"Baví" vás být uražená?

Ne, protože mě většinou mrzí to, kvůli čemu jsem uražená...

Nebaví, jsem tím protviná nejen okolí,ale i sobě. Někdy s tím nedokážu bojovat,ale rozhodně si to neužívám jako Ty. Nevidím v tom totiž smysl,aby někdo měl trpět za moje blbé nálady takže se s tím snažím bojovat co nejvíc,aby to nedopadalo na moje okolí.

"Silence therapy" nesnáším.

Jak jsem psala, nijak se v tom nevyžívám, ale nejsem taková, že když mi někdo ukřivdí, popřípadě při jiném důvodu proč se urazím, tak to není tak, že bych svěsila hlavu a všechno by bylo hned ok. Prostě se mi po nějaké chvilce uraženosti nebo odpálkování dotyčnýho uleví a hned mám lepší pocit.

to mě ohromně bavilo, když mi bylo 12.

Baví mě "být uražená" před přítelem, ale to je takové to uražení na oko, ze kterého si za 10 sekund děláme srandu, jinak ani nijak moc uražená nebývám, když mě něco štve tak se z toho vykřičím a je klid

Jak kdy,většinou to moc dlouho nevydržím a najedu do svých kolejí.

Já se neurážím, neba mě to

Zkoušela jsi někoho i zbít? Třeba by to byl ještě o level lepší pocit

Reaguji na Lisboa:

Já když se na chvilku urazím před přítelem, tak on za mnou pak chodí a říká: Nebuď načuzená, no tak a mě to pak přijde úplně k smíchu, že jsem uražená kvůli nějaké blbosti Se pak začnu smát a je po uraženosti

Reaguji na Holy-bat: nejsem hnusná na každýho, ale jenom na toho kvůli komu jsem uražená. Násilnický sklony rozhodně nemám.

Reaguji na indulona: Naprosto přesné, tak je to i u nás

"Baví" mě to akorát u přítele, protože se mi líbí jak si mě usmiřuje a rozesmívá