Rozdílnost v povahách partnerů

Rychle pryč..

Osobně si myslím že by to mohlo fungovat tak možná na krátkou chvíli ale na celý život ne(vidím to u rodičů).

Když se trápíš, tak nevím, na co čekáš. Nic se nezmění

Honem pryč....

Jak jsi s ním dlouho? Možná neznáš ještě jeho pravou tvář. Jinak podle mě se protiklady dost dobře přitahují, jde to dohromady, partneři se vzájemně doplňují a jednoho koníčky mohou obohatit druhé a naopak. Samozřejmě některé názory na rodinu atd.by se lišit neměly.

záleží taky na tom, jak dlouho jste spolu..? Buď jsi ještě nepoznalo jeho pravou povahu/osobnost, a nebo už jsi ji právě poznala, to bych to také ukončila ...

No, ale není to právě o té toleranci?
Že sice každý je jiný, ale nějaká ta cesta se k sobě najít musí, přece nikdy si s nikým nebudeme rozumět 100%..

Jsme spolu rok, ale jako na kolotoči
Nechci to ještě vzdát, pořád doufám a snažím se pochopit, najít ty pozitiva, ale spíš mě to, jak máme na všechno jiný pohled ubíjí.

Tak třeba já a můj přítel jsme taky naprosto odlišní...On by se neustále se všema bavil, je hrozně ukecanej, nezavře h.bu A já jsem v tomhle uplně jiná.. Bavím se v pohodě s lidma,který už nějakou dobu znám, navázat nový kontakt mi dělá celkem problém a nikdy bych asi (zatím) nepřišla se s někým seznámit jako první..
Nicméně jsme spolu skoro 2 roky a až na to, že to ted nepopsatejně skřípe,tak nám to klape

Povahově jsme taky dost rozdílní (on tišší, klidnější a realista, já cholerik, věčně veselá a vzápětí v depresi, výbušná a šílený pesimista), ale naše rozdílnost v trávení společného času a koníčcích přešla v "nemám s tebou nic společného". Krize jsou, a kde ne? Ale pořád jsme spolu, protože nám přijde škoda, když se máme rádi, to po roce a kousku vzdát. Pokud člověk opravdu chce, může podle mne vztah zachránit, ale musí se snažit oba. Kolikrát si říkám, že to fakt už nemá cenu... taky si myslím, že na celý život by to asi nebylo.

u nás podobně

Já byla s partnerem, který byl úplně jiný, měl úplně jiné vnímání reality. Kdybychom ti popisovali stejnou událost, nevěřila bys, že to je opravdu ta samá věc. Ale já byla zamilovaná... až poté, co jsme se rozešli a já si pak našla nového partnera, mého současného manžela, tak jsem si uvědomila, jak jsme s tím bývalým byli mimo... a jak může být skvělé, když s partnerem máš stejné vnímání reality. A to je podle mne důležité. Koníčky máme částečně rozdílné - to nevadí. Ale plno věcí vnímáme stejně. Kdyby ses zeptala, tak vypíchneme z jedné věci ty samé momenty, důležité aspekty, zaujme nás to samé. Jak to máte Vy?

jo a s manželem jsme už spolu 13 let... já jsem pro, když jsou partneři "naladěni" stejně

Ano, tohle jsem taky zažila.

Proto je to teď takový šok, kdy vlastně my dva máme úplně jiný smysl pro humor, co jednoho pobaví, to druhého urazí, spíš si víc ubližujeme.
Na druhou stranu je to skvělý chlap, když tady čtu různé diskuze, jak chlapi podvádí, pijou, atd. tak můžu být ráda za to, co mám...v tomhle je ideální, ale asi né ideální pro mou povahu.
Tak teď tápu, jestli to překousnout, přetvařovat se, zvyknout si...

Kniha osobnosti plus a pozitivní povahové profily. Samozřejmě pochopení lidských povah a jejich přístupu k nim vyžaduje jistý intelekt, leadership a uvědomění si vlastních chyb a nedostatků a vůli že chci sám sebe změnit k lepšímu. Takže samozřejmě pokud partner není ani ochotný si přečíst a vzdělat se na toto téma, tak nic nezmůžeš. Jinak je přece normální, že ve vztahu je jeden např. flegmatik a druhej cholerik, prostě se silným cholerikem by nikdo jiný moc nevydržel, ale jak říkám, je to o tom si uvědomit svojí vlastní povahu a jaké má nedostatky, jak ji kontrolovat a jakou povahu má druhá osoba a podle toho zvolit přístup. Pokud je někdo hulvát tak to samozřejmě nemá nic společného s povahou. nikdo učenej z nebe nespadl a i dobré vztahy je potřeba se naučit a studovat. Protiklady se přitahují, není moc partnerů kde by oba byli flegmatici, oba melancholici, oba cholerici, oba sangvinici. Pár jich je, ale většinou je každý jeden z páru odlišný.či protikladný oproti druhému..