Smazat

Jak povzbudit babičku, která leží v nemocnici?

Potřebovala bych radu jak komunikovat a trochu povzbudit mojí babičku, je od minulé středy v nemocnici, spadla a zlomila si žebra, takže si dost dlouho poleží, je jí 87 let a její stav se dost zhoršil jak po zdravotní stránce tak psychické. Momentálně je na LDN, každý den tam někdo chodí, já se tam chystám poprvé s mamkou v pátek a vůbec nevím jak s ní komunikovat, nechci tam jen blbě stát a nic neříkat a nebo jí říkat nesmysly. Někdy je prý velmi pomatená, má strach a dost brečí a už vidí to nejhorší. Má třeba někdo podobnou zkušenost? Upřímně já nemocnice a podobné zařízení nenávidím, pokud možno tak se vyhnu velkým obloukem, ale tohle musím překonat. Díky




 

Reaguji na Veru.Praha: Počasím se vždycky dobře začíná Já mám vyzkoušeno dodávat tomu dotyčnému pocit, že ho potřebuju, obdivuju, že se od něj je pořád co naučit... Např. babičky jsem se ptala jak zalévat jaké kytky - je v nich profík, tak se aspoň odreagovala a půl hodiny mi vyprávěla, jak se o ně starat

Reaguji na Finnna07:

Cituji Finnna07: Např. babičky jsem se ptala jak zalévat jaké kytky - je v nich profík, tak se aspoň odreagovala a půl hodiny mi vyprávěla, jak se o ně starat

bohužel v tomhle nevím na co se zeptat, už si toho chudák moc nepamatuje, je to prostá žena, která měla pět dětí a celý život se starala, větší část dětství strávila v nemocnicích a po operacích s nohama byla mrzáček už od mala, navíc nejstarší syn je na vozíku a je celý život v ústavě, takže nechci moc narážet na minulost, takže na koníčky neměla moc času ..

arrow
Neprodává v Bazaru

Reaguji na Veru.Praha:
Mladý člověk žije budoucností,v lepším případě přítomností.
Ale povzbudit starého člověka,který už má nakročíno k hrobu,lze jedině přes minulost.
Vyptávej se na její mládí a kdekoli dojde k bodu,v němž se rozjasní její tvář,tam setrvej i kdyby tě to mělo nudit.Podrobná připomínka jejích št'astných let jí vrátí do ráje.To je ta správná vzpruha.Moc dobře to vím.

arrow
Neprodává v Bazaru

Cituji Veru.Praha: nechci moc narážet na minulost,

V každé minulosti je nějaký světlý bod,chce to hledat!

arrow
profile_image
Jannnie
od 26. 10. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Já byla v létě v nemocnici za dědou, mám to k němu cca 300km - bydlí na druhém konci republiky, kvůli rodinným sporům jsme se neviděli cca 5let takže jsem se obávala co bude až se tam objevím v nemocnici. Děda mě málem nepoznal,ale pak když ano tak byl rád,že mě viděl. Po pravdě to nebylo moc příjemné,ale myslím,že jsem m tou svou návštěvou udělala radost a že pookřál. Zkus se s babičkou bavit o normálních věcech, co je třeba nového u tebe nebo u vás a tak. Taky samozřejmě záleží na tom jakou bude mít náladu a v jakém bude stavu. Určitě si s ní zkus povídat než tam jen tak stát a koukat. Určitě bude mít radost až vás tam uvidí.

Reaguji na Jannnie: Doufám, že jo

Díky všem za zkušenosti a rady!

arrow
profile_image
Lotta
od 26. 10. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Já mám bohužel podobnou půl roku smutnou zkušenost - babička byla měsíc v nemocnici a pak zemřela, děda hned po ní, ten už je naštěstí relativně fit. Babička vypadala každý den hůř a hůř. Sama jsem měla problém zadržet slzy, ale nejdeš tam kvůli sobě, ale kvůli ní, tak se snaž to vydržet. Vůbec nereaguj na její stížnosti a řeči typu "já už tu dlouho nebudu" - říkej cokoliv o sobě, jak ses měla, popiš svůj den, co se dělo ve škole / práci, co sis koupila, že jsi zkusila nový recept, to je úplně jedno. Nemluv moc o jejím stavu a neutěšuj jí - oni moc dobře vědí, jak na tom jsou. Mají radost z toho, žes tam byla. Nemusíš tam být hodinu, stačí 20 min a častěji.

arrow
profile_image
jija
od 27. 9. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

Ahoj, já chodím jako dobrovolník za starými lidmi do nemocnice. Většinou je potěší, když jim něco přečtu, nevím teda jestli to zvládají vnímat, ale vypadají u toho spokojeně. Můžete něco menšího vyrábět, dobré je i cvičení paměti- ukážeš kartu s písmenem, oni vymyslí slovo nebo třeba piškvorky a jednodušší puzzle. Vyprávěj jim co děláš, co se děje za zdmi nemocnice a neboj se je vzít za ruku nebo pohladit. Snaž se být pozitivní, někdy je to těžké, protože hodně z nich má slabé chvilky kdy by to už všechno nejradši vzdali.
Psal jsi o pejskovi, to je určitě dobrý nápad, nafotit, klidně vyvolat fotky a dát jí je na stolek nebo s ním natočit nějaké video.

arrow
profile_image
Raketa
od 22. 11. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Ahoj Veru,
hlavně nebulet, nekoukat lítostivě, snažit se mluvit jakoby normálně, neutrálně... O sobě, o tom, co by ji zajímalo, o novinkách ve světě. Ale když to někdo vzdá, tak mi přijde, že prostě nepomůže nic... Ale to snad není váš případ. Hlavně aby u babičky pořád někdo byl, aby viděla, že o ni máte zájem, aby si nepřipadala zbytečná, obtěžující a tak. Donést třeba nějakou dobrůtku a podobně. Posílám podporu a hodně sil!

arrow
profile_image
chladkovka
od 26. 7. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

My měli babičku v nemocnici asi před měsícem, denně tam někdo byl. Protože už hodně zapomíná, probíraly jsme v podstatě dokola pořád ta samá témata...jako co je nového doma, jak se máme apod. Ale nejhorší na tom bylo to, že jí první 2 dny dali nějaké silné prášky na spaní (babička v životě prášky na spaní nebrala) a ona nám potom s děsem v očích říkala, když jsme za ní přišli, že už tam nebude ani vteřinu, že jí v noci vozí do sklepa mezi krámy a zamknou jí tam. A že prý radši skočí z okna, než aby tam zůstala ležet. Bylo to hrozný ;-( Pak se šla mamina 3.den zeptat doktorky, co to má jako být, a ona jí řekla o těch prášcích..prý mohou způsobovat halucinace a děsy. No chápete to?! proč je dávají, když vědí, že tohle můžou způsobit.. Babičku jsme nakonec uklidnili (pak už je další noci nedostávala), nicméně nám dodnes neuvěřila, že ji opravdu v noci nikam nevozili. Musely to být opravdu hodně živé a děsivé sny. Po zbytek pobytu v nemocnici byla ale pořád taková oblbnutá a pořád jen brečela. Za týden jsme si ji vzali domů a podle seznamu léků zjistili, že jí celou dobu dávali ještě nějaká silná antidepresiva. Tak jsme je vysadili a po pár dnech babička zas normální. Fakt ponaučení, že v nemocnicích udělaj z lidí regulérní blázny

arrow
profile_image
Wendy007
od 19. 8. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Cituji Lotta: Vůbec nereaguj na její stížnosti a řeči typu "já už tu dlouho nebudu" - říkej cokoliv o sobě, jak ses měla, popiš svůj den, co se dělo ve škole / práci, co sis koupila, že jsi zkusila nový recept, to je úplně jedno. Nemluv moc o jejím stavu a neutěšuj jí - oni moc dobře vědí, jak na tom jsou. Mají radost z toho, žes tam byla. Nemusíš tam být hodinu, stačí 20 min a častěji.

Cituji Raketa: hlavně nebulet, nekoukat lítostivě, snažit se mluvit jakoby normálně, neutrálně.

Přesně tak. Brát to tak, že si tam jenom poleží... Mluvit o škole/práci, počasí, pejskovi... Nejlepší je přinést si s sebou nějaké noviny. Pokud by měla řeči, že chce domů, že už tu dlouho nebude apod. uklidnit jí, jak je v té nejlepší péči, jak vás všechny přežije a tak...

arrow
profile_image
Martinice
od 24. 6. 2011
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Nečetla jsem příspěvky přede mnou, ale určitě bych jí nelitovala a nic podobného. Vyprávěj jí třeba co ve škole, v práci, doma. Snaž se jí přivést na jiné myšlenky, prostě jí povídej co novýho, cos dělala, co dělá rodina, třeba že vás musí navštívit až se vrátí. Nebo ať ti ona povídá jaký jsou doktoři, jídlo v nemocnici, prostě nějak s nadhledem trochu, jako kdyby jí pomalu nic nebylo.

Cituji chladkovka: 2 dny dali nějaké silné prášky na spaní (babička v životě prášky na spaní nebrala) a ona nám potom s děsem v očích říkala, když jsme za ní přišli, že už tam nebude ani vteřinu, že jí v noci vozí do sklepa mezi krámy a zamknou jí tam. A že prý radši skočí z okna, než aby tam zůstala ležet.

no, že prý se taky divně chová, říká že se zase bojí noci, jedou byla strašně vyděšena, že vidí v rohu pokoje hady a tak, takže ty léky jí určitě dávají, musíme se na to zeptat, asi jsou proti bolesti, prý večer nejvíce vyvádí, takže proto jí to nejspíš dávají.

všem díky, určitě neutrálně, už mám připravené noviny a ženské časopisy, aby věděla co se děje ve světě a tak, samozřejmě jen ty pozitivní zprávy jí budu říkat, vezmem i to naslouchátko, kdyby si to rozmyslela, aby lépe slyšela, i když ho asi nebude chtít a brýle, ale chudák jak má ty zlomená žebra tak se nemůže ani hnout. Snad to dnes dobře dopadnena jednu stranu se těšíma i bojím, hlavně aby mne poznala a byla v klidu a komunikovala.

 

Téma Jak povzbudit babičku, která leží v nemocnici? je vyřešené (ukončené) - nemůžete do něj již přispívat. Tohoto stavu téma obvykle dosáhne, pokud nastane některé z následujících situací:

  • Příspěvky (rady, řešení) se v tématu začínají opakovat.
  • Příspěvky se začínají stáčet jinam, účastníci diskuse se původního tématu nedrží.
  • Téma je příliš široké, nově příchozí mají problémy se v něm orientovat.
Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené