PřiPadám si jako frigida

Je mi 20 let, jsem mladá holka, měla bych být plná síly a života a mé libido by mělo být na vrcholu. To se ale bohužel neděje. Naopak, nějak na to nemám chuť, nebo alespoň ne v tu pravou chvíli. A bohužel to není ani novodobý problém, trvá to u mě od začátku pohlavního života. S prvním přítelem, první láskou, jsme ke konci vztahu dospěli do stádia, že jsme to nedělali už skoro vůbec. V druhém vztahu to bylo živější, ale taky to nakonec dopadlo tak, že sexuální život se téměř konat přestal, poněvadž jsem v té době měla poměrně náročnou práci, cca 14 hodin na nohách (servírka), takže jsem přišla domů pozdě v noci a utahaná, ve volné dny jsem naopak chtěla odpočívat, nabírat síly a dlouho spát, takže k tomu taky nějak nedocházelo.

Teď jsem však cca půl roku s novým partnerem a myslela jsem si, že můj problém spočíval v "sexuální zdatnosti" mých předchozích partnerů. S prvním nezkušeným partnerem, jehož jsem byla ta první, to byla upřímně docela katastrofa a tím pádem jsem na to už neměla vůbec chuť, protože mě to prostě nebavilo. Druhý přítel byl o dost lepší, o tom žádná. Ale pořád tomu chyběl nějaký ten náboj. A ten jsem našla ve svém tehdejším příteli. Jako bych našla, co jsem hledala. Pravý vášnivý muž, který ví jak na to a může kdekoliv a kdykoliv. A taky dlouho. Každé milování pro mě bylo zážitkem. Tak hrozně se mi to s ním líbilo, že v prvních týdnech našeho vztahu jsem po něm byla schopna skočit i 3x denně, ne-li víckrát. Až byl pobavený z toho, jak jsem "nenasytná". Myslela jsem, že jsem v sobě konečně objevila toho "dravce", který to má skutečně rád a skutečně to rád dělá, což mi v minulých vztazích chybělo.

Bohužel tohle nadšení pro věc mi vydrželo jen opravdu prvních pár týdnů. Z několikrát denně se stalo jednou denně, poté jednou za dva dny, poté 3x týdně, 2x týdně, 1x týdně... No a tam se to někde zastavilo. Má chuť k sexu opět nějak opadla, opět se mi nechce do akce, opět, když si lehnu večer do postele, se mi už nechce hýbat, i když se mě přítel snaží nabudit. Mám co dělat, aby se to dělo aspoň jednou za ten týden, kdy se do toho musím tak nějak přemluvit. Ale nakonec, i když se nejdřív "nutím" se mi to vždycky líbí. Jen se k tomu přinutit, to je horší :-/ A mě to trápí, ráda bych, aby se to vrátilo alespoň do toho stádia 3x týdně, přítele to taky trápí, je vidět, že je zklamaný, že mě to tak "přestalo bavit".

Nejhorší je, že když už na to mám chuť, tak vždy v nepravou chvíli, např. jsme někde ve společnosti, nebo jsme jeden bez druhého, nejvíc mě to ale popadá, když mám své dny, jaká ironie :-/ (ano, vím, je možnost dělat to ve vaně, ale jaksi k tomu nemáme potřebné soukromí, jelikož oba bydlíme ještě s rodiči). Štve mě to a nevím, jak to v sobě zase probudit. Musím říct, že v tom období, kdy jsem na to měla věčně chuť a dělali jsme to několikrát denně jsem se i cítila mnohem lépe, tak jakoby sebevědoměji, cítila jsem, jak ke mě přítel - jak to říct - vzhlíží? A že je prostě spokojený, sám mi říkal, jak moc se mu to líbí a šlo prostě vidět, že mu nic nechybí.

Máte s tím někdo zkušenosti? Myslíte, že je to antikoncepcí? Brala jsem skoro 5 let Jeanine, teď jsem "přesedlala" na Bonadeu a beru ji už dva měsíce, nemyslím si, že by měla způsobovat nechuť.
Budu ráda za každou zkušenost, kdo byl na tom stejně, kdo zná třeba radu, jak to změnit, cokoliv Děkuju.