Co s miminkem? ?: (

že v případě ponechání si dítěte s tím nebude zatěžovat toho kdo byl s ní u té soulože.Protože on dítě nechce a asi ani nechtěl.

Dítě plánované opravdu nebylo, ale nejdříve jsme souhlasili oba, že se s tím vypořádáme a zvládneme to. Otec dítěte, ale po nějaké době změnil názor a od veškerého dění a hlavně od dítěte se distancuje. Hnal mě na potrat s tím, že když na něj půjdu, zůstane se mnou, ale když si to nechám, vykašle se na mě. Nezlobte se na mne, ale s takovým přístupem bych s ním nemohla ani v případě potratu zůstat. Nemohla bych se na něj ani podívat. Proto jsem se rozhodla zbavit ho veškerých povinností, ale také práv na dítě. Takže kdyby si jednou vzpomněl, může jít tak do pr**** s prominutím . A ačkoliv jsme byli na sex dva, je to jeho rozhodnutí a já než, abych se tahala těhotná nebo potom s dítětem po soudech a znepříjemňovala tím život i sobě, raději spálím mosty jak popsala uživatelka Marrianne. Budu na druhém konci republiky, kde budu mít po boku ty nejdůležitější osoby, mou rodinu, a PÁN otec si může dál žít svůj bezstarostný život. I přesto, že bez té mužské opory a pomoci to bude mnohem těžší, ale má rodina mě ubezpečila, že na to sama nikdy nebudu a za to jim budu do smrti vděčná, lepší rodinu bych si přát nemohla. A kdo ví, třeba ho to bude do konce života trápit a třeba ne, ale mě už to bude jedno. Věřím, že donosím a porodím zdravé miminko a budu se jej snažit vychovat jak nejlépe to půjde.

Dítě ovšem práva na otce nezbavíš. Jednou se bude ptát. Velmi pravděpodobně se pokusí otce zkontaktovat. A bude to v sobě mít zaražené jak třísku do zadku.

Bude ti to jedno? Otce to bude trápit možná, dítě to bude trápit určitě.

Reaguji na Johannka: Já ale s rozhodnutím otce toho moc nenadělám Dítě nechce oficiálně ani neoficiálně. Tak co mám dělat, než aby mi to bylo jedno? Soudně ho do otcovství nutit nebudu! Když on si to jednou rozmyslí a bude to chtít řešit, nezabráním mu v tom, v tom je super krása našeho českého soudnictví, že i když se dítěte zřekl, bohužel když si to najednou rozmyslí, může k němu získat přístup. Bohužel s tím do budoucna musím počítat, ale momentálně je situace taková jaká je a budu jen já a mé dítě. A když dítě bude chtít jednou vyhledat svého otce, bude na to mít právo. Ani v tom bránit nebudu, ale myslím, že na to je času dost. Jen aby bylo jasno, rozhodl se tak on, ne já. Takže on si musí být vědom všech následků a proto je mi upřímně jedno, zda ho to bude trápit! On se tak rozhodl, já to pouze přijímám a vypořádávám se s tím po svém. Vážně to není nic lehkého!

Já bych si miminko nechala. Tady uprostřed Evropy hlady neumřeš. Držím Ti palce. aby jsi se rozhodla pro život. Ono můžeš si vzít skvělého chlapa a taky dopadnout všelijak... na dítě není nikdy ideální čas... a taky třeba čas může být ideální a mimi nepřijde....
M.

Reaguji na Tiakia:
Tak to jo, to jsem tě špatně pochopila

Reaguji na Rééza:
Fandím ti, děláš dobře, mít dítě je jedna z těch nejkrásnějších emocí, která tě v životě může potkat. Jak s tím naloží otec je jen čistě jeho věc, ale přeci ho nezabiješ kvůli tomu, že se to teď zrovna taťkovi nehodí! A co bude? To nikdy nikdo neví, nikdo neví co se stane zítra nebo
za hodinu a ve vztazích to platí také. Jestli máš podporu rodiny, jako že máš, tak bych vážně
neváhala ani minutu, užívej si těhotenství, těš se na mimi a všechno dobře dopadne!

Reaguji na panda08:
Chlap většinou "běhající geny" neřeší.To žena ve chvíli kdy zacne být těhotná většinou jakoby přestane používat mozek a u některých je to až extrém,který přetrvá dokud dítě nevyroste.
Prostě některé matky jsou katastrofa muži to tak nemají.

Já bych taky řekla - ale je to asi docela klišé - že muži mají evolučně to nastavení se prostě rozmnožit co nejvíc, tudíž je to asi tak netrýzní

Jsou takové, které s blížící se čtyřicítkou začnou řešit biologické hodiny - místo potencionálního otce vybírají dárce, podstupují oplodnění ze zkumavky, nebo spermabanky, aby aspoň to jedno dítě za život stihly. To už mi pak varianta ve 22ti připadá teda lepší.

Reaguji na Rééza: Přeji hodně štěstí Určitě to zvládneš a věř mi,že litovat nebudeš

Žádná normální žena nechce mít dítě s nikým, kdo mu nedokáže dát do života ten pravý vklad - otcovskou lásku. Když vidím, jak moje dítě miluje svého otce/mého partnera a naopak, jak se na něj těší a jak je pro něj důležitý, tak je mi líto všech dětí, které to takhle nemají, protože dobrý otec, rodina, je pro dítě základ.

Slečna není na dítě moc mladá,ale nic mu nedá.Krom pohlazení mu nedá nic a to je špatně.
Je špatně otěhotnět s pitomcem a proto by výběr otců měl být pečlivý.
Protože pak jsou děti chudáci a nesou si šrámy na celý život.
Není to jen o materiální stránce,ale ta je bohužel v civilizaci velmi důležitá,chudobu si může dovolit domorodec v Africe v našich podmínkách je to divné.
Dítě moc nepochopí,že ho maminka miluje a nic mu nemůže koupit až se mu bude okolí smát.

Reaguji na Tiakia:
Já neříkám, že je to ideální. Jen si nemyslím, že je to až zas taková tragédie, podle mně existují i horší situace. Například ta čtyřicetiletá sice už bude materiálně zajištěná, ale zas tomu dítěti nedá to co mladá maminka v jiných směrech (více zažitých zkušeností vede k větší opatrnosti, úzkostlivosti, často dětem míň dovolí (věci typu být samy na hřišti, venku s dětma), nebo naopak za ně vše dělají, rozmazlují (vytoužené dítě). Prostě se ženy chtě nechtě posouvají z maminky do babičky. To je z mého pohledu například tou horší situací.

Taky jsem zažila jako dítě období, kdy nebyly peníze - ale kupodivu to vím víc z vyprávění než že bych si to v těch 7 - 8 letech jakkoliv uvědomovala.

Jenže spousta dnes bohatých lidí vyrostla z chudých poměrů, že nejsou peníze je jen momentální stav.

Ale pokud má žena jedno dítě, tak se snad u nás nedostane na úroveň chudoby domorodce v Africe, chudobu si představuju opravdu jak jsi popsala - rostou dluhy na těch neosekatelných výdajích (elektrika, voda) a půl měsíce není co jíst. No, ačkoliv při cenách potravin u nás a hlavně tomu trendu vývoje těch cen ... Popravdě mě tyhle úvahy hodně děsí od toho, jestli nějaké dítě vůbec mít. Jenže až takhle se uvažovat nedá, ten strach by se pak dal odůvodnit u všeho a člověk by pak doma jen tiše čekal na smrt.

Nebo jaká je podle Tebe dnes ta správná startovací pozice na to mít dítě - je to vlastní byt, trvalý partner (který taky ale může odejít, nebo se mu nedej bože může něco stát), je to dobře placená práce (kde po čas mateřské můžou zrušit tvé místo)?

Nikde nevidím tu jistotu, ani s těmi naspořenými 300 tisíci.

Reaguji na Minette:
Takhle je na tom republika URL docela masakr.
A start pro plození dětí je pro mě v první řadě manželství,pak aby ti dva měli kde bydlet a to nemusí nutně mít vlastní byt či dům s hypotékou do důchodu,ale alespoň rezervu na půl roku života cca 100 tisíc kdyby muž přišel o práci a ne,že je položí 9 tisíc výdaj,to už je dost trapný.
Námitka,že i vdaná matka se může rozvádět tě jistě napadne,ale on rozvod znamená víc práce než když se dva rozejdou.Taky by se měli nějakou dobu před svatbou znát.

Moje máma to zvládla. Nebylo jí 22 let, ale taky nikoho neměla a já jsem nikdy nestrádala. Informuj se o tom, jak moc ti může pomoci stát.
Potrat odsuzuji, pokud není nutný ze zdravotních důvodů matky nebo dítětě nebo pokud k dítěti žena nepřišla při znásilnění. Ale to už je na jiné téma.
Takže za mě - miminko si nech.
Zvládneš to.
Pokud půjdeš na potrat, budeš děsně litovat, když to miminko tak moc chceš.
A přítele kopni do p**ele.
Je to pěknej zmetek.

Stát Ti zrovna moc nepomůže,naopak Tě podkopne a nechá Tě doslova na ulici,moje kamarádka toto aktuálně řeší a je to peklo.

Osobně jsem také spíš odpůrce potratů,ale musíme se na to dívat z více stran.Je lepší mít za každou cenu dítě?Bude strádat nejen dítě ale i matka?Dítě je napořád a je to opravdu moc starostí ač krásných ,ale i hodně peněz člověk potřebuje.Pokud slečna nemá doma dobré zázemí a nepomůže jí rodina,ač si myslím,že to řešení dobré není,bude jen a jen na nervy.

Kdybych nebyla momentálně už x měsíců svědkem toho,jak se kamarádka dohaduje s úřady,jelikož zůstala s děckem sama a nemá nic,tak bych tomu nevěřila,ale úřednice doslova řekla,dejte dítě do ústavu a vy hold budete na ulici....to co prožívá nepřeji nikomu.

Pokud bych byla v situaci,kdy bych neměla nic,dítě bych si nenechala.