To bylo tak, v práci to krachovalo, a táhlo se to dlouho, a bylo to v období, kdy jsme skutečně potřebovali peníze, kvůli dětem. Po všech lapáliích a třech vyhazovech jsem našla práci, ale je to docela dlouhé dojíždění abebo pobyt u maminky, to při odpolední směně. Maminka mě stejně velmi potřebuje, kvůli chatrnému zdraví, a ještě k tomu jsem jedináček. Jedno dítě už nyní pracuje, mělo by být líp, ale mně stále nějak líp není. Je mi pořád horko, ale nedokážu se ani svléct, zajedno se stydím ukazovat nedokonalé tělo, a pak mi v tom brání předsudek, že kdybych zavářela a uklízela v nějakých šatech, se svázanými vlasy, tak bych si přišla jako slepice. Tak se přehřívám a je mi někdy fakt špatně. Ono se totiž ode mně chce zaváření, uklízení, pomáhání, dojít támhle a támhle, ale to opačné jako by neexistovalo. Tedy ne dovolená, ne šperky atd. Prostě radosti ne. Na tyhle bonusy nejen že stále nemám, ale ještě se ani nějak u nás neuznávají, maminka a tchyně jsou absolutně bezšperkové, záleží jim jen na domácnosti a nikdy by mě nepochopily. Dovolená se taky neuznávala, s manželem jsme stále něco dělali doma, ale poslední dva roky jezdí na akci, kde si pár dní orazí, a to já nemůžu jet s ním, protože je to pánská jízda. Sama takové přátele nemám, kteří by si se mnou taky udělali jízdu. Slyším od maminky, že támhle nemám lézt a támhle nemám chodit, a proč mě manžel nedoveze, už mi to přijde jako u muslimů, že můžu jenom tam, kam mě tatka vezme. A pak se mi zdá, že na rozdíl od normálních lidí, co jsou rádi, že jsou zdraví, a že se mají rádi, tak já fakt doslova prahnu po hmotných věcech. Vidět pěkné náušnice, tak se mi rozzáří oči jako nějaké strace. Nakonec už ani zdravá moc nejsem, mám myom a hrůzu z toho, aby mi lékařka nedoporučila operaci. To by zas bylo od maminky, dbej na tohle a na tohle, nezvedej to, sedávej doma, nechod tam a tam. Vůbec ráda používá slova jako poslouchej mě bedlivě, připomínám ti důtklivě, dbej na to a na to. Je moc hodná a kupuje mi různé dobroty, a já jsem tak nevděčná. A když by mi dala na ty vytoužené věci, tak by mi zase bylo trapné si to vzít, když vím, jak je dneska těžké vyjít. Jenže já už nechci na nic dbát, mám dny, kdy opravdu nechci nic zavařit, porovnat, srovnat, uklidit, přemáchnout, vycídit a napéct, kdy chci jen být hezká a prostě jen tak být. Dokonce mi vadí pochvala za domácí práci, snad jen od syna mi nevadí slyšet, že mu chutnal oběd, od ostatních mi to přijde, jako by říkali, že jsem vzorná slepice. A já vzornost v domácnosti už totálně nesnáším. Řekněte mi, zda jsem se zbláznila docela, nebo je to snad vyhoření z domácnosti. V práci mě to baví, tam mi nic nevadí. Mám jednotvárnou práci, to není jako doma, že zatímco cpete do pračky prádlo, pálí se vám oběd, někdo zvoní, vy jste zpocená s nervy nadranc, a manžel poznamená, ty máš dneska den. A nejhorší depky mám v neděli kolem poledne, když je horko a modrá obloha. To jsem jedno slzavé údolí.
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Poslat SZReaguji na vosmajda: a proč k nim máš teď "odpor a vzdor"? protože za ně nedostáváš dárky? nebo že tě manžel nepochválí nebo proč?
No já tedy nevím, ale mně se bude například žehlit stejně se zlatým řetízkem jako bez něj
, ale každý jsme nějaký. Máš syna, tak třeba nějaké aktivity s ním..
Nebudete tomu věřit, ale mně by se to s tím řetízkem dělalo líp. Taky by se mi třeba líp otevíralo zvonícím návštěvám, protože by viděly, že nejsem chudinka.
Jinak tak jsem to nemyslela, jako dárky za domácnost, manželovi přece taky nedám dárek, protože postavil plot. Ale chlapi to mají lepší protože to je jednou plot, jednou police, příště chodník a potom nějaká bedýnka, ale ženská - vařit, prát, uklízet, vařit, prát, uklízet, vařit, prát, uklízet. A jídlo se sní, šaty zašpiní a pořádek neudrží, nic není vidět. A když vy myjete nádobí po večeři, oni mají padla, to si nejde udělat dopředu, mýt nádobí od večeře nejde před večeří.
Reaguji na vosmajda: tak v tomhle mám taky jiné smýšlení, já teda nečekám, že mi přítel bude nosit za vyžehlené košile zlaté naušnice, jsem radši, když mi občas pomůže, dárky si dáváme na narozeniny a na Vánoce, přes rok mi udělá radost dobrou večeří nebo kytkou...to je ale o přístupu, pokud spolu fungujete už nějaký čas, těžko budeš manžela měnit...možná zkusit společně psychologa nebo poradnu, aby manžel pochopil, co ti chybí
píšeš, že chodíš do práce, tak zkus něco ušetřit a ze své výplaty si udělej radost aspoň ty sama a občas si něco kup - nové naušnice, šaty atp.
Něco vám ještě napíšu, jednou jsem dělala těžkou práci celý den a pak mi dal kdosi jídlo a umyl nádobí. Cítila jsem se ne sedřená, ale odpočatá. A když řeknu, že bych radši dělala hrubou těžkou práci, než se piplat s jehličkou v ruce a zašívat, tak mi jen každý řekne pch, to bych tě chtěl vidět.
Cituji vosmajda: A když vy myjete nádobí po večeři, oni mají padla, to si nejde udělat dopředu, mýt nádobí od večeře nejde před večeří.
Nezlob se, ale tohle je Tvoje chyba.. Máš manžela, dítě, mohla si je naučit, aby Ti pomáhali.
Můj manžel nemá absolutně problém umýt nádobí, vysát, dokonce umýt záchod...
Chodíme oba do práce, taky chodím pozdě domů a nevidím jediný důvod, proč by vše měla dělat žena, takže opět Ti napíši - jaký si to uděláš, takový to máš...
Galerie obrázků
Mám neodbytný pocit, že by u Tebe byl potřeba opravdu odborník. Nemyslím to špatně ale žít v přesvědčení, že se zlatem kolem krku by si Tě lidé víc vážili, je dost úsměvné a takový názor bych čekala třeba od hodně mladé zločiny a ne od dospělé ženské. Podle mě si neváží s sama sebe, neumíš se ozvat, když se Ti něco nelíbí, příliš dáš na názor okolí-viz to oblečení-sakra jsi doma, nebo u maminky, tak proč by jsi na sobě nemohla mít domácí šaty-si dospělá ženská, nepotřebuješ ničí souhlas nebo dovolení. Nebo ta dovolená-to je takový problém domluvit se s mužem, že by jste mohli jet někam na víkend?
Myslím, že dokud nezměníš svoje myšlení, tak nebudeš šťastná, ikdyby jsi tím zlatem byla ověšená jak vánoční stromek.
Reaguji na vosmajda:
Přijde mi, že se hrozně lituješ..
Najdi si koníček, zapoj více manžela a dítě..
Cituji vosmajda: A když řeknu, že bych radši dělala hrubou těžkou práci, než se piplat s jehličkou v ruce a zašívat, tak mi jen každý řekne pch, to bych tě chtěl vidět
Ono je něco jiného dělat těžší práci jednou za čas a každý den.
Ty jsi jedináček?
Reaguji na aksile2aksile:
Ano, myslím si, že se zlatem kolem krku by si mě víc vážili, a nemyslím si, že to tak musí mít jen mladá holčina. Když přijde nová spolupracovnice, přece se jinak koukáte na nějakou, co má promyšlené třeba ty šperky, než na nějakou sedřenou, která vyždímala hadr po nádobí a šla. A s manželem to problém je, prý všechno zkazím, bolí mě hlava, nedá se se mnou nikam jet. Ale ta hlava mě fakt objektivně bolí a nevymýšlím si to. Někdy ano a někdy ne, je to nevyzpytatelné, a on si není jistý, zda by mě to právě nepotrefilo. Je fakt, že při výjimečných akcích se to stává víc. Ani to není pravidlo, nedávno jsem přežila jedny promoce bez bolesti.
Reaguji na vosmajda: Měla by jsi navštívit odborníka, asi určitě nejsi úplně v pořádku, nemyslím to zle.
já si prostě myslím, že to vidíš moc černě...domácí práce děláme všechny, kromě těch, které na to mají lidi, ale ty pak musí taky dost vydělávat, ale znám takové...je jenom na tobě, jak do toho zapojíš děti nebo manžela popř. že si třeba koupíte myčku 
druhá věc je, že kdybys měla koníčky, měla bys i nějaké odreagovaní (odpočinek), nové přátele a méně času na sebelítost...
když ti manžel nedává dárky, tak si prostě občas kup něco sama nebo mu zkus vysvětlit, že bys občas ráda nějakou pochvalu nebo ocenění toho, že celý den lítáš a makáš...
zdravotní problémy řeš, není normální, že tě jenom tak bolí často hlava...může to být úplná prkotina, která se dá jednoduše vyřešit a hned bude lépe
nějak jenom nechápu jestli na ty šperky máte a manžel ti je nechce dopřát nebo jestli si stěžuješ na to, že nemáš peníze na šperky a hezké šaty...
jinak souhlasím, prostě zajdi za nějakým odborníkem, myslím si, že máš psychické problémy, není to žádná ostuda, myslím, že by tam měl vlastně chodit každý, což tak i funguje ve vyspělých zemích, jenom u nás se z toho dělá věda
Myslím, že na to nemáme. A domácí práce děláme všechny, ale nikdo tak uhoněně nevypadá, jako já. A chlap to cenit nebude, mám totiž takovou smůlu, že oni sem vtrhnou, manžel, děti, tchyně, když sedím u počítače. Když něco dělám, tak just ne, proto nevěří, že něco dělám. A maminka mě zase přecenuje a chválí, ale pořád za tu domácnost, což se mi nelíbí, jak říkám přijdu si jak slepice. A taky mám výpadky, ale jen co se domácnosti týče, nevím, zda jsem vypla vodu, zda jsem plotnu přepla na jedničku, zda jsem něco někam dala, připravila, za minutu už to nevím, no asi nezájem o věc.
Ještě pro zasmání rozhovor s tchyní a s maminkou, tak poznáte, do jaké role jsem pasována.
Tchyně - ke své dceři. Vítáme vás, jak jste se tam měli.
ke mně. Pomohlas něco mamince.
Maminka ke mně - potkala jsem tvou spolužačku Marušku, smála se, slušelo jí to. A je potřeba dojít nutně na hřbitov, že tam dojdeš.
Prominte, nejdou mi nějak psát dvojtečky, otazníky a háčky.
Reaguji na vosmajda: promiň budu teď asi drsná, ale tak seš snad normální chytrá ženská a když nemáte na zlatý přívěsek, tak snad chápeš, proč ho nemáš a proč jsi ho nikdy od manžela nedostala a buď se s tím smiř nebo začni dělat něco proto, abyste měli na šperky a hezké oblečení a další věci, jak píšeš, ale to že se budeš litovat ti nijak nepomůže...většině ženských, co ty šperka mají taky nespadly samy do klína a nikomu nelétají pečení holubi přímo do pusy
v první řadě bys ale fakt měla jít k odborníkovi, protože si myslím, že máš sklony k depresím a sebelítosti plus začít si dělat radost věcmi, které nic nestojí (pusa, procházka v lese, teplá koupel ve vaně ) a hned se ti zlepší nálada a nebudeš všechno vidět tak černě...a najdi si nějakého koníčka, abys z práce nechodila jenom domů umývat nádobí 
...pokud teda hledáš radu...litovat tě nebudu, protože si myslím, že každý to má jaké si to udělá a lidi se k tomu budou chovat tak, jak jim dovolíš...a navíc sebelítost nesnáším
Tak jsem si to přečetla a je mi z toho smutno. Myslím, že je částečně chyba na Tvojí straně, že jsi to nechala dojít takto daleko. Ale není pozdě, vše se dá napravit. Rozhodně by sis měla pohovořit s mužem, dětmi, maminkou a stanovit pravidla, co kdo bude dělat, kdy se to bude dělat. Jak je to na tom maminka? Je to s ní opravdu tak špatné, že u ní musíš být každý den? Ty jsi taky člověk a máš právo na život a svoje volno. Jak je možný, že Tvůj chlap jezdí pryč a Ty jsi pořád doma? Máš přátele? Promluv si s ním o tom. Taktéž doporučuji přečíst si knihu od Zdenky Blechové - Rodiče a děti - Jak si porozumět navzájem. Ta tam hodně popisuje svůj vztah s matkou apod. Dál mě napadlo, nejsi v přechodu? Jinak s tou bolestí hlavy apod. si určitě zajdi k doktorovi, ale může to být též psychosomatické. Přijde mi, že takto nějak to měla moje tchýně a tu to semlelo tak, že je z ní teď zapšklá žena, která ač je stejně stará s mou mamkou, vypadá min. o 10 let starší, z ničeho v životě nemá radost, nikam nechodila, kamarádky neměla (práce její tchýně a asi i manžela) a ač jí to vadilo, tak si prý "zvykla" a teď stejný přístup aplikuje na mne, i když je vlastně ve skutečnosti naštvaná na svou tchýni, tak abys třeba taky takto nedopadla. Ale u Tebe je dobře, že si to uvědomuješ. Nějak nerozumím tomu, že si stěžuješ, na uklízení v určitém oblečení. V čem teda doma chodíš? Co je špatného, mít v létě na sobě doma šaty, vlasy v culíku nebo drdolu? Ani před mužem toto nějak neřeším. Když pracujeme, tak mám prostě pracovní oblečení, na doma pohodlné odění, když se mi někdy chce, tak se lehce nalíčím i o víkendu, ale většinou to neřeším. Lidi Tě rozhodně nehodnotí podle toho, jestli máš zlaté náušnice nebo ne. Je to jen v Tvé hlavě. To, co si myslíme my, vyzařujeme do okolí a vrací se nám to. Určitě by Ti pomohla nějaká psychologická pomoc. Jak píšu výše, tak si myslím, že ale největší problém je v tom, že všechnu práci kolem domácnosti děláš sama, takže to chce pořádně zapojit rodinu a důrazně jim říct, že nejsi robot, ani sluha a máš taky právo na život a volný čas, pokud oni chtějí mít šťastnou a spokojenou ženu, matku, dceru, snachu. Držím palce.
