnímaného obrazu (situace apod.).

Co to znamená pro praxi? Třeba to, že podobná zákonitost platí i u jiných typů "polí", například vztahových. Být příliš závislý na poli prostě zjednodušeně znamená horší schopnost rozlišování důležitého a nedůležitého (jako by to, co se v poli vyskytuje, člověk nedokázal dobře odlišovat jedno od druhého podle nějakého podstatného kritéria). Je to úmorné, v člověku vzniká tak trochu dojem, že se ve svém poli (vztazích, problémech...) nevyzná, a proto má tendenci se orientovat na "vnější centrum řízení", což Yalom pojmenovává právě jako utíkání se k všemocnému zachránci.

Takže, abych to shrnula, "pole" je něco jako pozadí, kontext, všechno to, co musíme při rozhodování brát v úvahu (lidi, vztahy, problémy). Lidé nerozhodní jsou ve svém "poli" tak trochu lapeni, vidí sice souvislosti, ale nedokážou si říct, co je pro ně skutečně důležité a na co by se měli zaměřit (to důležité splývá s ostatním).

Ano, i tak se to dá říct, se všemi lidmi, zájmy zúčastněných, s jejich problémy apod.

P.S. Negooglila jsem, tak jen doufám, že jsem na nic důležitého nezapomněla. Děkuji za trpělivost při čtení, asi to bude jen pro otrlé.

hašlerka
Díky. Mě právě zarazil ten název. Jsem si prostě představil rozorané pole se strašákem a nějak jsem se v tom ztratil.

PardGalen
Není zač. A prevenci proti strašákům všeho druhu zdar!

Tak přesně tohle znám Já se nedokážu ani rozhodnout, co si mám vzít na jídlo, na co mám vlastně chuť a když se mám rozhodovat, jetsli někam jet nebo ne- hrůza! Jsem opravdu typická váha

Ahoj, jsem taky nerozhodná, nikdy se namůžu k ničemu zásadnímu rozhoupat....Teď řeším dosti velký problém, jsem jedináček...přítel zdědil dům a chce ho rekonstruovat, bydlí se mnou u mých rodičů 10 let...někdy je to, teda dost často, je to doma k nevydržení...chtěli jsme se osamostatnit a odstěhovat se tam...ale rodiče mě nechtějí pustit...že dům stavěli pro mě, že jsem nevděčná atd...já chci být s přítelem, ale nevím, co dělat...přítel mně říká, že když nepůjdu, tak půjde sám, že se takhle na hromádce žít dál nedá a já prostě nevím, nevím, nevím...

Hlásím se do klubu Jsem také šíleně nerozhodná a je to utrpení, mít takovou vlastnost. Moje okolí si ze mně kvůli tomu buď dělá srandu, nebo je naštvané - podle nálady. Ale nejhorší je, že tím ztrácím strašně času, protože rozhoduju o každé blbině.
Třeba: Nejdřív se nemůžu rozhodnout, jestli půjdu nebo nepůjdu nakoupit. Když se rozhodnu, že půjdu, tak jdu, nakoupím, odejdu z obchodu, a přemýšlím, jestli jsem ještě neměla koupit krém na ruce, 30 metrů přemýšlím, pak se otočím a jdu 10 metrů zpátky, během nich si ale řeknu, že už nebudu utrácet a zase se otočím a jdu 10 metrů směrem domů, během nich přemýšlím, jestli jsem udělala dobře, že jsem ho nevzala, tak se zastavím, přemýšlím, napadá mě postupně pro a proti, nastřídačku několikrát, nakonec si řeknu "No co, ježiš, tak ho pro jistotu koupím, lepší, než pak nadávat, že se nemám čím namazat, a že jsem ho měla vzít". A vracím se pro něj "Normální" člověk už by byl z nákupu doma, a já se pořád ještě rozhoduju, hrůza!

no tak to mě dostalo, - píšu si to na lístek, abych na něco nezapoměla, v klidu se doma připravím a pak už jedu jen po regálech, nejhorší na tom je, když mi je v obchodech přehodí, a já pak bloudím.

z příspěvku, kde jste psali, jestli svetr první nebo druhý, jestli mi sluší víc jeden, nebo druhý - prostě jsem si nekoupila žádný a vrátila jsem se tam třeba odpoledne, třeba druhý den - ale ty výčitky, co když ho mít nebudou, co když budou mít zrobna jen ten druhý, no hotová katastrofa

taky jsem nerozhodná, - tedy už byla - mám, nemám, všechno jsem analytizovala, všechno jsem propočítávala, ja jednu otázku jsem měla variantu A a variantu B a na každou variantu A jsem měla další variantu A a B a na každou variantu B jsem zase měla variantu A a B a tak to šlo pořád donekonečna

prostě jednoho dne jsem se do svých vlastních rozhodnutí tak zamotala, že už jsem sama nevěděla která jsem

teď si říkám, no, ono to nějak dopadne, a jak se má stát, tak se stane, a když se něco nepovede, no a co, povede se příště něco jiného

Prostě jsem se rozhodla nemít tolik zodpovědnosti a něco nechat na náhodě, nemá cenu tlačit na pilu, plout proti proudu

No tak nerozhodnost trápí i mě.... dělat to či ono, nevrátit se zpět, udělala jsem chybu nebo ne? nedá se to napravit.... Chci se vrátit tam,kde jsem přestala,pak zas ne,když můžu...Je to děs, no ale teď čtu knihu Klíč, je to pokračování Tajemství, a zrovna včera jsem se dočetla, že jen ten první impuls je správnej, takže ode dneška měním svůj život abudu se snažit dělat věci podle prvního impulzu, jeden velkej jsem teď měla, udělat si kurz a věnovat se lymfatickým masážím a všem těm pro nás, holky přišlo mi to super ! pak zas pochyby,co když mi to nevyjde,nebude mě to bavit...blabla...Ale víte co? jdu do toho, ztratím maximálně čas a peníze takže chcete něco právě teď udělat a jste nerozhodné?

Jeeežiš, jsem nerozhodná uplně strašně! Jak už tu zaznělo, nejradši jsem, když někdo jiný jakoby rozhodne za mě... slabošství, strach, neschopnost převzít odpovědnost, nevím. A nejvíc mě to omezuje v pracovní sféře. Třeba se nedokážu rozhodnout, které povolání bych chtěla dělat, která pracovní nabídka mi přijde lákavější, pro kterou se mám rozhodnout... hrozný! Nedokážu si to nijak rozumově vysvětlit, proč to tak mám. A taky jsem perfekcionista a ikdyž jsou třeba obě možnosti vlastně dobrý, tak já MUSÍM najít tu nejlepší, ne jen tu DOBROU, což je dost ubíjející, protože člověk nikdy předem neví, jestli tohle je skutečně to nejlepší rozhodnutí!

Přijde mi důležitý uvědomit si to, co psala Matadi:

Bože jak já vám všem rozumím!! Je to jako kdyby ste psaly o mě! Nejsem už žádná puberťačka, je mi 25, takže bych měla mít už jistou dávku rozhodnosti, ale skutek utek

to je u mě na denním pořádku

chlapi to nepochopí a když to pochopí, zas si říkám "neměla jsem mu ukázat svoji slabost-nerozhodnost"

já taky ne, v jídelně zaplatím jedno a pak mlsně koukám ostatním do talířů a říkám si, že ta druhá jídla jsou určitě chutnější

A vlastně půl odpoledne prosedím doma, dělám blbosti, jen abych oddálila to rozhodnutí zda jít či nejít nakoupit... Večer mi zavřou a já si za hodinu nadávám, že mám prázdnou ledničku, proč jsem nešla na ten nákup!!

Nejsem ve znamení vah, naopak, mé znamení mě předurčuje k rozhodnosti a energičnosti, ale ještě jsem ji v sobě neobjevila Snad za to může ascedent ve Vahách? No na něco to svést musím
Ne vážně, strašně ráda bych se své nerozhodnosti zbavila, protože mi komplikuje život.. Neexistuje nějaký návod? Nebo alespoň útěcha, že to příjde s věkem?? No snad taková nebudu až do smrti, to bych čtvrtinu života strávila jen rozhodováním

mluvíte mi z duše pro pobavení: dnes jsem tu psala,jak budu rozhodná a udělám si kurz masáží, ale kámen úrazu dnes dopoledne byl,když jeden kurz je víkendový a druhý individuální jen v týdnu, nemohla jsem se prostě rozhodnout co bude lepší, zvažovala jsem to a tohle,až jsem se pohádala se 2 lidmi,sobě zkazila náladu a zjistila,že mi prostě nikdo neporadí je to těžké a lék na nerozhodnost neznám...bohužel...

Stafulka
Já bych šla na ten víkendový Měla bych se na co celý týden těšit a s bandou stejně nadšených lidí by mě to bavilo víc, než ten individuální v týdnu, kdy budu vyfluslá z práce...

Teď budu mít taky dilema. Skončím totiž na pracáku. Nebudu vědět, jestli doufat, že se sežene nová práce a budu se moci vrátit, nebo jestli si hledat něco jiného. Myslím, že ať udělám cokoliv, bude to špatně. Nejde odhadnout vývoj událostí, někdy to prostě nejde. A když mi k tomu maminka ještě řekne: Ty už si nikdy nic nenajdeš, a pár lidí mi řekne, že už nikdy nebudu řídit auto, protože toho nejsem schopná, tak tohle mě dorazí.

majdalena

Jsme na tom podobně, nerozhodnost je moje druhé jméno

No kdybych konečně dospěla ale né, pořád sem nerozhodná