Jak jste u chlapa dosáhly toho, co jste chtěly?

Laky
jj sušenky to jsou.. mi teďka tamten řek, aŤ ho uháním.. jsem málem spadla,když mi tohle řek

Vtipálek............o toho bych si neopucovala ani boty.
A na druhou stranu takový by se mě asi i možná bál.Je totiž na mě dost vidět co si o většině mužské populace myslím

Jak už jsem psala v jiném příspěvku, tak i v přírodě je přirozené, že se samečci naparují a předvádějí před samičkami a snaží se je ulovit, aby mohli zplodit potomstvo..samička si jen vybírá, případně mu po sexu sežere hlavu viz kudlanka..možná aby měla pokoj Jinak samozřejmě na každého mužského platí něco jiného, někoho zlomí chlad a odmítání, jiného prosby a slzy..já většinou dostala to, co jsem si ze začátku moc přála a pak jsem to chtít přestala..třeba jen naoko..většinou jsem měla to, co jsem chtěla..

Laky
koukám,že ty si určitě nenecháš jen tak něco líbít,viď líbí se mi tvůj přístup!

já to většinou dostanu,až když o to nestojím

myself

Já právě taky..ta věta pokračuje

budgie
jsem si to blbě přečetla

Hlavně mě chlap "neposadí na zadek" jen tím,že je chlap.Je jich tolik,že na každém rohu se dá přehazovat lopatou,tak k čemu se radostně vrtět,že si jeden všimnul.Prostě každý z nich je nahraditelný a vždy si ta žena může jen polepšit.
Neumím to popsat asi úplně přesně,ale tak nějak bych žila stejně bez chlapa jako s ním.......sama se sebou žít umím a chlap se musí naučit žít se mnou,jinak "má smůlu".
Vím,že žít se mnou asi není tak úplně med,ale asi jen z mého pohledu....můj manžel je se mnou od svatby už 22 let a nestěžuje si i když já si sama v sobě přiznávám,že normální(ale co je to normální?) chlap,by mě asi zahodil z okna nebo do popelnice.

Víš přímo nesnáším takové ty jejich řeči typu "Která si ho nepostaví,si ho nezaslouží a podobně" a pak ty "hloupé" ženy,co to těm samečkům věří.
Pro mě konkrétně,pokud bych slyšela tuto větu je jediná odpověď "Tak si ho frajere nech a já si jdu najít jiného"....to je jen příklad mojich reakcí.

U některých typů bohužel nijak
Mně osobně se to stalo u dvou...(že jsem nikdy nedosáhla svého a ON si pokaždý dělal co chtěl) a zrovna u těch, na kterých mi nejvíc záleželo...

A to mě pěkně štve,protože ve chvíli,kdy to vzdám nebo ho (už) nechci tak to zase rozjede ON!

Jo a do smsky psát jen jednu věc nebo otázku,jinak je toho na ně moc a bud´ neodpoví vůbec a nebo až na poslední větu/otázku/ to mě taky vždycky dostane..

Zatim se mi to nepodařilo a když se to podařilo, tak se mezi tím me priority obrátily a já už zase chtěla něco jiného

Já jsem u chlapa svého nikdy nedosahovala a ani jsem se o to nijak nesnažila. Spíše šlo o to nějak přežít Všechnu energii směruji na to, abych se smířila s tím, že je to tak jak to je .. a aby to tak zůstalo a abychom spolu nějak vydrželi. Asi je to tím, že jsem měla štěstí a dala se dohromady s takovým, co mi vyhovuje a neomezuje mě přespříliš (někdy jsem fakt strašně vrtošivá a nesnesitelně svéhlavá). S komunikací jsou nějaké problémy vždycky, dva lidi se vždycky něčím liší.

Pokoušet se "něčeho dosahovat" či partnera "testovat" si může dovolit tak leda nějaká šestnáctka, která se terpve učí vztah mít, ale ještě ho vlastně nemá. Spíš takové oťukávání na zkoušku. Ale v reálném vztahu, vážném, partnerském, kdy lidi hodlají spolu tvořit rodinu a vydržet desetiletí se takové "testy" energeticky nevyplatí a ani na to není čas, protože je třeba se otáčet aby člověk zaplatil složenky, uživil rodinu a nestal se bezdomovcem.

Vzpomínám si, že jsem testovala vlastně jenom v pubertě na diskotékách, ale tam nešlo o partnerství. Chlapci slooužilipouze jako testovací vzorky a žádné záměry vztahu tam ještě nebyly. Šlo o to, abych si uvědomila že jsem pro druhé pohlaví přitažlivá a vnitřně se s tím srovnala. Takže jsem třeba zavrtěla zadečkem a pozorovala co to udělá. Pokaždé mi chlapec koupil pití a chvilku jsem pokecali a to bylo vše. Bylo to ve vzduchu, cítila jsem že jsem přitažlivá a tak jsem to šroubovala a šroubovala ... tak nevinně, že jsem to přehnala a jeden chlapec už se na mě venku skoro až vrhl a málem mě znásilnil. To mě totálně vyléčilo. Naštěstí byl rozumnější než já - a když viděl že nechci (málem jsem to nestihla říct !),tak mě nechal být - žádná agrese - prostě komunikační omyl -jsem mu dala špatný signál. Dokonce se mi i omluvil (dneska bych řekla, že jsem se chovala jako husa!). A od té doby jsem si svou přitažlivostí stopro jistá, testovací období skončilo s prázdninama.

Takže tady máš i příběh. Doufám, že to uspokojí tvou zvědavost. Testnout to musí každý, ale je třeba fakt dávat bacha.

Pak když už máš chlapa, se kterým fakt chceš být, tak se nic netestuje. Teda aspoň já to nedělám. Do zralého vztahu to nepatří. To bych si připadala jako v té pohádce "Potkali se u Kolína", jeden čehý - druhý hot. Vždycky se vyplatí spolupracovat.

mno.... já když něco chci tak si zatím jdu a dosáhnu toho vždy (i přes mrtvoly) a to se nemusí týkat jen chlapů ,ale všeho v životě

ale dosáhnout něčeho u chlapa to je tak široký pojem o co ti jde konkrétně?

WOW
Tak tenhle postoj se mi líbí a celé jsi to napsala hezky. Bohužel ale není vždycky jednoduché se k tomu takhle postavit, byť s tím člověk souhlasí. Tohle je prostě postoj sebevědomé ženské, která zná svojí cenu a má se ráda. Právě s tím mám ale bohužel někdy problém. Nicméně člověk na sobě musí pracovat a naučit se vážit si sebe sama, tak snad se k tomu dopracuju

U nás doma jde vždycky všechno po dobru, pak to má všechno hned lepší spád i výsledek. Nemá cenu s partnerem bojovat, testovat, zkoušet. Každá, která je se svým partnerem déle, ví jak na něj, aby byli oba spokojeni ne?