Milosrdná lež z přítelovi strany

Neozval, naposledy včera večer, jestli má chodit domů...
Takže jsme se od pondělního večera neviděli a ani nekontaktovali...

Reaguji na Sisina87: DRŽ SE !

Tak se hlavně drž a vyčkej, až se ozve on! A on se ozve, až bude potřebovat nějaké věci kupříkladu. Asi bych vyměnila zámek nebo tak něco, abych měla jistotu, že se nezachová jako srab a pro svoje věci si nepřijede, až já nebudu doma. Nebo že se nevrátí a nebude dělat jako by nic...

Snažím se

Ozve se určitě, protože má u mě doma všechny věci, počínaje zubním kartáčkem, konče veškerým oblečením, klíče od motorky, náhradní klíče od auta, počítač, televize...
Mám hrůzu i z toho, že bych mu měla sbalit všechny věci. Bydlíme spolu skoro 4 roky a těch věcí je tolik, že bych je mohla balit taky celý víkend
Spíš si myslím, že se vrátí, bude se omlouvat a chtít po mě poslední šanci (ty už byly 2) a pak bude dělat ze mě hysterku, pak se bude zase omlouvat, brečet, že mě nechce ztratit...
Spíš mám takové tušení, že mě vyzvedne v práci...

Já si to vůbec nedovedu představit, že budu skoro v 25 letech začínat zase se vším úplně od začátku...

Asi si myslí, že jsi hloupá

Reaguji na Sisina87: Já začala před časem od znova ve 30 letech, taky jsem si to nedovedla představit a jde to.
Jinak, pokud by mu na tobě opravdu záleželo, mohl by se přetrhnout s omluvama a kontaktováním tě... ne jen, že napíše jednu sms, zda se má vracet domů...

Nechci chlapů zase úplně křivdit, netroufám si říct, že když se chlap dostatečně rychle neozve, tak mu na ženě nezáleží. Dokonce si asi netroufám říct, že když se partner k Sisině dokáže chovat jako hov.do, že mu na ní nezáleží. Tak jednoduché to myslím není. I on se může cítit uražený a mít milion jiných pocitů, na které podle nás vůbec nemá nárok. Každopádně ten pravý to ale nebude...

Já tomu dokonce věřím, že mu na mě záleží, u něj je to hodně dané výchovou.
Rodiče spolu žijí, když to řeknu narovinu, ve třech, máma, táta a mámy milenec, u kterého je o víkendu, přes týden je s tátou, který chodí do práce a živí byt (máma nepracuje)
no a můj, teď už bývalý přítel je sobecký jedináček, který se vždycky staral jenom sám o sebe.

Uražený a ukřivděný si určitě připadá, ale myslím si, že si to uvědomí, až bude sám a až si začne všímat i okolních vztahů - jak to vlastně v životě chodí a jak se má chlap ke své přítelkyni/manželce chovat.

25 není žádný věk
Teď doufám, že nikoho neurazím, ale není ti 40, aby ses musela ve vztahu držet zuby nehty například kvůli dětem..

To máš samozřejmě pravdu, ale od mých 20ti-let spolu bydlíme, tzn. rovnou od maturity jsem "skočila" do společného bydlení a už je to o zvyku. Teď už na mě doma nebudou čekat tatínek s maminkou s otevřenou náručí a ta hromada kamrádů, které jsem měla...

Přesně tak!

Znám i 2 ženy, které se v tomto věku provdaly za super chlapy, navíc multimilionáře.

To nic není. Já jsem svého současného přítele poznala ve 28 letech.
Sisi, začátky jsou fajn, vše máš před sebou. Uvidíš, že za chvilku se Ti uleví.
Nezaobírej se minulostí, soustředď se na budoucnost.

Přesně tak, je to jen o zvyku

Reaguji na Sisina87: Je Ti krásných 25let, jsi schopná si vydělat na nájem i na radosti, na co čekáš? Jestli ses takhle trápila od začátku vztahu, tak je to promarněných 5let, tak nepromarni ty další roky, bude Ti bez něho lépe.
Víš jak se Ti musí smát za zády, co jsi byla schopna všechno tolerovat, tak to už nedopusť.