To bylo tak, v práci to krachovalo, a táhlo se to dlouho, a bylo to v období, kdy jsme skutečně potřebovali peníze, kvůli dětem. Po všech lapáliích a třech vyhazovech jsem našla práci, ale je to docela dlouhé dojíždění abebo pobyt u maminky, to při odpolední směně. Maminka mě stejně velmi potřebuje, kvůli chatrnému zdraví, a ještě k tomu jsem jedináček. Jedno dítě už nyní pracuje, mělo by být líp, ale mně stále nějak líp není. Je mi pořád horko, ale nedokážu se ani svléct, zajedno se stydím ukazovat nedokonalé tělo, a pak mi v tom brání předsudek, že kdybych zavářela a uklízela v nějakých šatech, se svázanými vlasy, tak bych si přišla jako slepice. Tak se přehřívám a je mi někdy fakt špatně. Ono se totiž ode mně chce zaváření, uklízení, pomáhání, dojít támhle a támhle, ale to opačné jako by neexistovalo. Tedy ne dovolená, ne šperky atd. Prostě radosti ne. Na tyhle bonusy nejen že stále nemám, ale ještě se ani nějak u nás neuznávají, maminka a tchyně jsou absolutně bezšperkové, záleží jim jen na domácnosti a nikdy by mě nepochopily. Dovolená se taky neuznávala, s manželem jsme stále něco dělali doma, ale poslední dva roky jezdí na akci, kde si pár dní orazí, a to já nemůžu jet s ním, protože je to pánská jízda. Sama takové přátele nemám, kteří by si se mnou taky udělali jízdu. Slyším od maminky, že támhle nemám lézt a támhle nemám chodit, a proč mě manžel nedoveze, už mi to přijde jako u muslimů, že můžu jenom tam, kam mě tatka vezme. A pak se mi zdá, že na rozdíl od normálních lidí, co jsou rádi, že jsou zdraví, a že se mají rádi, tak já fakt doslova prahnu po hmotných věcech. Vidět pěkné náušnice, tak se mi rozzáří oči jako nějaké strace. Nakonec už ani zdravá moc nejsem, mám myom a hrůzu z toho, aby mi lékařka nedoporučila operaci. To by zas bylo od maminky, dbej na tohle a na tohle, nezvedej to, sedávej doma, nechod tam a tam. Vůbec ráda používá slova jako poslouchej mě bedlivě, připomínám ti důtklivě, dbej na to a na to. Je moc hodná a kupuje mi různé dobroty, a já jsem tak nevděčná. A když by mi dala na ty vytoužené věci, tak by mi zase bylo trapné si to vzít, když vím, jak je dneska těžké vyjít. Jenže já už nechci na nic dbát, mám dny, kdy opravdu nechci nic zavařit, porovnat, srovnat, uklidit, přemáchnout, vycídit a napéct, kdy chci jen být hezká a prostě jen tak být. Dokonce mi vadí pochvala za domácí práci, snad jen od syna mi nevadí slyšet, že mu chutnal oběd, od ostatních mi to přijde, jako by říkali, že jsem vzorná slepice. A já vzornost v domácnosti už totálně nesnáším. Řekněte mi, zda jsem se zbláznila docela, nebo je to snad vyhoření z domácnosti. V práci mě to baví, tam mi nic nevadí. Mám jednotvárnou práci, to není jako doma, že zatímco cpete do pračky prádlo, pálí se vám oběd, někdo zvoní, vy jste zpocená s nervy nadranc, a manžel poznamená, ty máš dneska den. A nejhorší depky mám v neděli kolem poledne, když je horko a modrá obloha. To jsem jedno slzavé údolí.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Poslat SZ
Měla byste si dělat více radosti a začít dělat věci, které Vás budou bavit, něčím naplňovat, ne jen samé povinnosti, ať už je to, že si koupíte něco hezkého, nebo že se nančáčáte a jen si vyrazíte omrknout obchody nebo nedělní procházka přírodou, něco co Vás bude těšit, tohle je potřeba jako sůl, na řeči ostatních nedejte, Vy se musíte o sebe v tomto ohledu postarat, když vám nikdo radost neudělá, udělejte si ji sama, začněte se mít více ráda!
Stanovte si například určitý den a naplánujte si nějakou akci, nějaký výlet 
Přeji pevné nervy a hodně relaxu!
Už vidím ty reakce. Sama tam nemůžeš apod. Vůbec se mi zdá, že to je nějaký trend, vracet se zpátky do minulosti, kdy ženy nikam nesmějí bez doprovodu. Opravdu každý, koho znám, nikam nechodí sám. Nebo jak se všechny bojí mužů, jít potmě a tak. Skoro se mi zdá, jako by si ty ženy myslely, jaké jsou krasavice, že se na ně ti muži zrovna třesou a určitě je znásilní. Já sama chodím do lesa, někdy z práce potmě a nikdy se mi nic takového nestalo. A ještě někdo vymýšlí ženské vagóny ve vlaku, to už je jako někde v Arábii.
Reaguji na vosmajda: Vůbec se mi zdá, že to je nějaký trend, vracet se zpátky do minulosti, kdy ženy nikam nesmějí bez doprovodu.
nesouhlasím, já jsem asi teda o dost mladší než ty, děti nemám, studuju VŠ a nikdy jsem si nevšimla žádného trendu "že ženy nesmí nikam chodit samy - návrat do minulosti atp." naopak si myslím, že ženy jsou více samostatné, vyráží častěji samy na dámské jízdy jenom s kamarádkami vlastním autem atp. Takže si myslím, že bude spíš problém u Vás doma než v nějakém celkovém trendu. Mě přítel pustí kamkoli samotnou, maximálně pro mě třeba večer přijede, abych nemusela jít domů sama.
to, že nechci chodit po městě přes park ve tři ráno je věc nějaké bezpečnosti a toho, že se takové věci jako znásilnění prostě stávají a proč to teda riskovat..ale myslím si, že jít někde v noci přes les je daleko méně nebezpečné než jít po městě nebo v parku
Cituji vosmajda: Skoro se mi zdá, jako by si ty ženy myslely, jaké jsou krasavice, že se na ně ti muži zrovna třesou a určitě je znásilní. Já sama chodím do lesa, někdy z práce potmě a nikdy se mi nic takového nestalo.
promiň mě to skoro přijde jako bys záviděla, že jsou hezčí ženy než ty nebo jako bys říkala, mě se to nestalo, tak proč by se to mělo stát někomu jinému 
, ale asi to blbě chápu, to je snad normální, že se racionálně uvažující ženská nejde sama projít ve tři ráno někde do parku nebo kolem hlaváku v Praze a na podobná místa...
což ale nic nemění na tom, že by tě měl manžel pochválit a měla by sis někdy dát pauzu a vyrazit na dovolenou nebo aspoň na nějaký výlet, jinak chápu, že tě přepadají takové depresivní stavy
Jasně, že jsou hezčí ženy než já. A ještě mají zavařeno a uklizeno a navařeno a vyžehleno a nejsou z toho unavené a nijak jim to nepřijde. A asi bude i dost takových, co maminkám umyjí okna a někam skočí. Ale ony si jako slepice nepřijdou. Nevím, jestli je to dovolenými, dostatkem peněz, oblečením, šperky, nevím. Až mě někdy napadá myšlenka, jestli bych neměla dělat právě všechno to, co nenávidím, a aspon předstírat radost, chovat se jakž takž normálně, třeba by se mi ty věci, po nichž toužím, začaly sypat samy.
Jo, pak taky nemám ráda, když si lidi myslí, jak odhadli, co mi udělá radost, jako když třeba po koupi kuchynské potřeby myslí, jak budu skákat radostí. Nebo, že mi něco jistě přišlo k chuti a on takový blivajz. Nebo že se mám jít na něco podívat a ona třeba jen rozkvetlá kytka, to jsem pak zklamaná, na kytičky moc nejsem.
Cituji vosmajda: . Vůbec se mi zdá, že to je nějaký trend, vracet se zpátky do minulosti, kdy ženy nikam nesmějí bez doprovodu
Tak to je teda blbost, aneb, jaké si to uděláš, takové to máš
Chodím s kamarádkama celkem často na dámské jízdy, jezdíme na výlety, dokonce jsme byly spolu u moře a co manžel na to? Ten mi to přispěl
Cituji vosmajda: že se na ně ti muži zrovna třesou a určitě je znásilní
Pracuji u policie a věř, že tohle se děje..To, že ty máš štěstí, neznamená, že ho můžou mít všechny.. A nejde jen o krasavice při znásilnění, to mi věř..
Takže určitá obezřetnost je na místě..
Zakladatelce radím najím si nějaký koníček, který ji bude naplňovat.
Reaguji na vosmajda: a proč si připadáš jako slepice? to je přece běžné, že se žena stará o domácnost (popř. o své nemocné rodiče atp.), chlap trochu pomůže plus dělá takové ty chlapské práce, není důvod si připadat jako slepice...myslím, ale že nějaké povzbuzení od manžela nebo pochvala, jednou za čas kytička nebo pěkný výlet by ti zvedly náladu
Všetko je to v hlave. A u teba v hlave je sakra niečo v neporiadku. Zájdi za odborníkmi, iná rada neexistuje.
Dovolená nebo nějaký výlet by Ti určitě pomohl, odreagovat se od toho každodenního kolotoče, přijdeš na jiné myšlenky. Mně pomáhá procházka lesem, je to uklidňující. Na ostatní nedej, žiješ svůj život a jen jednou.
Cituji Slivanka: Zakladatelce radím najím si nějaký koníček, který ji bude naplňovat.
a navštívit odborníka (psychologa) jak píše Majka
Cituji vosmajda: Jo, pak taky nemám ráda, když si lidi myslí, jak odhadli, co mi udělá radost, jako když třeba po koupi kuchynské potřeby myslí, jak budu skákat radostí. Nebo, že mi něco jistě přišlo k chuti a on takový blivajz. Nebo že se mám jít na něco podívat a ona třeba jen rozkvetlá kytka, to jsem pak zklamaná, na kytičky moc nejsem.
tak to mají všichni chlapi, věř, že my jsme se sestrou taky musely naučit taťku, že hrnec není nejlepší dárek na Vánoce ...teď nám raději dá peníze a my něco vybereme, co mamce opravdu udělá radost
co udělá radost tobě? co tě potěší?
Reaguji na vosmajda: Myslíš, že kdybys měla více peněz nebo šperky, že by ses cítila lépe? Já myslím, že domácí práce by Tě stejně neminuly. Radši bych požádala manžela, aby mi občas s něčím třeba pomohl.
Reaguji na AAleka:
Myslím, že bych stejně dělala domácí práce, ale že by se mi dělaly líp, bez toho odporu a vzdoru.
