Dítě v 17ti letech

To je tvé rozhodnutí a vzhledem k tomu,že v ČR není umělé přerušení zakázané,tak se každá těhotná může rozhodnout jak ona sama uzná za vhodné.

Umělé přerušení ve chvíli,kdy těhotné je 17,nic nemá a dítě by pravděpodobně hodila na krk rodičům u kterých by žila,je ideálním a asi jediným řešením.Nemá totiž právo kazit život hned několika lidem.
Každá těhotná by měla být schopná se o sebe a své dítě sama postarat s pomocí otce dítěte a ne stylem "tak jsem těhotná a rodiče starejte se" to totiž umí každý blbec hodit svůj problém na hrb někomu jinému.

Promysli situaci, jestli jsi ochotná buď přerušit na rok školu, nebo studovat na idividuál. Myslím, že i kdybys školu nepřerušovala, to zvládneš. Nebyla bys první, kdo má dítě před maturitou. Každopádně musíš být schopná se o dítě postarat a ne ho hodit rodičům na krk, jak tady zaznělo. TY bys byla matka. Samozřejmě chápu, že jinak než s finanční podporou rodičů by to zpočátku nešlo, takže by to chtělo projednat i s nimi a upřímně ti řeknu, že bych se ani nedivila, kdyby na to nepřistoupili, ale to bys případně zjistila.

Pokud by se jednalo o mě, tak já bych s potratem neváhala, ale já děti nechtěla nikdy. Na druhou stranu.. kdyby sis ho nechala, tak je menší pravděpodobnost, že toho budeš litovat než toho, žes šla na potrat.

To se měří jak ta pravděpodobnost? Totiž o dítě se může pokusit kdykoli znovu, až na to bude mít vhodnější podmínky. Kdežto již narozeného dítěte se asi těžko zbaví.

Za půl roku je mi 19, jsem ve třeťáku a přítele mám od prváku. Ale nedokážu si představit mít teď dítě. Dítě/děti chci to vím i on je chce. Ale myslím si, že jak tu bylo řečeno jsi ve věku, ve kterém na to nejsi připravená psychicky. Podle mě. Záleží samozřejmě na Tobě, jak ty se cítíš, jestli chceš dítě a jsi připravená vzdát se některých věcí. Ale pokud by to bylo tak, že dítě by měli na krku tvoji rodiče a starali se o něj a ty si lítala po světě. Nepříjde mi to fér, vůči dítěti a tvým rodičům.
Je to tvoje rozhodnutí, ty sama musíš vědět co zvládneš. A i to, že by jsi byla raději, kdyby se do toho tvůj přítel vůbec neangažoval to mi taky příjde nefér. Třeba by zájem měl.

Proč řešíte, na čí straně je zodpovědnost, není to jedno?
Jinak já jsem otěhotněla v šestnácti, byla jsem blbá a nezodpovědná, tehdy jsem k tomu měla blbýho a nezodpovědnýho chlapa, paráda
Šla jsem na potrat, ale vůbec to nebylo jednoduchý. Dnes je mi 23 a stále jsem tím svým způsobem ovlivněná, změnílo mě to. Nejen že dohnalo k zodpovědnosti, ale vytvořila jsem si zvláštní vztah k chlapům, který není zrovna uplně ok.. Teď už bych miminko i chtěla, kdybych měla pevný vztah, ale trpím velkou nejistotou zda to zvládnu, navíc mám stále výčitky.. Neříkám, že na to pořád myslím, ale určitě to ve mě zanechalo velkou jizvu
Přes to všechno jsem si jistá, že jsem se tenkrát rozhodla správně. Být nedostudovaná, bez partnera (nechci být skeptik, ale pokud spolu nejste dlouho, tak moc nevěřím, že to vydrží) a nezajištěná není pro dítě zrovna ideální. Navíc jsi sama ještě dítě, podle mě na to člověk takhle brzy není připravený.
Jinak na okolí se můžeš z vysoka vykašlat, je to tvoje věc. Tohle je hodně těžký rozhodování, takže to pořádně promysli. Držím palce, ať to nakonec vůbec nemusíš řešit

Reaguji na citeria: Je mi to líto. Myslím si, že člověka potrat 100% změní, zanechá na něm následky a jak ty jsi sama řekla ovlivní ho to a změní názor na chlapy. Ale pravda je, že být nezajištěná a nemít jasnou budoucnost není nic růžového v této situaci.

Oni spolu i dlouho být můžou, ale priority se mění. Neznám jediný pár, který by se do sebe zamiloval v 15 a zůstali spolu navždy. Pokaždý se rozejdou, ať je to po 5 letech nebo po 20, kdy už mají děti... To, že má slečna přítele vůbec nic neznamená.

a to jako proč? jake to ma spojení?

To je život a život lidi mění
Změní tě umrtí milované osoby,oslavené 18té a každé další narozeniny,změní tě stěhování a úplně vše co se děje v životě.Každý den je člověk něčím ovlivněn a je nutno žít bez toho,aby všechno byla jedna velká tragedie neb pak budete holky na antidepresivech už od 15ti let a ve 40ti se půjdete oběsit.

Reaguji na Siiri: Když máš zázemí (chlapa, co se o tebe postará), tak na potrat většinou nejdeš. Jakmile ale těhotenství řešíš potratem tak v koutku duše obviníš sebe za nezodpovědnost a chlapa za neschopnost postarat se o "rodinu". Tak bych to asi viděla já. Z toho vzniká určitá deziluze v polovičkách a hledáš toho "vhodnýho" a třeba tě ani nenapadne, že z mladýho bl*ce se může vhodnej vyklubat...

Nejprve bych zjistila, jestli vůbec těhotná jsem, protože když jsem byla v tvém věku tak jsem si to myslela každý měsíc...a pak až bych řešila to ostatní.
Ale dítě v 17ti bych si teda nenechala.

Reaguji na Siiri:

Myslela jsem to tímto způsobem.

Ahoj, Já jsem taky otěhotněla v 17, dítě jsem si nechala i když jsme se s partnerem rozešli. Školu jsem úspěšně dokončila, začátky byly sice složitější a pár měsíců mi hodně pomáhali rodiče, ale když se nad tím zpětně zamyslím na potrat bych nešla. Jsem ráda, že mám zdravého tříletého syna, který už chodí do školky, já pracuji a nemám problém nás uživit sama. Držím palce, aby ses rozhodla podle toho co by pro tebe bylo nejlepší. Hlavně si o tom promluv i s rodiči. Myslím, že jejich názor je dost důležitý, protože sama bys to vážně asi nemohla zvládnout.

Můžu ti napsat vzorec pro výpočet, pokud si to přeješ. Nemusíš být hned rýpavá, možná nemám pravdu, ale co se mého okolí týká, tak některý holky/ženy potratu litovaly, ale nevím o žádné, která by litovala, že se jí narodilo dítě ( a to i když se jedna o dítě neplánované).

Reaguji na Lady Brambora:
No né, já se tě normálně ptám, páč jsem si tvůj příspěvek četla několikrát, ale sama jsem na to nepřišla, jak jsi tu pravděpodobnost ohodnotila. Bylo by fajn, kdyby se odpověď obešla bez tvého zbytečného urážení se, že jsem se tě dovolila zeptat.

Tak jednak o tom se nahlas nemluví a taky věřím, že spousta žen se s tím prostě srovná, že když už to dítě je, no tak holt je, právě proto, že zbavit se ho nelze.